Napájení přijímačů na DX kempech

Pořádání DX kempů přináší nejen možnost zachytit spoustu zajímavých stanic, ale také nutnost řešení technických problémů. Některé z nich jsou složitější a některé jsou z technického hlediska triviální, ale i tak jsou pro bezproblémový průběh a zkrácení doby příprav důležité. Jedním ze základních problémů mimo distribuce signálu, je napájení přijímačů a přijímacích doplňků. Zde je potřeba upozornit na několik aspektů. Velkou výhodou je fakt, že drtivá většina výrobců přijímací techniky akceptovala pro napájení přijímačů napětí 12V. Problémem ovšem může být, jak je těchto 12V vytvářeno. V době transformátorových zdrojů to nebyl problém, protože byly záporné póly zdroje většinou připojeny na kostru přijímače a tím byly propojeny zdroje a země na jeden potenciál. Tato doba je ovšem pryč a většina napájecích spínaných zdrojů je oddělená od jakýchkoliv koster a jsou tedy plovoucí. To může ovšem způsobovat velké problémy ve větší soustavě distribuce signálu, protože málokdo (téměř nikdo) nepoužívá VF oddělovací anténní obvody. A tak se na DX kempech objevují všelijaké neduhy typu zanášení rušení ze zdrojů k ostatním přijímačům, přijímače se uzemňují přes nedokonalý spoj v koaxiálním kabelu apod. To celé může způsobovat až zakmitávání aktivních prvků v anténním rozvodu.

Proto jsem navrhl použití jednoho zdroje pro distribuci 12V na běžné přijímače typu Uniden či Icom. Základem je jeden klasický transformátorový zdroj, který bude napájet jak anténní výhybku, tak z něj bude distribuováno napájení na jednotlivá pracoviště (v případě, že jsme v jedné místnosti, nebo dostatečně blízko). Ze zkušeností z minulých let mi bylo jasné, že bude potřeba mít neustále k dispozici informaci o tom, co se v soustavě děje. Znamená to tedy implementaci jednoduchého A/V metru do rozdělovacího panelu, separátní odjištění každé větve a především možnost vypnutí celého systému jedním vypínačem.

První část výroby znamenala konstrukci hlavní rozvodnice, která slouží jako hlavní odjištění napájecího zdroje, napájení aktivních prvků anténního rozvodu a současně jištění jednotlivých poslechových stolů. Po řádné úvaze jsem se nakonec rozhodl vytvořit 8 stanovišť, které samozřejmě nebudou vždy využity, ale rezerva se vyplácí. Plastovou krabici jsem koupil v obchodě s elektroinstalací, přístrojová pojistková pouzdra, reproduktorové svorky a nakonec i krabičky na jednotlivá stanoviště přímo z TME. A/V metr jsem koupil v Praze na burze, ale dá se koupit i přes internet na POSTAVROBOTA.CZ (tam mají ostatně dost různých hraček a komponentů na bastlení).

Pro interní distribuční svorkovnici jsem použil staré, již nepoužívané svorky a hlavní pojistku jsem umístil do krabice, ta slouží jen jako úplná záloha, aby ochránila napájecí zdroj. Při problému předpokládám, že pře-hoří mnohem dříve pojistka pro příslušné stanoviště. Původně jsem chtěl řešit hlavní rozvodnici tak, že by v horní části byl A/V metr a pod ním jednotlivé svorkovnice, ale nakonec jsem to celé překreslil a udělal to tak, že A/V metr je uprostřed a kolem dokola jdou do všech stran výstupy na jednotlivá stanoviště. Tato koncepce je rozhodně lepší, jelikož jdou všechny vývody rovnou mimo rozvodnici, a A/V metr je neustále viditelný. V případě první koncepce by se se stoupajícím počtem připojených stanic zvětšovala nepřehledná hromada dvoulinek kupících se na sebe.

Druhá část byla mnohem jednodušší, jelikož bylo potřeba jen dát dohromady jednotlivé koncové rozvodnice. V nich není žádná elektronika, jen bylo potřeba dbát na správnou polaritu.

Na burze jsem koupil klubko barevné dvoulinky pro připojení stanovišť, vyskládal do bedny a čekal na DX Camp, aby se celá soustava vyzkoušela.

DX Camp Beskydy ukázal k trochu mému překvapení, že vše funguje jak má. Přívody do jednotlivých rozvodnic se krátily na míru a kdo měl nějaký přijímač či radiostanici, mohl je připojit na jeden společný zdroj. Překvapivé bylo, že žádná pojistka nebyla obětována na oltář vědy a nikomu se také nepodařilo nic zničit přepólováním zařízení. Co mne také překvapilo, ale bohužel v negativním slova smyslu, byl napájecí zdroj. Klasický transformátorový zdroj určený na trvalé zatížení 8A a 10A ve špičkách se při trvalém zatížení 6A velmi nechutně zahříval a bez aktivního chlazení by se v něm určitě něco upeklo. Pvní den jsem to tedy večer nevydržel a odkrytoval jsem ho, aby měl alespoň nějaké pasivní chlazení, což se nakonec ukázalo jako rozumný nápad, jelikož pak zdroj topil trochu snesitelněji. Do příštího DX Campu bude potřeba realizovat aktivní chlazení zdroje nějakým malým ventilátorem, nejlépe s automatickou regulací otáček dle teploty.