SDR Play RSP2pro

Před nějakým rokem jsem dělal malý test SDR přijímače pro pásma od KV po VKV s označením SDR Play. Jednalo se o konkurenci přijímače AirSpy a klíčenky RTL-SDR. Výsledek testu nevyzněl příliš ve prospěch tohoto přijímače. Nyní po několika letech přišla trh inovovaná verze o značením RSP2 a to v provedení jak v plastové krabičce, tak precizní kovové (s označením PRO). Tento přijímač má proti předchozí verzi několik několik odlišností, doplňků a funkcionalit navíc, zda jsou ku prospěchu, nechám na Vás.

Mechanická stránka

U první verze RSP1 byla mechanická stránka velkým tématem diskusí nad tímto přijímačem. Mnoho uživatelů si stěžovalo, že je velkým problémem přijímače pronikání signálů blízkých silných vysílačů do jeho obvodů. To způsobovalo velké problémy se zrcadlením signálů silných vysílačů do jiných pásem. Na vině byla nijak neupravená deska plošných spojů, která na sobě neměla žádné stínění a plastová krabička, ve které je přijímač instalován samozřejmě pronikání signálů v žádném případě nebrání. Někteří uživatelé tuto situaci řešili tak, že alespoň vystříkali vnitřek stříbrným lakem a údajně to trochu pomohlo.

Základní levnější verze přijímače RSP2 je v tomto směru naprostá kopie problémů. V základní verzi tedy opět nemá žádné stínění vstupních obvodů. Toto je právě rozdíl mezi klasickou levnější verzí a zhruba o 2000 korun dražší verzí “PRO” má konečně kovovou krabičku, která by měla část problémů vyřešit. Mechanické provedení verze PRO je opravdu povedené, krabička je vyrobena velmi precizně, DPS do ní zapadne pěkně a celkově vzbuzuje důvěru, že ji jen tak nic nezničí. Nejedná se totiž o povrchově upravený hliník, ale poctivé železo.

Deska plošných spojů je přišroubována uvnitř na jednoúčelové výstupky a SMA konektory pro připojení hlavních antén jsou přišroubovány ke krytu a připojeny pig-tailem zakončeným miniaturním konektorem U.FL.

Externí připojení

Jak již jsem napsal, přijímač má dva softwarově přepínatelné anténní vstupy typu SMA. Tyto vstupy mají interní elektronický přepínač, dále jsou zde zařazeny pásmové filtry a vstupní předzesilovač, který je softwarově nastavitelný.

Zajímavostí je konektor pro připojení vysokoimpedanční antény pro nejnižší pásma. Nejedná se o klasický asymetrické anténní konektor, ale o obyčejnou šroubovou svorkovnici, na kterou je možné připojit anténu a zemnění. Tento vstup je separátní od hlavních vstupů a má vlastní cestu k A/D převodníku. Signál z tohoto konektoru prochází jen dolní propustí a pak přímo do procesoru. Trochu se obávám o bezpečnost proti statické elektřině u tohoto portu třeba v letních měsících při bouřkách.

Připojení k počítači je provedeno klasickým USB. Tento přijímač tedy nemůže běžet samostatně bez počítače třeba jako “remote” přijímač. Jediné řešení je použití deskového počítače typu Raspberry PI 3.

Další vstupy jsou pro speciální použití, když potřebuje uživatel přesnější zdroj kmitočtu, tj. jedná o vstup externího hodinového kmitočtu pro TCXO nebo naopak výstup pro kmitočtovou synchronizaci dalších zařízení s tímto přijímačem.

Software

A nyní se dostáváme v první problematické stránce tohoto přijímače. Pokud používáte prostředí windows, máte k dispozici jednak ovladače a současně také upravené tři různé ovládací softwary. Jedná se o známý HDSDR, SDR CONSOLE a SDR UNO. Z těchto tří je nejlépe upravený posledně jmenovaný program SDR UNO. Když jsem zkoušel SDR Console, tak sice přijímač program ovládal, ale pravděpodobně posílal nějaké špatné ovládací příkazy pro front-end, protože docházelo při příjmu na krátkých vlnách k mixování všech možných stanic. To se mi u ostatních programů nestávalo. HDSDR přijímač ovládal v pořádku, ale přiznám se, že mi obecně tento program příliš nevyhovuje, přeci jen se jedná koncepčně o ovládací program z počátků civilních SDR přijímačů.

Program SDR UNO je z výše uvedené trojice jednoznačně nejlépe vybavený software. Jednak máte k dispozici kompletní ovládání přijímače tj. možnost ovládání přepínače antén, nastavení zisku front-endu, ale také máte možnost aktivovat až 4 nezávislá paralelně běžící VFO. Tyto VFO okna je možná nastavit naprosto separátně od barev, nastavení zobrazení až po rozsahy a typy modulací. Navíc lze ukládat i celé kombinace přijímacích oken, aby nebylo potřeba vše znova nastavovat po spuštění programu.

Problém nastává tehdy, pokud chcete využít programy typu SDR Sharp. První verze RSP1 má k dispozici ExtIO knihovnu, která funguje bez problémů ve všech možných programech a to nejen jako ovládání přijímače, ale také jako propojení I/Q dat do programu, nastavení šířky pásma apod. Tato knihovna sice existuje, ale mě se jí nepodařilo ve windows 10 nainstalovat, resp. program se nainstaloval, ale přijímač nebyl pro program SDR Sharp viditelný.

Stejný problém je v prostředí linux. Program Cubic SDR bez problémů nainstalujete, s RTL-SDR klíčenkou nebo AirSpy vám bude velmi dobře fungovat a driver pro RSP2 se úspěšně nainstaluje, ale software opět přijímač nenajde.

Jediná možnost je tedy již zmiňovaná upravená verze SDR UNO, v linuxu tedy jediná možnost jsou virtuální windows a nich stejnojmenný software.

Velkým problém softwarové stránky tohoto přijímače (alespoň v současné době) je bohužel naprostá nemožnost následujícího zpracování signálu z přijímače. Jelikož se mi nepodařilo korektně na instalovat ExtIO modul, který umí poslat I/Q data do ovládacího softwaru a následně libovolně zpracovat, není možné použít známý program SDR Sharp. Problém je ovšem i v samotném programu SDR UNO, který neumožňuje použít jiný zvukový výstup (například virtální zvukovku) a není tak možné například dekódovat radioamatérské DMR převaděče. Jedinou možností je použít, pokud to vaše zvuková karta umožňuje, funkci “what you hear” jako zdroj signálu, který převede zvuk, který by jste poslouchali z reproduktorů jako zdroj signálu pro nahrávání a tento vstup poté přesměrovat do příslušného dekodéru. Pokud ale používáte profesionální programy typu WaveCom, který vyžaduje I/Q data, nemáte šanci cokoliv s tímto přijímačem udělat. Ten samý problém pak nastává i pro dekódování dat z Inmarsatu. Je velmi problematické, ne-li přímo nemožné tento přijímač připojit do profesionáního dekodéru. S RSP1 nebyl v tomto směru žádný problém, protože jak ExtIO, tak ovládací programy v tomto směru fungovaly bez problémů.

Přijímací stránka

Porovnání příjmu v druhém leteckém pásmu

Krátké vlny

K přijímači jsem připojil aktivní smyčkovou anténu LZ1AQ, která jak známo umí generovat velmi silné signály ve spodních pásmech typu DV a SV (ve večerních hodinách nejsou signály na středních vlnách S9+60dB žádný problém). V nastavení zisku vstupní části přijímače jsem musel automaticky stáhnout zisk na minimum, aby nedocházelo k mixování stanic, čímž jsem úplně vyřadil interní předzesilovač. To byla jediná varianta, kdy přijímač “poslouchal” bez problémů i spodních KV pásmech. Při vyřazení předzesilovače se přijímač začal chovat celkem dobře a bylo možné i na středních vlnách sledovat slabé rozhlasové stanice vedle velmi silných. V tomto směru je opravdu velkou výhodou samotný software, který rád používám i ve spojení s Excalibrem. Program umožňuje jak velmi plynulé ladění, tak i velmi jednoduché ovládání, nastavení filtrů apod. To je velkým pomocníkem. Co ovšem příliš nefunguje, je synchodetektor. Pro poslech velmi slabých stanic bylo mnohem lepší použít režim SSB. Problémem nebyla ani vyšší KV pásma v momentě, kdy byla středovlnná pásma byla plná silných stanic. Zajímavostí je, že samotný přijímač má k dispozici filtr na potlačení středních vln, aby bylo možné odrušit případné silné stanice. Dle mých zkušeností to ovšem nebylo potřeba.

Pásmo VKV

Přijímač RSP2 umožňuje stejně jako předchozí typ poslech pásma vysoko nad 30 MHz (až do 1,8 GHz). Na vstupní části je implementováno několik pásmových filtrů, které mají zamezit falešným příjmům ze silných blízkých vysílačů, které vysílají mimo přijímané pásmo. Jak již jsem uvedl, k dispozici máte i možnost nastavit v několika krocích zisk vstupní části. Můžete tak přímo ovlivnit chování přijímače. Bohužel proti přijímači AirSpy máte možnost jen nastavovat jednu konstantu a to zisk LNA na vstupu. Zesílení mixeru a zpracování digitální části nastavit nelze. Jako jediný přijímač na trhu disponuje aktivovatelnou zádrží proti CCIR pásmu, ale jelikož mám toto pásmo potlačeno již u antény filtrem, jeho účinek jsem při vypínání a zapínání nijak nepocítil.

Když jsem připojil přijímač ihned jsem si vzpomněl na RSP1. V leteckém pásmu jsem díky velmi dobré citlivosti (možná spíš zásluhou nízko šumového předzesilovače) slyšel i velmi slabý ATIS z Drážďan, který je u mne slyšitelný na citlivých přijímačích po celý den. Co ovšem celou situaci degradovalo byl fakt, že s AVC neustále “škubaly” blízké stanice v leteckém pásmu. To znamenalo, že jsem se vůbec nemohl spolehnout na informaci z S-Metru, jelikož neustále lítal ze skutečné hodnoty signálu až k nule, když se ozvalo kmitočtově blízké letadlo přistávající na Ruzyni. Když jsem trochu manipuloval s Gainem (nastavením zisku LNA přijímače), výsledek byl trochu lepší, rozkmit hodnot S-Metru nebyl tak velký, ale dokud jsem zisk front-endu úplně nestáhnul, tento efekt zde byl neustále. Když jsem ovšem stáhnul zisk LNA, přišel jsem samozřejmě o slabé stanice.

V pásmu VHF při příjmu NFM stanic se podobný efekt objevoval také, jelikož mám velmi blízko datové přenosy v pásmu 150 a 164 MHz, bylo možné sledovat, jak toto vysílání “mlátí” s S-metrem a škube s AVC při příjmu radioamatérských převaděčů. To samé bylo i v pásmu UHF, kde se objevují silné datové přenosy v pásmu 407 a 460 MHz. Samotný příjem v radioamatérském pásmu nebyl extra problematický, na to že mám v ulici vysílač CDMA, bylo možné sledovat i slabé radioamatérské stanice.

Co je ovšem velký problém (alespoň z mého pohledu) tak to je druhé letecké pásmo UHF (230-400 MHz). Tam tento přijímač trpí silnými zrcadlovými příjmy z vyšších pásem a to především ze sítě LTE (700 MHz) a PEGAS (390 MHz). Tyto zrcadlové příjmy nejen že vidíte v okně spektrálního analyzátoru, ale bohužel vám i znehodnocují příjem, pokud se například zaobíráte sledováním stanicemi UHF SATcom, budete mít velký problém. Tato zrcadla bohužel zůstávala v pásmu i přes nastavování zisku front-endu.

Dle mého předpokladu se jedná o produkt, který vzniká někde za pásmovými filtry už jenom z logické úvahy. Přijímač má svoje pásmové filtry, které by neměly pustit signály z LTE nebo víc jak 100 MHz vzdálených stanic. Já mám navíc u antény dolní propust, která propouští jen kmitočty pod 470 (+-) MHz a vyšší pásma velmi silně potlačuje. Je tedy jasné, že tato zrcadla vznikají přímo v přijímači. Ačkoliv má tedy tento přijímač možnost zobrazení pásma až 10 MHz širokého, čímž by byl velmi vhodný pro hledání stanic v druhém leteckém pásmu, je pro tento účel nepoužitelný. Stejně jako RSP1 a je úplně jedno, zda máte RSP2 v plastové nebo železné krabičce. Když se totiž podíváte na desku přijímače, je jasné, že díky tomu, že není žádná část přijímače nijak stíněná, může k takovým situacím docházet a bohužel dochází.

Pásma SHF

Jediné, čím si tyto přijímače našli svoje ísto na trhu je možnost sledování pásma 1500 MHz Inmarsat a 1600 MHz Meteosat. Přijímače AirPlay díky velmi dobře navrženému nízkošumovému předzesilovači, dokáží přijímat signály ze stacionárních družic výrazně lépe na výrazně horší antény. V tomto směru je třeba AirSpy mnohem horší a musíte používat mnohem sofistikovanější anténní vybavení. Pro příjem satelitů s AirPlay stačí téměř jen správně zkroucený kus drátu. Má to ovšem nevýhodu a tou je opět již zmiňovaná malá odolnost proti blízkým vysílačům. Pokud tedy bydíte v zástavbě s vysokým stupněm zarušení ze sítí GSM/UMTS/LTE, budete muset stejně použít jak směrové antény, tak laděný předzesilovač. Problém ovšem nastává v tom, co s tímto přijímačem, když stanice sice uvidíte, uslyšíte ale nemůžete s těmi daty nic dělat, nebo je velmi složitě zpracovávat přes zvukovou kartu.

Závěr

Přijímač RSP2 v základu odpovídá svojí kvalitou první verzi přijímače. Ačkoliv byly do přijímače přidány nové prvky, které mohou zkvalitnit příjem, omezit rušení a ospravedlnit tak i vyšší cenu přijímače (v cenové relaci kolem 5 tisíc kč), výsledek se nedostavil. Zařízení po přijímací stránce odpovídá předchozímu typu s tím, že je po softwarové stránce mnohem méně použitelné, než RSP1.

Pokud bydlíte, nebo chcete přijímač používat mimo silné rušení z blízkých vysílačů, mohu doporučit jeho koupi, protože díky vysoké citlivosti a integrovanému nízkošumovému předzesilovači pravděpodobně zachytíte mnohem slabší stanice než například s přijímači UNIDEN nebo klíčenkami RTL-SDR. Pokud se zajímáte o příjem meteo stacionárních satelitů nebo Inmarsat, s vhodným vybavením také bude pravděpodobně přijímač použitelný, pokud nějak obelstíte nedodělanou softwarovou stránku. Pokud ovšem bydlíte v městské zástavbě s vysokou úrovní okolního rušení digitálními sítěmi nebo datovými přenosy, popřípadě zvažujete připojení nějaké ziskovější soustavy, tento přijímač důrazně nedoporučuji. Ve stejné cenové kategorii koupíte AirSpy, který na výše jmenované  problémy rozhodně netrpí.

Celkové hodnocení: **