Digitální síť TETRAPOL má velmi propracovaný systém vzdáleného dohledu. Ačkoliv do správy sítě zasahuje větší množství pracovišť na různých úrovních, je systém velmi dobře vyvinut z pohledu diagnostiky problémů a jejich řešení. Dispečerský dohled nad provozem sítě se provádí regionálně ve dvou kategoriích pracovišť. Jedná se o technický a taktický dohled nad sítí. Technickou stránku provozu sítě má na starosti operátor stanice TMP (Technical Management Position). Zde se řeší případné problémy související s provozem páteřní sítě, ale také vlastnosti a funkce sítě pro koncové terminály.
Taktický provoz sítě má na starosti již zmiňované pracoviště TWP (Tactical Working Position). Základní funkcí těchto pracovišť je dohled nad běžným provozem sítě, řešení požadavků uživatelů na provoz (otevírání, zavírání OCH, uzavřených skupin, přenos dat), ale také povolení či omezení provozu radiostanic v síti. Pokud se na jakémkoliv terminálu objeví při provozu chyba a to ať již selháním techniky, nebo zásahem uživatele, všechny akce generují digitální chybové hlášení (tzv. CODANO – z originálu CODe ANOmalie, ale u nás se také používá výraz ANOCOD) různé úrovně důležitosti. Každý možný technický i bezpečnostní problém má své číselné označení a přesně stanovený postup řešení a dohlížející operátor TWP by měl bez problémů rozhodnout, jak s problémem naložit. Protokoly CODANO jsou rozděleny do tří úrovní důležitosti a od tohoto dělení se odvíjí i doba, do kdy by měly být vyřešeny.
- Stupeň 1 – vysoké riziko. Jedná se o problém, který ohrožuje provoz či bezpečnost sítě, musí být okamžitě řešen.
- Stupeň 2 – střední až malé riziko. Problém může být řešen později, problém s terminálem bez vlivu na chod sítě.
- Stupeň 3 – bez rizika. Nejedná se o problém, ale o hlášení systému, operátor na něj nereaguje.
Do nejnižšího stupně se řadí hlášení, která mají jen provozní charakter tj. ztráta signálu terminálu a jeho opětovné přihlášení do systému, ztráta aktivního OCH při přechodu na jinou BTS, pokus o vstup do nepřístupného nebo neexistujícího OCH (chyba obsluhy terminálu) atp.
Do druhého stupně se řadí chyby, které většinou souvisejí s chybou terminálu tj. například končící kryptoperioda TMK přihlašujícího se terminálu, chyba komunikace s terminálem během předávání konfiguračních dat (možná chyba ze strany hardwaru terminálu), chyba interního TKK po havárii RAM paměti terminálu (opětovný zápis TKK) apod. Jsou to tedy chyby, které by měly být řešeny pomocí servisního střediska a současně jsou tyto chyby hlášeny na displeji terminálu samotného. Přístup k síti by v těchto případech neměl být nijak omezen, ale uživatel by měl být upozorňován na nestandardní chování radiostanice.
Hlášení prvního a nejvyššího stupně jsou generována při výskytu zásadních problémů. Může se jednat o případ, kdy byl terminál prohlášen za ztracený nebo ukradený a momentálně se snaží přihlásit do sítě, uživatel stisknul tlačítko nouze a automaticky tím otevřel SOS kanál apod. Tímto chybovým hlášením ovšem mohou být i identifikovány chyby na koncových bodech přístupu do sítě, tj. když například zhavaruje databáze přístupových informací na MSW apod. Operátoři TWP by v těchto případech měli okamžitě zasáhnout a řešit dle instrukcí pro tu danou chybu.
Účastníci komunikující v síti mají k dispozici možnost volat „operátora“ SADP (Stand Alone Dispatch Position) tj. zprostředkovatele, se kterým mohou řešit jak provozní záležitosti (otevírání nových regionálních i multiregionálních OCH či uzavřených skupin) technické či taktické problémy. Operátor poté řešení postupuje příslušným stanicím TMP/TWP. V ČR jsou 2 SADP pracoviště jedno pro Čechy, jedno pro Moravu.
Zamezení přístupu k síti
Základem bezpečnosti komunikace v systému Tetrapol je kontrola nad přístupem terminálů k síti a operativní zamezení přístupu nepovolaných osob. Omezení přístupu má dvě úrovně. První omezení je zákaz autorizace terminálu v síti. Pokud jsou takto upravena práva, terminál se přihlásí do sítě, ale nemá k dispozici příslušné OCH a není mu do paměti nahrán TKK (viz kapitola 3.), terminál je tak v omezeném režimu. Druhý stupeň je úplný zákaz komunikace se sítí, tj. po pokusu o přihlášení, jej síť odmítne.
Pokud dojde ke ztrátě terminálu, ztráta je nahlášena na dohledové středisko a operátor TWP může okamžitě odstavit terminál. V databázi identifikací terminálů se u příslušného RFSI upraví přístupová práva k síti. V první fázi se předpokládá, že se terminál nalezne, je tedy automaticky suspendován na první úroveň zamezení přístupu a současně je aktivováno sledování terminálu. Pokud tedy nálezce terminál zapne, ten se přihlásí do sítě, na středisku TWP je vygenerováno hlášení CODANO (ANOCOD) o připojení suspendovaného terminálu (s identifikací, ke které RBS se terminál připojil). Na terminálu se rozsvítí nápis „služba omezena“ a uživateli nemá dostupné a otevřené kanály a nemá přístup k direktním či IDR kanálům.
Nedojde-li k návratu terminálu, muže být prohlášen za ztracený a operátor má možnost na dálku terminál odstavit na straně uživatele. Pokud tedy nálezce terminál zapne, ten se přihlásí do sítě v omezeném režimu, operátor TWP zadá příkaz na vymazání terminálu. Terminál odpoví, že provádí výmaz a dojde ke kompletnímu smazání veškeré personalizace radiostanice. Terminály první generace neměly možnost vymazání paměti, ale došlo k rekonfiguraci nastavení, tj. byl trvale zamezen přístup k OCH,DIR i IDR kanálům, popřípadě přestal terminál hledat úplně síť a tím byl odstaven z provozu. U druhé a třetí generaci dochází ke kompletnímu smazání nastavení tj. všechny šifrovací klíče i RFSI a nastavení služeb. Ze stanice se tak stává jen trocha elektronického odpadu.
V další fázi dochází k vymazání RFSI z databáze příslušného MSW a pokud by tedy došlo k nějakému problému a terminál se z nějakého důvodu nesmazal stanice se již nemůže autorizovat v síti a automaticky padá do chyby přihlášení do sítě a terminál má blokované všechny funkce. Opětovný návrat terminálu do sítě je možný jen tak, že projde kompletní programovací procedurou na stanici TPS (viz kapitola 3.).
Terminály sítě PEGAS
V síti pegas se v současné době používají terminály třech generací označených G1,G2 a G3.
G1 (MC9600)
Terminály vycházely ze zahraniční produkce profesionálních stanic řady AEG Teleport 10. Kdyby jste se podívali do vnitřku stanice, viděli by jste, že j stále podstatná část vyráběna pod touto značkou. A to jak VF analogová část, tak část displejová. Veškeré příslušentví tedy bylo kompatibilní s příslušentvím na Teleporty, ačkoliv se k nám dodávalo pod označením Matra. Firma Matracom tehdy zřejmě naroubovala na cizí technologii vlastní část. Stanice jako taková byla modulární koncepce tj. částy stanice byly propojovány přes konektory a kabely. Stanice tedy bylo možné částečně servisovat i výměnou částí stanic. Ve stanici by jste nalezli jedinou speciální digitální desku, která není „made in AEG“, která obsahuje vokodér, paměti, GMSK modulátor / demodulátor, zbytek byl originál.
U nás se nejčastěji používaly ruční stanice této řady, mobilní nebyly příliš časté. Tyto stanice byly v provozu jak v síti první, tak druhé generace. V době, kdy se přecházelo na druhou generaci sítě PEGAS, byly již k dispozici mobilní stanice druhé generace. Terminály první generace se již ve své podstatě nepoužívají, nebo se nechávají jen dožít, jelikož již nejsou kompatibilní s novými funkcemi sítě (datové funkce, zjednodušené adresování apod.)
Stanice měla poměrně dobý akumulátor a slušnou citlivost i odolnost přijímače. Horší to ovšem bylo s přednesem a celkovou velikostí a váhou radiostanice.
G2 (MC9610 a MC9620)
Jest staro-nová řada terminálů druhé generace. S nástupem nové generace sítě PEGAS se začaly masivně dodávat stanice nové řady. Tato řada již byla kompletně vyvinuta pod hlavičkou EADS (tedy ještě Connexity). Jedná se o moderní jednodeskové zařízení (není to tedy modulární systém) a jediné, co je možné u této stanice servisovat, je kanálový přepínač (nebo ovládač hlasitosti) a baterie. Oproti původní řadě G1, která měla jako připojení antény klasický FME konektor, zde je speciální jednopólový závit (styl Motorola řady GP300). Externí anténa se připojovala na spodní čísti stanice speciálním konektorem. Tento konektor byl u první řady stanic umístěn v horní části terminálu u přepínače, kde byl i speciální 12 pólový konektor pro externí příslušentví. U druhé řady terminálů vše řeší spodní konektor, na kterém jsou vyvedeny všechny potřebné signály pro externí zařízení včetně antény.
Terminály druhé generace jsou poslední dobou masivně nahrazovány třetí generací, nejsou ale zatím likvidovány, jelikož jsou momentálně kompatibilní s novými funkcemi sítě a většinou se při odstavení ze služby jedné složky MV předávají jiné (například jednotky SDH pro komunikaci s OPISem).
Tato řada stanic se vyznačovala velmi slabou výdží baterií a jejich krátkou životností. Přednes ze stanic byl také nebyl nijak extra kvalitní. Nicméně rozměry stanic již byly menší, než u první generace a výhodou bylo mnohem větší nabídka příslušentví.
G3 (TPH600 a TPH700)
Třetí generace terminálů Tetrapol již konečně drží standard moderních radiokomunikačních prostředků. Stanice mají moderní design podobný mobilním telefonům, používají Li-Ion akumulátory, není problém integrovaný GPS přijímač a tedy i funkce spojené s lokalizací uživatelů terminálů apod. Uživatelé také zaznamenali zlepšení srozumitelnosti z terminálů apod. Vzhledem k možnosti připojení externího příslušentství pomocí rozhraní Bluetooth, je i nabídka příslušenství mnohem zajímavější.
Závěr
Radiová síť ministerstva vnitra PEGAS, je komunikační prostředek, který měl rozporuplnou historii, mnoho odpůrců i mnoho nadšených lidí, kteří této technologii předpovídají i další rozvoj a funkce. Zda byla volba této technologie jako nejlepší, je samozřejmě na zváženou. Každopádně v současnosti síť Pegas funguje, účel dobré a bezpečné komunikace plní i přes odpor některých uživatelů a myslím, že by bylo zbytečné zahodit nemalé peníze, které se již do této sítě investovaly.