Výroční setkání CSDXC 2018 Bublava

Výroční setkání CSDXC 2018 Bublava

Československý DX Club myslím není potřeba představovat, jelikož toto sdružení nadšených posluchačů, amatérských ale i velmi profesionálních DXerů existuje mnoho desítek let. Toto sdružení pořádá každoročně setkání aktivních členů i příznivců, na kterém se můžete dovědět spoustu zajímavých novinek z oblasti rozhlasového a TV vysílání, reportáže členů – cestovatelů za zajímavými místy Evropy i celého světa a sem tam i nějakou zajímavost ze světa profesionálních služeb. Součástí této akce bývá i malý DX Camp, na kterém je možné vyzkoušet a o otestovat různé přijímače, zkusit si jejich ovládání, kvalitu příjmu či se jen podívat, jak je majitelé umí ovládat.

Letos se setkání konalo téměř v nejzápadnějším cípu republiky na Bublavě nedaleko Kraslic. Tato lokalita je zajímavá z radiového hlediska v několika směrech. Jednak se tento areál nachází doslova na hranicích se Saskem a také protože velmi blízko procházela i bývalá hranice mezi západním a východním Německem, přesněji Bavorskem. Příjem v pásmu VKV je tedy poměrně zajímavý, protože jsou zde slyšet v leteckém pásmu stanice z různých mezinárodních, ale i vojenských letišť.

To jsem hned první večer vyzkoušel, kdy jsem díky velmi ochotnému spoluposluchači, zprovoznil dvojitou diskonu (přesněji tzv. bikonu). Pomocí přijímače AirSpy jsem proladil pásmo a zjistil jsem, že zde bylo možné sledovat několik vysílačů německého řízení letového provozu (DFS – Deutsche Flug Sicherung). Konkrétně jsem identifikoval vysílače z Lipska, Norimberku a Erfurtu. V leteckém pásmu bylo možné zachytit stanice ATIS a také krásně identifikovat kmitočtové offsety jednotlivých vysílačů a tím i o jaké letiště se jedná. V prvním vojenském pásmu jsem identifikoval i známý vysílač APCO25 z jedné americké základny poblíž našich hranic, který bývá za lepších podmínek slyšet i zde na severu. V pásmu 390 MHz bylo možné identifikovat obrovské množství vysílačů TETRA, které slouží pro účely policie a záchranných složek.

Jelikož se ovšem na dohled penzionu nacházela chata horské služby a tamní DMR převaděč, měl jsem v tomto pásmu významné rušení, které se projevovalo především tak, že AirSpy v rytmu klíčování převaděče reguloval zisk a musel jsem tedy přepnout přijímač do režimu “zvýšená odolnost”, kdy se přijímač výrazně uklidnil. Na vodopádu sice ještě byly vidět drobné záškuby AVC, ale rozhodně to už to poslech pásem nerušilo.

Následující den (první den výročního setkání) jsme jeli na velmi zajímavý výlet do Bavorska. Jeli jsme se totiž podívat na (především z bývalých dob velmi známý) RTV vysílač Ochsenkopf. Jelikož se jedná o kótu velmi významnou svoji nadmořskou výškou a polohou, vzal jsem si samozřejmě s sebou i přijímač UNIDEN a potřebnou sadu filtrů pro letecké pásmo. Někteří starší a línější (:-) účastníci použili lanovku, ovšem my, ostřílení horalé, jsme šli pěšky asi 2 a půl kilometru s převýšením nějakých 360m. Výsledek stál ovšem za to. Ochsenkopf nás přivítal nejen nádherným výhledem do kraje (kvalitním dalekohledem z Lidlu bylo možné vidět i nějakých 100km vzdálený televizní vysílač z Norimberka), ale také výbornou možností radiového příjmu.

První co, jsem zachytil v plné síle, bylo letecké počasí ze základny Grafenwöhr na kmitočtu 120,100 MHz. Zajímavostí bylo i to, že součástí relace nebyla identifikace letiště, ale hlášení začínalo slovy: “Vaisala meteo information…”, většina z vás jistě ví, že Vaisala je známý finský výrobce meteorologických měřících přístrojů a radiosond.

Další zajímavostí byl samotný radiový provoz v civilním leteckém pásmu. Jelikož zde bylo možné přijímat v celkem velmi dobré kvalitě ATIS z letiště Norimberk (123,075 MHz), bylo jasné, že drtivá většina slyšitelných pozemních stanic DFS bude pocházet z letiště nebo blízkého okolí, protože DFS staví komunikační věže drtivou většinou nedaleko letišť a nikoliv na kopcích. Aby na palubních přijímačích nedocházelo ke zkreslení příjmu pozemních stanic, pokud jsou kmitočty dublovány z více vysílačů, je jejich signál vysílán s offsetem. V praxi to tedy vypadá tak, že když je vysíláno na kmitočtu 132,800 MHz, vysílač v Norimberku bude vysílat na kmitočtu 132,795 a současně vysílač v Mnichově na kmitočtu 132,805 MHz. Tím je zajištěno, že na přijímací straně vzniká zázněj s kmitočtem 10 kHz, který ovšem neprojde filtrem, takže piloty pískání neruší a modulace ze země je normálně srozumitelná. Pro nás posluchače je to trochu komplikace, protože při příjmu vzdálených stanic nemůžete použít standardní krok 25 kHz s úzkým filtrem 5,5 kHz, protože ani jeden z vysílačů zkrátka v tomto filtru není. Je tedy potřeba rozladit přijímač a hledat slabé stanice + a – 5 kHz kolem hlavního kmitočtu. Pokud máte k dispozici SDR přijímač a sledujete vodopád, můžete tyto offsety krásně vidět ve spektru. Letadlo hovoří na rovném kmitočtu a pozemní stanice mu odpovídá s kmitočtovou odchylkou.

V neposlední řadě jsem objevil jednu zajímavost. V pásmu 340 MHz používala donedávna americká armáda celkem rozsáhlou analogovou komunikační síť trunkového typu MPT1327. Aby tato síť nepřekážela leteckému provozu, byla odladěna od základního rastru v tomto pásmu o 12,5 kHz. Za zlepšených příjmových podmínek (například během podzimních inverzí) bylo možné tuto síť slyšet i u nás. Zběžné proladění ukázalo, že byla celá tato síť zrušena a nahrazena sítí DMR typu Capacity MAX. Jelikož tento typ sítě umí Uniden rozluštit, bylo zajímavé sledovat, že se každý vysílač hlásí unikátním číslem a přijímač ukazuje nápis druh provozu DT3 (DMR TIER 3).

V sobotu jsme navštívili nepřehlédnutelný karlovarský středovlnný vysílač ČRo2, který naleznete ve čtvrti Stará Role. Jedná se o 20kW vysílač na frekvenci 954 kHz. Za totality zde byla rušička rádia Svobodná Evropa a nyní slouží jako středovlnný vykrývač Českého Rozhlasu v západních Čechách.

Ze středovlnného vysílače jsme se vydali hledat letištní NDB radiomaják “L” 372 kHz Olšová Vrata. Ten slouží také jako návěstidlo Middle Marker (“-.” 75,0 MHz) pro přiblížení na dráhu 29. Cesta k tomuto majáku byla rozhodně dobrodružná, protože jsou na začátku dráhy vysušené bažiny, ale po zimě rozhodně nejsou suché. Po přelezení několika struh, přeskočení několika zabahněných cestiček a hledání již neexistující cesty původně kreslené v mapě, jsme dorazili úspěšně k cíli.

Na letošním setkání jsem měl malou, asi hodinovou přednášku o základech letecké radiové komunikace pro začátečníky, tedy úplné základy – pásma, kroky, vhodné přijímače, vhodné antény, kdo se kde a kdy hlásí, co je možné v leteckém pásmu také zaslechnout. Věřím tedy, že alespoň částečně tato přednáška sloužila posluchačům pro zopakování základů či připomenutí, jak komunikace v leteckých pásmech probíhá.

Výroční setkání se opravdu povedlo a věřím, že se napřesrok opět sejdeme v hojném počtu, navštívíme radiově-zajímavá místa a poslechneme si opět zajímavé přednášky a vyprávění třeba se sklínkou výborného slovenského vína v ruce.