Síť PEGAS I. – historie

Historie digitální technologie Tetrapol se datuje již před rokem 1988. Na svědomí ji mělo konsorcium firem MATRA (Mécanique Aviation TRAction) a NORTEL. Divize spojená v těchto dvou firmách s názvem Matra Nortel Communication se zaobírala vývojem nových komunikačních prostředků pro armádu a vládní sektor V tomto roce byla spuštěna první digitální síť pro francouzské četnictvo s názvem RUBIS a později pro bezpečnostní složky státu nezávislou síť ACROPOL. Technologie Tetrapol umožňovala vytvořit celonárodní (velkoplošné) radiokomunikační sítě, které by mohly pojmout tisíce stanic komunikujících regionálně i multiregionálně mezi sebou bez ohledu, na kterém přístupovém bodu v síti se účastníci nachází. Ukázkovou komunikační sítí se stal samotný ACROPOL, který ke konci svého provozu (před transformací do sítě nové generace INPT) čítal přes 1800 základnových stanic a 130 000 koncových terminálů a umožňoval propojení i do sítě RUBIS. V rámci Evropy a severní Ameriky začaly postupem času vznikat jak místní regionální sítě pro speciální služby (např. Letiště Frankfurt nad Mohanem, Berlín), tak celostátní (síť POLYCOM švýcarské policie, SIRDEE ve Španělsku, síť IZS u sousedů na Slovensku s názvem SITNO, ale třeba i v Mexiku síť s názvem IRIS). Jako zajímavost bych uvedl použití sítě Tetrapol pro vojenské složky NATO v rámci misí v Kosovu KFOR a ISAF v Afgánistánu.

V roce 2000 přechází firma Matra-Nortel Telecommunication pod konsorcium firem EADS, pod jejíž obchodní hlavičkou Connexity jsou dodávány terminály systému Tetrapol druhé (G2) a třetí generace (G3). V roce 2011 přebírá sekci Tetrapol nově vzniknuvší odnož EADS s názvem Cassidian, která pokračovala v dodávkách poslední řady terminálů. Během roku 2014 byla ovšem i tato značka zrušena a celá komunikační sekce v rámci EADS přešla pod oficiální název AIRBUS a pod touto značkou naleznete v současnosti nejnovější stanice technologie tetrapol.

Česká republika

V roce 1993 zadává vláda usnesením č. 243/1993 ministru vnitra úkol vypracovat návrh technického řešení propojení komunikačních prostředků složek integrovaného záchranného systému a ministerstva vnitra. Do té doby každá z těchto složek používala jiné frekvenční pásmo a jinou radiovou síť, vše vzájemně nekompatibilní. Na podzim téhož roku bylo rozhodnutím Parlamentu ČR na tento cíl vyčleněno přes půl miliardy korun, z nichž 240 milionů mělo být použito pro vybudování páteřní sítě Policie ČR.

Rok 1994 byl ve znamení výběrového řízení na novou radiokomunikační síť. Byla ustanovena komise složená ze zástupců MV, HZS, MZ, AČR, CO a ČTÚ. Do výběrového řízení se tehdy přihlásily 4 firmy Matra Nortel Communications , Ericsson, Ascom a Marconi. Do druhého kola výběrového řízení se dostaly už jen 3 firmy Matra, Ericsson a Marconi. Nakonec vyhrála francouzská firma Matra Nortel Communication s jejich digitálním standardem Tetrapol.

Jedním z hlavních argumentů pro přijetí této nabídky byla úspěšná ukázka této technologie. V Praze na Strahově byl aktivován dočasný převaděč, který bez problémů pokryl polovinu Prahy. Jedině tato technologie byla tehdy funkční, oproti konkurenci, která by musela nový digitální systém teprve vyvíjet. V červnu téhož roku byla podepsána smlouva mezi MV a firmou Pramacom Prague s.r.o. o dodávce technologie Matra-Nortel Telecommunications – systému Tetrapol. Téhož roku byl také zvolen a registrován název sítě ministerstva vnitra „PEGAS“ (pozor, neplést s názvem pozdější GSM sítě RadioMobilu PAEGAS).

V Roce 1995 vydává ČTÚ povolení pro vybudování radiové sítě v pásmu 390 MHz s označením PEGAS a začíná pomalá realizace.

V roce 1997 byl vypracován první expertní posudek o stavu této sítě v Čechách a jeho výsledek nebyl příznivý. K dispozici bylo v té době jen cca 2200 naprogramovaných radiostanic, z nichž cca 1700 bylo u Policie (jen pro potřeby policie ČR bylo nutné zprovoznit zhruba 10x více radiostanic). Při projednávání tehdejší situace, se začalo uvažovat i o využití nově budovaných sítí GSM. Tato možnost byla ale později z bezpečnostních důvodů zavrhnuta, což je s odstupem času úsměvné, když si uvědomíte, že v dnešní době (odhadem) tak třetina důležitých služebních hovorů policie probíhá po síti GSM. Na projekt PEGAS se snášela silná kritika ze strany uživatelů a to z důvodů nedostatečného pokrytí signálem, výpadků v síti, problémy s přihlašováním stanic do sítě atd.

V roce 1999 bylo v provozu jen 21 základnových stanic rozdělených podle tehdejší koncepce na 3 regionální sítě. Cena za výstavbu sítě v letech 1994-1997, byla 800 milionů korun. Další výstavba se v podstatě zastavila a impulsem pro její další budování bylo blížící se zasedání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000. MMF 2000 byla jedna velká zkouška dosavadní technologie a dodnes kolem fungování – nefungování sítě PEGAS kolují různé fámy a to především ze strany médií. Pro zvládnutí zabezpečení MMF bylo potřeba okamžitě zprovoznit mnoho stanic pro mnoho různých složek. To se samozřejmě setkalo s některými dílčími problémy. Jedním z nich byla rychlá dodávka terminálů z Francie, u kterých se v rychlosti nahrávalo nastavení sítě PEGAS a občas se stalo, že u terminálu nebyl ani změněn název sítě. Objevovaly se tedy u nás terminály, na kterých zůstával ještě název francouzské sítě * ACROPOL *. Ve skutečnosti se ale jednalo o terminály, nastavené do naší české sítě. Druhým problémem byl lidský faktor. Narychlo školená obsluha nových terminálů způsobovala nemalé problémy a docházelo tak situacím, kdy se nebyli schopni uživatelé v rámci sítě domluvit, nastavit správný kanál apod. Výsledkem jsou fámy o výpadku a rušení sítě nějakými rušičkami ze stran protestujících proti zasedání MMF.

V roce 2000 vyšel z ministerstva vnitra požadavek na přebudování celé infrastruktury na druhou generaci sítě PEGAS a současně bylo rozhodnuto o dobudování sítě se smluvním závazkem na realizátora o funkčnosti celé technologie. Navíc bylo schváleno další financování projektu ve formě úvěru a to na částku necelých 5 miliard Kč. V této částce bylo zahrnuto dodání technologie infrastruktury, koncových zařízení, programovacích a kontrolních stanovišť. Taktéž bylo kompletně změněno rozdělení sítě na regionální části podle nových územně-správních celků. V tomtéž roce přechází policie ČR v Praze na novou síť a opouští původní pásmo 76 MHz.

Rok 2001 znamenal přechod sítě na druhou generaci. Bohužel to sebou přineslo kompletní vyřazení veškeré doposud používané technologie. Ve finále to znamenalo, že se stanice buď úplně vyřadily anebo se staly zdrojem náhradních dílů. Aby nedošlo ke zneužití starých vyřazených terminálů, byly kompletně změněny identifikační a šifrovací klíče a tím pádem nebylo možné použít starou technologii v nové síti. Jelikož vláda ustoupila od požadavku bezplatné změny hardwaru ze strany dodavatele technologie, kompletní změnu sítě zaplatili daňová poplatníci.

V roce 2002 došlo k prodloužení termínu dokončení výstavby sítě a bylo rozhodnuto, že se celá infrastruktura bude skládat z 215 základnových stanic. Na podzim téhož roku byla dobudována regionální síť „střední Čechy“ a do konce roku i jižní Morava a Vysočina.

Dne 31.8 2003 byla dobudována základní forma sítě a předána k provozu. Celkový účet – přes 6 miliard Kč.

Oficiálním vlastníkem sítě PEGAS je ministerstvo vnitra a provozovatelem je ICT Services – odnož České pošty s.p. Výhradním distributorem základní technologie Tetrapol zůstává ovšem firma Pramacom CZ.

Parametry sítě PEGAS I. generace (do r. 2001):

Regionální sítě (RN – Region number):

RN 001 – západ

RN 002 – střed

RN 003 – východ

Kmitočtové pásmo:

392.250 – 394.9875 MHz – výstupy převaděčů, direktní kanály

382.250 – 384.9875 MHz – vstupy převaděčů

Direktní kanály:

392.250 – SOS (kanál 0)

392.2625 – kanál 1 až 199 (rastr 12.5 kHz)

Rozdělení skupin uživatelů (tzv. flotily):