Nejlepší zesilovač signálu je anténa! Pokud máte perfektní citlivý přijímač, není vám k ničemu, pokud nemáte dobrou ziskovou anténu a nejlépe umístěnou.
U přijímačů nehraje tolik roli to, zda je anténa laděná přesně na poslouchané pásmo a zda je přesně přizpůsobena impedance vstupu přijímače k výstupu z antény. Jsou zde sice samozřejmě lepší výsledky s přizpůsobenou laděnou anténou, je to ale již na úrovni, kdy hledáte opravdu slabé stanice. Za běžných podmínek v pásmu VKV pravděpodobně uslyšíte 80% stanic při použití přibližně k vlnové délce ustřižený kus drátu podobně, jako na laděnou prutovou anténu. (Velmi obecně a zjednodušeně řečeno).
Mnohem důležitější resp. jeden z klíčových elementů ovlivňující příjem celkově, je poloha antény nad terénem. Platí zde pravidlo „Čím výše – tím dále“ to znamená, čím výše nad terénem je umístěna přijímací anténa, tím vzdálenější stanice budete poslouchat. Pokud tedy máte možnost instalace přijímací antény až na střechu domu, využijte toho. Budete překvapeni, co všechno je možné slyšet na kus vysoko umístěného „drátu“ oproti značkové magnetické anténě umístěné ovšem na parapetu okna ze strany domu.
Dalším zásadním elementem je polarizace antény. U pozemní pevné a pohyblivé služby se používá v zásadě dvojí – vertikální (svislá) a horizontální (vodorovná) polarizace. U družicových služeb, nebo u mobilních služeb využívající mikrovlnná pásma se používají ještě polarizace kruhové ( levotočivá a pravotočivá ). Ty se používají ve specifických případech, kdy rychlá změna pozice vysílačů znamená rychlou změnu polarizací, popřípadě, když se objevuje velká spousta odrazů od okolních předmětů, budov apod. Kruhové polarizace pak výhodně likvidují fazová zkreslení a propady úrovně signálů.
Drtivá většina profesionálních stanic používá polarizaci vertikální a je tedy nutné, aby i přijímací anténa byla stejně orientována. Pokud špatně zvolíte polarizaci antény, rozdíl bude činit až 20dB úbytku na signálu přijímané stanice, což bude u slabých stanic v podstatě znamenat jejich úplnou nečitelnost. Vertikální antény jsou všechny antény typu Ground Plane. U směrových antén Yagi popř. širokopásmových Logaritmicko-periodických antén si může polarizaci nastavit uživatel podle toho, jak budou orientovány prvky (vodorovně nebo svisle). V podstatě mne nenapadá žádná služba, která by používala horizontální polarizaci – snad jen letecké VKV radiomajáky tzv. VORy (nepočítám samozřejmě rozhlasové a televizní vysílání) a radioamatérské pásmo.
Na prohledávání širokého spektra je vhodné použít širokopásmové antény. Ty sice nemají vysoký zisk jako laděné pásmové anténní soustavy, nicméně lze tyto univerzální antény použít na téměř jakýkoliv přijímač. Nižší zisk lze následně dorovnat různými doplňky. V tomto směru je nutné připomenout, jednu zásadní věc na kterou se často i v profesionální technice zapomíná. Laděná anténa se mimo určené pásmo chová spíše jako útlumový článek. Když například použijete anténu určenou pro pásmo UHF na poslech pásma VHF, místní silné stanice na ni určitě uslyšíte, ale kvalita příjmu půjde prudce dolů se vzdáleností
Nejoblíbenější širokopásmové antény jsou typu BICON a DISCON. V prvním případě se jedná anténu tvarovanou pomocí prvků do dvou protilehlých trychtýřů (kónických tvarů) a v druhém případě je použit jen jeden kónický tvar a proti němu prutový zářič nebo disk. Horní polovina obou typů antén je aktivní přijímací prvek a spodní část tvoří vlastně jakousi umělou zemní rovinu.
Pokud jsou všechny prvky stejně dlouhé, má přijímací charakteristika (graf přijímacího zisku v různých kmitočtových pásmech) nejplošší tvar s vrcholem okolo kmitočtu daným délkou segmentů. A to tedy znamená největší širokopásmovost antény. Nalézt můžete ale také diskony s různými délkami zářičů. To bývá z důvodu lepšího zisku na pásmech, pro které jsou délky prvků laděny. Nejčastěji bývá varianta pro obě letecká pásma (120 a 300 MHz). Tyto antény mají trochu lepší zisk v zájmových pásmech, přijímací charakteristika ale nebývá úplně kulatá (anténa nepřijímá ze všech směrů úplně stejně).
Nevýhodou a výhodou zároveň antén typu ground plane je samozřejmě jejich nesměrovost. Přijímáte tedy signály ze všech směrů, tedy nejen ty užitečné, ale i rušivé signály a v podstatě nemáte možnost je jakkoliv potlačit, pokud nepoužijete ostře laděné frekvenční zádrže. Pokud máte rušení na frekvenci, kde vysílá i stanice, kterou chcete sledovat, nemáte možnost směr rušení jakkoliv potlačit.
Částečným řešením je instalace širokopásmové směrové antény, která má nejen mnohem větší přijímací zisk, ale navíc můžete rušivé signály zeslabit tím, že natočíte anténu jiným směrem, než odkud k vám rušení přichází. Jedná se o antény typu Logaritmicko-periodické konstrukce. Tyto antény jsou náročnější na prostor a samozřejmě na vybavení (anténní rotátor nebo manuální otočný mechanismus je zde nutností).
PŘIJÍMACÍ DOPLŇKY
Velké antény (anténní soustavy) jsou určeny především pro stolní přehledové přijímače. Ruční přijímače se po připojení na externí ziskovou anténu mohou zahltit silným signálem a pak uslyšíte místní stanici na více kmitočtech, nebo naopak zaznamenáte, že máte signálu plný S-metr, ale žádnou stanici neuslyšíte nebo budou podkreslené vlastním šumem přijímače. Řešení skrývají mnohdy radioskenery v sobě, je to ATTENUÁTOR, který zeslabí vstupní signál na úroveň, kterou může přijímač zpracovat, ale zeslabí se tím samozřejmě i přijímaný signál. Pokud ale nechcete přijímač úplně zatlumit (velmi često není interní ATT vhodný, jelikož zatlumí přijímač až příliš) a jen najít bod, kdy už není zahlcený, ale poslouchá i slabší stanice, můžete použít externí – plynule nastavitelný, attenuátor.
V dnešní době, která se vyznačuje vysokou hladinou radiového smogu, je velmi těžké najít přijímač, který by zvládl nápor stovek až tisíců wattů výkonu různých vysílačů z bezprostředního okolí na svých anténních svorkách. V současnosti nenajdete město, ve kterém by kdekoliv v okruhu dvou kilometrů nebyl alespoň jeden převaděč LTE, DAB, TV či lokální rozhlasový vykrývač. A tato zátěž se samozřejmě projevuje i na přijímačích samotných, resp. na jejich interních obvodech. Pokud se totiž vysílače objeví v okolí vaší přijímací antény, můžete si být jisti, že vám budou přinášet nemalé problémy. Naštěstí jsou na trhu proti těm nejproblematičtějším pásmům doplňky, které je možné použít a tím zkvalitnit celkový příjem. Tím doplňkem není nic jiného, než pásmový filtr, který vám pomůže tím, že rušící pásmo výrazně zatlumí a tím odlehčí vstupním obvodům přijímače.
U širokopásmových přijímačů je velmi problematické pásmo CCIR (FM rozhlas), které komplikuje příjem pásma 80 MHz a v leteckém pásmu se objevuje plno rušení a promodulovávání do aktivních stanic. Problém vyřeší filtr, který potlačí významně celé pásmo 88-108 MHz. Tento jednoduchý doplněk o velikosti krabičky od sirek stojí sice nějakou tu stokorunu, ale umožní 99 procentům scannerů bez problémů poslouchat VKV pásma bez rušení od CCIR. Dalším problémem jsou nové sítě LTE, ty je možné odfiltrovat pomocí poměrně široké nabídky relativně levných filtrů pro odrušení televizního příjmu. Velkou výhodou je možnost i vyrobení filtrů na zakázku a to jak pásmových zádrží, tak odlaďovacích obvodů pro konkrétní rušivé kmitočty za velmi příznivé peníze například u firmy Teroz.
Pro zvýšení příjmového zisku je možné použít nízkošumové předzesilovače. Jsou to krabičky velikosti podobné výše jmenovanému filtru a umí zesílit signály až o 20 dB. Předzesilovače slouží ke dvěma účelům současně. Jednak pro zesílení přijímaných signálů (vyžívá se efektu nižšího šumového čísla zesilovače proti šumovému číslu samotného přijímače – výsledek je takový, jako kdyby přímo na anténu byl připojen přijímač s nižším šumovým číslem, než je na konci kabelu) a pro pokrytí ztrát v kabelu nebo rozbočení signálu na více rádií. Zesilovač navíc „upraví“ nedefinovanou impedanci antény na definovanou (50 nebo 75 ohmů dle použitého typu). Zisk zesilovače by měl být takový, aby pokryl ztráty svodu od antény k přijímači a o trochu zesílil signál z antény, ale zase ne moc. Pokud do celé přijímací soustavy pustíte příliš silný signál, dosáhnete horších výsledků, než bez použití zesilovače, jelikož se může stát, že úrovní signálů ze zesilovače zahltíte vstupy přijímače. Pokud tedy budete chtít použít anténní předzesilovač, je dobré si nejprve sečíst předpokládané ztráty v celém vedení a podle nich objednat LNA (Low Noise Amplifier) s příslušným ziskem.
Jako další doplněk se používá anténní rozbočovač. Pokud používáte více přijímačů, nemůžete je samozřejmě zapojit do obyčejného počítačového T-čka, nebo dokonce přímo „na čuňáka“ rozbočit koaxiální vedení. Přijímače by se vzájemně impedančně ovlivňovali a docházelo by k různému vzájemnému rušení a tlumení signálu. K rozdělení signálu z antény slouží induktivně (v horším případě odporově) vázaný rozbočovač o velikosti podobné krabičky filtru CCIR. Má samozřejmě jistý útlum ve všech směrech, ale v řádech nízkých jednotek dB a oba scannery pak mají k dispozici signál o stejných úrovních aniž by se vzájemně ovlivňovali. Řazením dalších rozbočovačů za sebe se samozřejmě útlumy sčítají. Pokud disponujete větším počtem přijímačů, lze použít 4 – 6 násobné širokopásmové rozbočovače pro satelitní rozvody. U nich je použití předzesilovače pro krytí ztrát již nutností. Například u firmy Teroz se dá objednat speciální rozbočovač, který v sobě má malý zesilovač s vyšší odolností a ten slouží jen pro pokrytí ztrát z rozbočení, je to tedy zesilovač s „nulovými“ ztrátami a němu můžete připojit až 4 přijíma
Pokud chcete k jedné anténní soustavě připojit více přijímačů, je nutné jednotlivé sekce větvit (nikoliv zapojovat rozbočovače jen do série. Na dolní fotce můžete vidět rozbočovač určený na DX Campy pro 16 přijímačů (výstupů). Celá sestava byla spočítána tak, že je na každém výstupu úroveň se ziskem 6dB, jedna anténa tedy může „živit“ velký počet nezávislých přijímačů bez nutnosti tlumení užitečného signálu dalším rozbočováním. Současně je tímto zařízením vyřešeno i napájení všech aktivních prvků v soustavě, jelikož slouží také jako napájecí výhybka.
