Jelikož se z různých časových důvodů nekonal letos žádný druhý velký letní DX kemp, došlo k rozhodnutí posunout podzimní termín o něco dříve. Akce se tedy konala poslední týden v září zakončený svátkem svatého Václava. Tato akce měla jednu zvláštnost, na kterou jsme se připravovali již nějaký čas. Místními okolnostmi jsme byli donuceni namísto instalace antény do střešního vikýře instalovat dva stožáry na dvě antény vedle chaty podobně, jak tomu bylo letos na DX kempu v Krušných horách.
Předpověď počasí nebyla na první dva dny příliš příznivá, ale nakonec jsme měli velké štěstí a přesně v době stavby anténního systému nejen že nepršelo, ale dokonce se i krátce objevilo modré nebe. Jelikož jsou vojenské magirusy konstrukčně provedeny tak, aby je bylo možné vztyčit s minimem lidí (prakticky i v jednom), probíhala stavba dvou stožárů paralelně. Za dvě hodiny byly postaveny nejen stožáry, ale také sestaveny antény, doplněny o nezbytné filtry a předzesilovače, ale také hlavní kabel protažen skrz chatu až do jednoho z pokojů, kde se realizoval hlavní anténní rozvod.
Tentokrát jsme zvolili variantu o které jsem uvažoval již na minulém DX kempu a tou je možnost sloučení obou anténních systémů do jednoho výstupu již venku na stožárech a signál jde do přijímací místnosti již jen jedním kabelem. Tato varianta se tedy realizovala zde. Na první zapojení vše začalo fungovat až do momentu, než se k pásmovému slučovači (který současně slouží i jako Y rozbočení napájení předzesilovačů u antén) dostala vlhkost (a nebyla to voda přímo, ale pravděpdobně jen dostatečně vlhký vzduch) a výhybka začala způsobovat zakmitávání jednoho ze zesilovačů. Po detektivním pátrání v dešti (co kde kmitá a proč) a několika rozborkami a sborkami anténního vedení jsem zkusil interní napájecí tlumivky ve slučovači natočit vzájemně o 90 stupňů kolmo na sebe a vše se uklidnilo a celá soustava začala bez problémů fungovat. Znamená to tedy, že na příští DX kemp budeme muset objednat pásmový slučovač s větším oddělovacím útlumem a hlavně interní přepážkou, aby nedocházelo k vazbám a zakmitávání.
Výsledek instalace byl ovšem výborný. Téměř úplně zmizelo rušení v pásmu 80 MHz (MB) od internetových linek, takže bylo možné nerušeně hledat stanice BMIS na standardních i nestandardních kmitočtech, ale bylo možné slyšet stanice v pásmu MB z poloviny Čech až po Vysočinu. Je jen velká škoda, že v tomto pásmu již stanic kvapem ubývá a nová povolení jsou prakticky jen pro datové přenosy. Je to bohužel způsobeno tím, že prosfesionální výrobci ji toto pásmo nepodporují a nedají se běžně koupit radiostanice pro toto pásmo.
Dalším velkým překvapením bylo pásmo letecké. Pamatuji si, že jsem na posledním DX kempu zde na Jizerkách slyšel letecké počasí z Drážďan (118,875 MHz) skoro stejně jako u mne doma dole v údolí. Nyní se situace obrátila. Nejen Drážďany byly slyšitelné s naprosto čistým pěkným a stabilním signálem, ale také ATIS Karlovy Vary, Vodochody, oba Volmety (Písek i BUKOP) téměř stejně silně, ale také větší část celého pobytu i stanice ATIS a VOLMET z Vídně, německého Erfurtu a rakouského Solnohradu. Při večerních zlepšených podmínkách byly slyšet pozemní stanice z Mnichova, Norimberku a Lipska. Výborně bylo možné na spektrálním analyzátoru vidět paralelně vysílající stanice s kmitočtovým offsetem a dokonce i díky ŘLP a jeho překotnému odladění hlavních radarových kontrol mimoi rastr 25 kHz se i objevily stanice vzdálenější.
Ani pásmo UHF nepřislo zkrátka. Na první zapojení se objevily stanice z jižních Čech, která znamenaly, že anténní soustava přijímá dobře. Některé signály byly dokonce tak silné, že je bez problémů zachytily a dekódovaly i přijímače Uniden. Oproti minulému DX kempu, kdy byla jedna nejmenovaná radiová síť využívající DMR trunkové technologie téměř nečitelná, nyní bylo možné díky novým skenerům Uniden 3600 tuto síť nejen monitorovat, ale vyzkoušet si na ní i funkci Discovery, která umí analyzovat provoz na síti a vytvářet komplexní databázi provozu.
Po večerech za menšího provozu v klasických pásmech jsem zkoušel zprovoznit (úspěšně) multi-monitorovací systém jedné z digitálních sítí, a podařilo se mi celkem bez problémů dekódovat 15 různých datových kanálů a vše zaznamenávat do logů. To je velmi užitečná věc, jelikož je takto možné sledovat provoz ve více krajích současně a tím si doplňovat obraz o signalizaci provozu v celé síti. Velmi mne překvapilo, že při vhodné volbě sousedních sledovaných kanálů, není zatížení počítače nijak velké. Ve verzi 15 současně běžících kanálů ukládaných do 15 souborů bylo zatížení procesoru jen 15-17 %, což by umožňovalo logicky provozovat tento monitor i na virtuálním počítači. Do příštího DX kempu bych tuto možnost rád vyzkoušel.
Jedna věc se ovšem tak trochu nepovedla a tou byla naprostá nepřipravenost z mé strany ohledně použití skeneru UBCD3600. Tento přijímač jsem pár dní před DX kempem “nakrmil” tak trochu hala-bala neznámými či neověřenými kmitočty a nechal jsem ho žít vlastním životem. A to byla chyba. Vznikla takto spousta nahrávek naprosto k ničemu, plná rušení nebo již známých stanic, takže výtěžnost tohoto přijímače byla nevalná. Zkrátka na příští DX kemp se budu muset mnohem lépe připravit, jednak lepším nastavením uložených pamětí a jednak i kombinací skenování základních nebo částí radiových pásem. Navíc bude nutné čas od času během prohledávání uložených frekvencí vyhazovat zarušené frekvence i za cenu, že se holt přijde o nějaký aktivní kmitočet, protože pak bude i větší šance zachytit provoz na jiných frekvencích.
Podzimní DX kemp v Jizerských horách se mimořádně vyvedl. Příroda se s námi rozloučila symbolicky nádherným babím létem, tedy krásně vybarveným podzimem a velmi příjemnými teplotami. Radiový příjem si každý účastník pochvaloval, jelikož bylo možné zachytit spoustu zajímavých stanic, které bych s klidem označil za DX. Ověřeno bylo mnoho i několik let neslyšených stanic a to včetně leteckého pásma. Jen je velká škoda, že to všechno, jako vždy, tak rychle skončilo. Už nyní se těším na další takovou akci, kterou zcela jistě budeme pořádat na stejném místě, ale již na jaře. Do té doby bude nad čím přemýšlet, bude dost času na přípravu a především se budu těšit na opětovné příjemné setkání stejně “postižených” lidí, které baví zkoumat radiový provoz a sledovat neustále se měnící podmínky šíření.