Strategie hledání profesionálních stanic v pásmu VKV

Poslední dobou jsem se zaobíral jen praktickými stránkami poslechu a to jak praktickými zkušenostmi s přijímači a přijímací technikou, tak konkrétními pásmy a příjmem. Nyní bych se rád trochu vrátil zpět k teoretickým úvahám určeným nejen pro začátečníky.

Kdokoliv se kdy delší dobu zajímal o radiový poslech, tedy přesněji řečeno o vyhledávání profesionálních stanice v profi pásmech VKV, byl nucen nalézt taktiku, jak stanice vyhledávat. Každý posluchač má různý pohled na tento koníček, protože každého baví poslech něčeho jiného. Někteří lidé poslouchají například jen profislužby, někteří jen obecní rozhlas, někteří sledují pouze leteckou dopravu atd. Posluchači se také liší tím, jak přistupují k samotnému zpracování informací. Někteří skutečně “poctivě” poslouchají zachycené relace, třeba jen pro zábavu. Někteří ovšem jen zkoumají radiové pásmo, baví je identifikovat stanice, zjistit podrobnosti, katalogovat a samotným obsahem se nezaobírají, pokud to není důležité pro identifikaci stanic. Já se osobně považuji za posluchače druhého typu, tj. nezajímá mne obsah relací, ale obsazení pásma a vytváření katalogu stanic jako takový. Neméně důležitou součástí tohoto koníčku pak je i sledování měnících se podmínek šíření. Pro tento účel je určitě nutné mít jistý přehled o pásmech a radiových sítích, které se zde nacházejí.

Tento článek nemá být přesným univerzálním návodem na hledání stanic v radiovém spektru, ale je spíše jen náhledem na způsoby radiomonitoringu profesionálních služeb v domácích podmínkách a s civilní technikou v ruce. Rád bych tímto způsobem předal pár užitečných rad a samozřejmě bych rád upozornil na některé důležité aspekty, které s radiovým příjmem přímo souvisí a na které by jak začínající, tak pokročilý posluchač neměl zapomínat.

Anténa Mesit ZA12

ÚVOD

Obecně se dá konstatovat, že posluchači služeb v pásmu VKV mají problematičtější pozici oproti posluchačům stanic krátkovlnných. Základní profesionální služby používající krátkovlnná pásma jsou poměrně dobře zmapovány a pravidelně vychází knižní i elektronický seznam frekvencí a časy pravidelných relací. Stačí tedy jen naladit přijímač ve správnou dobu na správnou frekvenci a čekat na dobré podmínky.

To bohužel na VKV neplatí. U nás neexistuje žádný veřejně dostupný knižní podklad pro posluchače – nějaký ucelený podrobný soupis frekvencí. ČTÚ má sice seznam individuálních povolení (v očesané verzi je i na internetu), ale skutečný stav služeb, zda a kde vysílají stanice přidělených frekvencí, znají jen aktivní posluchači. V celé republice by se dali skutečně aktivní posluchači pásem VKV spočítat na prstech dvou rukou. Přitom je sledování kmitočtového spektra zajímavá a rozhodně poučná zábava. Hledání VKV služeb je totiž závislé na aspektech a o nichž si něco povíme.

KMITOČTOVÁ PÁSMA

Posluchači VKV služeb mají v současnosti pro sledování pásem dvě pomůcky. ČTÚ vydalo publikaci, která je takovým hrubým základním rozdělením kmitočtového spektra. Jedná se o “Národní kmitočtovou tabulku”, která je v digitální podobě (opět v očesané verzi) k dispozici na on-line stránkách úřadu. Zde jsou graficky sepsána a označena pásma od nejdelších vln až po mikrovlny. Vyznačeny jsou zde některé služby používající speciálně přidělené kmitočty a především zde naleznete základní dělení pásem, druhy modulací a kanálový rastr, který se v daných rozsazích používá. Tato tabulka je tedy pro vás jakýsi průvodce po kmitočtovém spektru. Nejsou zde vyjmenovány úplně konkrétní frekvenční příděly jednotlivým službám, ale máte k dispozici seznam pásem, na kterých se profesionální služby pohybují. Na webu ČTÚ můžete nalézt také seznam individuálních přídělů profesionálních stanic. Ten sice není vůbec konkrétní, jelikož zde chybí veškeré podrobnosti o místě, službě či druhu vysílání, lze se ovšem vhodnými metodami analýzy dat a vylučovacími metodami dostat i z tohoto seznamu mnoho zajímavých informací. Někteří posluchači pak tento seznam individuálních oprávnění používá jako základní tabulku frekvencí, do které postupně doplňuje vlastní poznatky a vytváří si tak vlastní databázi frekvencí.

SLUŽBY

V první řadě si musíte uvědomit, jaký druh profesionálních stanic chcete sledovat. Pokud se jedná o stanice spadající pod ministerstvo vnitra nebo obrany, máte hledání částečně usnadněno samotnou národní kmitočtovou tabulkou. Obě tyto instituce mají totiž jasně definované konkrétní kmitočtové rozsahy a v nich je můžete nalézt. Soukromé firmy typu taxislužby, průmyslové podniky, dopravní podniky, ambulance apod. jsou kmitočtově téměř nezávislé, a proto je můžete nalézt na všech třech (dnes již především na horních dvou) základních pásmech. Některé služby využívají zesilovačů signálu, resp. umělého rozšiřování dosahu stanic pomocí radiových převaděčů a ty můžete nalézt poměrně snadno. Spousta služeb používá jen lokální simplexní provoz a tam už to vyžaduje buď vaši přítomnost v dané lokalitě, anebo velmi dobrou přijímací soustavu na dobrém místě.

ČAS

Je element související s faktickou funkcí služby. Pokud sledujete složky IZS, můžete je hledat v jakoukoliv denní dobu a mnohdy i v noci. Jelikož mají záchranné složky pohotovost celý den, prohledávání pásem za účelem sledování těchto složek bývá často velmi úspěšné. To samé paradoxně platí i o velkých průmyslových areálech, jelikož se zde pracuje na více směn, je i radiový provoz aktivní téměř celý den. Bohužel služby využívající digitální síť MATRA jako Policie ČR nebo další složky IZS a MV, již lze sledovat jen pomocí speciálního softwaru. Původních pásmo 80 MHz již bylo těmito složkami opuštěno a bylo uvolněno pro civilní použití. Pokud ale sledujete soukromé firmy, taxislužby, dopravní podniky, bezpečnostní agentury apod. jste časově závislí velmi mnoho. Nejsilnější komunikace probíhá jen v pracovní dny v exponovaných časech cca 7 – 17 hodin. Poté radiová aktivita velmi prudce klesá. Nejvhodnější doba pro poslech, je tedy ta nejméně vhodná pro pracující lidi.

RYCHLOST VYHLEDÁVÁNÍ SCANNERU

Je také zásadním faktorem, který ovlivňuje úspěšnost nalezení aktivních frekvencí. Starší nebo levné typy scannerů udávají rychlost skenování kolem 30 kanálů/sec. Na první pohled je to slušná rychlost, ale při troše matematiky musí být každému jasné, že to není žádná sláva.

Příklad.:

Scanner prohledává pásmo 30 kanálů/sec. Šířka VHF profipásma je například 148-174 MHz = 26 MHz. Základní krok v tomto pásmu je 12,5 kHz což je 0,0125 MHz. Ve 26 MHz širokém pásmu je tedy 2080 kroků. Při udávané rychlosti tedy trvá prohledání celého pásma něco přes minutu. Pokud tedy budete mít takovou smůlu, že se stanice ozve zrovna, když jste opustili kmitočet během prohledávání, bude trvat minimálně minutu, než se na kmitočet vrátíte a to znamená, že stanice musí minimálně minutu hovořit.

To znamená ovšem pouze teoretickou rychlost., tedy v případě, kdy se přijímač během skenování vůbec nezastaví (ať již na aktivní frekvenci, nebo kvůli rušení). Běžná praxe ovšem ukazuje, že se během jednoho skenování pásma přijímač zastaví i vícekrát. Pokud má nastaveno zpoždění 2 sekundy po zmizení nosné, tak by to v případě zastavení jen na toto zpoždění znamenalo prodloužení doby skenování pásma o další desítky sekund. Nepočítám ovšem to, že se leckterá rušení musí přeskočit ručně, což také trvá jistý čas. Zkrátka a dobře z teoretické jedné minuty se klidně dostanete na dvojnásobek i více a to znamená, že vysílající stanice musí hovořit poměrně dlouhou dobu, aby jste ji při takto malé rychlosti prohledávání pásma zachytili.

V současné době se ovšem na trhu objevují scannery s rychlostmi 100 ale dokonce až 300 kanálů/sec. U těchto přijímačů je pravděpodobnost nalezení aktivní frekvence mnohem vyšší. Na druhou stranu u těchto rychlých přijímačů dochází k efektu přeskakování aktivních frekvencí.

Je potřeba si uvědomit, že přijímač s rychlostí skenování 30 kanálů/sec setrvává na jedné frekvenci na poslechu cca 33ms. Pokud bude ale skenovat rychlostí 100 kanálů/sec, na frekvenci setrvá jen 10 ms. Se snižováním tohoto času vzrůstá pravděpodobnost, že se přijímač “trefí” do mezery mezi relacemi jednotlivých stanic, či do krátkého poklesu signálu apod. Aktivní silná místní stanice tedy může být za určitých podmínek úspěšně nenalezena. Ideální rychlost vyhledávání tedy neexistuje, ale zvýšení rychlosti scannerů neznamená vždy zvýšení úspěšnosti nalezení aktivní frekvence.

Technické řešení vyhledávání stanic

Dnešní doba a nabídka přehledových přijímačů s různým softwarovým vybavením umožňuje několik variant detailního zkoumání radiového pásma. Záleží to na vašem vybavení a rozhodně nákup zařízení za mnoho peněz automaticky neznamená vyšší míru úspěchu nalezení okolních nebo zájmových stanic. I se starším vybavením je možné při vhodném použití a nastavení být velmi úspěšní. V následujících odstavcích si stručně popíšeme výhodné použití základních funkcí přijímačů a přijímacích koncepcí dle používané techniky.

Varianta 1. – Radioskener UNIDEN řady XLT

Přijímače UNIDEN evropské řady UBC3500XLT, UBC800XLT, BCT15(X) a americké řady BCT346,396,996, mají několik základních pomůcek pro vyhledávání stanic v pásmech. Jednak je zde funkce klasického skenování OD-DO, což není příliš výhodné pro komplexní hledání stanic. Mnohem užitečnější je funkce “SEARCH AND STORE”, která se vám automaticky uloží aktivní frekvence dle stanovených kritérií. Pokud přijímač propojíte do počítače, lze takto vytvářet záznamy nalezených frekvencí a to včetně hlasových nahrávek k pozdější identifikaci stanic.

Velmi výhodnou je funkce SEARCH WITH SCAN, která vám umožní periodicky prohledávat stanovené rozsahy a kombinovat je s naprogramovanými paměťovými bankami. To je výhodné, pokud máte v pamětech uložené základní kanály zájmových služeb (ČD, AERO, SDÍLENÉ FREKVENCE, HZS apod.).

Skenery UNIDEN nikdy neoplývaly citlivostí, ale i tak bylo možné využít i krátkodobých zlepšených podmínek šíření pro zachycení slabých vzdálených stanic a to poměrně hodně úspěšně. Když jste nechali takto přijímače pracovat celý den včetně noci, čas od času se skutečně zachytily i velmi vzdálené stanice.

Varianta 2. – Radioskener UNIDEN řady HP

Pokud vlastníte některý z novější řady Home Patrol (BCD536, UBCD3600, BCD436), můžete využít svůj přijímač i trochu jiným způsobem. Jelikož můžete veškerý provoz nahrávat na paměťovou kartu bez potřeby připojení k počítači, objevilo se zde několik velmi praktických funkcí. Základní funkcí pro prohledávání pásem je funkce DISCOVERY, což je vlastně upravená funkce SEARCH AND STORE. Předchozí řada skenerů XLT vám vytvořila v paměti banku kmitočtů řazených dle historie zachycení – bez ladu a skladu. DISCOVERY vám vytvoří ucelený seznam zachycených frekvencí, tabulku aktivních kmitočtů, nahraje vám ukázky provozu dle stanovených podmínek a ještě zkontroluje, zda nejsou již uloženy někde v pamětech. Tato funkce je opravdu určena pro dlouhodobé sledování definovaného pásma (pásem)  bez nutnosti přítomnosti obsluhy. Uživatel si pak jen stáhne z paměťové karty ucelenou tabulku zachyceného provozu.

I tuto řadu skenerů je možné propojit do počítače a vytvářet si tak seznam zachycených stanic a zpracovávat výsledky tam. Nepřijde mi to ovšem příliš efektivní, jelikož si u funkce DISCOVERY můžete nastavit poměrně podrobné podmínky, kdy a jak se mají stanice vynechat nebo přestat sledovat. Po připojení PC jste odkázáni na to, co přijímač zachytí bez možnosti jej bez zásahu člověka nechat nahrávat jen zájmové nebo nově aktivní frekvence či služby.

Velkou výhodou nové řady skenerů HP byla i možnost poslechu a především podrobné analýzy digitálních sítí DMR. Stejně jako umožňovala stará i nová řada skenerů automaticky ukládat nalezené kmitočty, tak i v sítích DMR umožňuje nová řada skenerů automaticky ukládat nové hovorové skupiny, sledovat jednotlivé TIME SLOTy a dokonce ukládat a pojmenovávat jednotlivé stanice v síti. Zkrátka do posledního detailu sestavit radiovou síť v přijímači a to jak klasickou, tak vícekanálovou typu Trunk.

Varianta 3. – Radioskener UNIDEN řady SDS

Nejnovější řady skenerů typu SDS vycházejí softwarově z první řady HP. Naleznete zde identické funkce. Lze ovšem využít komplexnějšího displeje jak u ruční tak u mobilní verze a během ukládaných stanic tedy zobrazit a tím pádem i uložit mnohem více informací najednou. Předchozí řada HP měla omezené možnosti zobrazení všech dostupných parametrů vysílání (především v DMR režimu) a tak bylo komplikované nalézt všechny potřebné údaje najednou. Po softwarové stránce je tedy nová řada vylepšením té staré. Bohužel po hardwarové stránce nikoliv a pro nějaké komplexní prohledávání nejsou nové skenery řady SDS vhodné. Objevují se totiž u nich velmi často zrcadlové příjmy a skener pak ukládá i kmitočty, kde jen rušení. Pokud se pohybujete blízko vysílačů, jsou tato zrcadlové stanice v pásmech na běžném pořádku a je velký problém pak zachytit stanice skutečně na kmitočtu vysílající. Stejně jako u předchozí řady, i zde je možné přijímač ovládat přes počítač a vytvářet tak databáze stanic v něm, ale příjem to v žádném případě nezlepší.

Varianta 4. – RTL-SDR / AirSpy pomocí SDR Sharp pluginů

Ačkoliv je tato varianta prohledávání pásem nejlevnější, rozhodně není nejhorší. Klíčenky RTL-SDR sice nevynikají odolností, ale při vhodném nastavení přijímací stránky a vhodně upravené úrovni signálů na vstupu přijímače, lze zachytit i velmi slabé a vzdálené stanice. Nabídka velmi zajímavých pluginů do ovládacího programu SDR-SHARP navíc tento přijímač staví na vyšší úroveň. Do programu můžete nahrát výtečný ruský plugin FREQUENCY SCANNER, který umožní opravdu velmi rychlé prohledávání pásem a zachytávání aktivních stanic. Pomocí paměťového modulu FREQUENCY MANAGER navíc můžete přímo do spektra zapisovat a zobrazovat stanice, takže ihned vidíte, zda je aktivní kmitočet známý nebo je to nová stanice.

Tento systém má jednu zásadní nevýhodu a tou je nutnost přítomnosti obsluhy u přijímače. Tato varianta je tedy velmi vhodná pro DX Campy a nebo pokud se radiovému pásmu věnujete aktivně a sledujete dění “na živo”. Tato přijímací soustava může navíc sloužit pro vytipovávání stanic pro podrobné sledování na jiném přijímači. Je to de facto vojenský systém, tedy  – na rychlém přijímači detekce aktivní stanice, vyhodnocení, zda se jedná o známou nebo neznámou stanici a v druhém případě na jiném přijímači její analýza či nahrávání. Pokud disponujete více než jedním přijímačem, nebo kooperujete s někým dalším, lze si předávat aktivní frekvence ke zpracování a tím výrazně celý proces zkoumání pásem zefektivnit.

Varianta 5. – Bezobslužný / Remote přijímač

Mnoho výrobců již umožňuje vzdálený přístup k přijímačům přímo z internetu. Doba, kdy byl potřeba trvale připojený počítač je pryč a nyní stačí jen zapojit Ethernetový kabel do přijímače, vhodně nastavit jeho připojení a není potřeba jej dále ovládat z předního panelu. Tato funkcionalita je velkou výhodou pro toho, kdo má k dispozici možnost instalace zařízení na nějakou vhodnou kótu s připojením na internet. Vzdálený přístup se v současnosti realizuje ve dvou režimech.

1. on-line připojení a ovládání – to je třeba případ přijímače ICOM R8600, UNIDEN SDS200 nebo SDR přijímačů pomocí SPY SERVERů či SDR CONSOLE serverů. Když se k přijímači připojíte, můžete je přímo ovládat (máte k dispozici informace o aktuálním přijímaném kmitočtu nebo paměti) a současně i poslouchat, protože je z přijímače přímo streamován zvuk (většinou ve formátu RTSP – Real Time Stream Protocol). Zabezpečení připojení si každý výrobce řeší po svém. Někdy je potřeba zadat jen heslo a někdy je potřeba vytvářet uživatelské účty. Zatím žádný z výrobců ovšem neumožňuje žádné další speciální zabezpečení přenosu zvuku a doplňkových dat, ale ani zabezpečený přenos přihlašovacích údajů. To lze zatím jen tak, že máte skutečně k přijímači připojený počítač a připojujete se na vzdálenou plochu. To je ale samozřejmě varianta výrazně technicky a datově náročnější.

2. off-line zpracování dat – některé přijímače umožňují provoz bez zásahu člověka, dokáží nahrávat provoz, ukládat nové frekvence a to vše i nezávisle na počítači do interní paměti. Tato paměť je pak z internetu dostupná jako disk, ze kterého je možné nahrávky a uložené frekvence jednoduše stáhnout. U starších zařízení nebo přijímačů připojených přes PC do internetu je možné to samé udělat z disku lokálního počítače třeba pomocí webového rozhraní, nebo vzdálené plochy a vzdáleného přenosu souborů.

Tato varianta sledování radiového provozu je myslím v současné době hodně na vzestupu jednak díky mnohem dostupnějšímu internetu, lepším softwarovým vybavením přijímačů a v neposlední řadě díky cenové dostupnosti této techniky. Toto řešení ale samozřejmě klade jisté nároky na technické vzdělání obsluhy a nebo řešení tzv. na klíč.

Principy řešení vyhledávání stanic

1. Klasické prohledávání pásem (VFO režim)

Dnes již naprostá většina přijímačů a radioamatérských radiostanic i od těch nejlevnějších umožňuje prohledávání pásem v uživatelsky definovaných rozsazích. To v praxi znamená, že máte určitý počet (odlišný dle výrobce a typu přijímače) pamětí definujících kmitočtový rozsah OD ( kmitočtu) – DO (kmitočtu) ve stanoveném rastru a stanoveným typem modulace. Přijímač pak můžete přepnout do režimu vyhledávání stanic ve VFO dle definovaných rozsahů. Mnozí výrobci umožňují tzv. linkování rozsahů. To znamená řazení libovolné kombinace prohledávaných rozsahů. Můžete tak vynechávat rozsahy, které vás nezajímají, nebo na ně nemáte vhodnou anténu. Toto řazení rozsahů má ovšem význam pouze v případě, že máte k dispozici jen jeden přijímač a chcete nechat periodicky prohledávat všechna zájmová pásma aniž by jste je museli složitě přepínat. Mnohem efektivnější je ovšem rozdělit jedno pásmo na více úseků a nechat přijímač “točit” jen část pásma po určitou dobu. Pomocí linkování rozsahů pak můžete kombinovat například jen úseky s velkým provozem a vysokou hustotou stanic. Takto například můžete rozvrhnout zájmové úseky spektra, kde se nejčastěji objevují výstupy převaděčů a striktně simplexní provoz a vynechat segmenty pásem se vstupy do převaděčů nebo určené pouze pro datové přenosy. Samozřejmě v rámci kompletního zkoumání pásem není vhodné ani vstupní části pásem vynechat, protože i tam se objevují občas atypické stanice, jejich četnost je ovšem mnohonásobně nižší. Těmto pásmům lze ale přidělit jen omezený čas a tím nezdržovat přijímač neefektivním prohledáváním neaktivních segmentů pásem.

Mnohem efektivnější je samozřejmě využití více přijímačů pro více pásem nebo pro více segmentů spektra. Výtečným pomocníkem je také sekundární přijímač, který slouží jen pro analýzu již nalezených neznámých stanic. Na tomto přijímači můžete být trvale na poslechu na zájmovém kmitočtu, aniž by jste si blokovali nebo funkcí priority paměti zdržovali prohledávací přijímač(e). Velmi výhodné je v tomto případě zařízení s možností nahrávání provozu. Obecně je to samozřejmě výhoda i u vyhledávacích přijímačů, ale tuto funkci umožňují jen skenery moderních řad. U starších modelů je potřeba přijímač propojit s PC a nahrávat zvuk ze zvukové karty současně s logováním provozu.

Prohledávání spektra současně s prohledáváním konkrétních pamětí (u služeb, které mají jasně dané rastrování kanálů) lze samozřejmě použít, ale je to výhodné především v mobilním provozu a to v místech pro vás úplně neznámých, aby jste získali alespoň základní přehled o běžných službách v okolí. Na domácím QTH, kde máte přibližný přehled o místních službách, tuto funkci nemusíte používat, protože by vám mohla naopak způsobit zdržování přijímače na známých kmitočtech a neznámé stanice pak mohou být omylem vynechány.

2. Využití databází (rastrování pásem)

Jedna ze zajímavých možností, jak je možné efektivně sledovat profesionální pásma, je vytváření databází všech kmitočtů přímo v paměti přijímače. V principu můžete rastrovat celé rozsahy spektra v daném kroku do paměti a místo VFO režimu používat přijímač v režimu SCAN. Má to několik zásadních výhod. Jednak si můžete libovolný kmitočet přejmenovat a nemusíte ho ukládat, protože už je uložen. Navíc můžete libovolný počet pamětí označit pro vynechání skenování. To je u některých především starších přijímačů problém, protože zde byl jen velmi omezený počet kmitočtů VFO pro vynechání při skenování. Paměti můžete řadit dle libovolných pravidel do skupin nebo v případě skenerů UNIDEN až do tří různých úrovní. Můžete si tak vytvářet vlastně neomezený počet rozsahů OD-DO oproti VFO skenovacím rozsahům.

Možnost rastrování pásem je v podstatě dvojí. První možnost je, že vezmete celé pásmo (nebo části) a ve stanoveném rastru jej uložíte do řady pamětí. K tomuto účelu dokonce existují v ovládacích softwarech k některým přijímačům speciální funkce, které za vás naplní paměti dle vámi stanovených rozsahů a kroků, nebo tuto funkci můžete nahradit jednoduše pomocí kopírování z Excel tabulek.

Druhý způsob je trochu efektivnější a tím je využití aktuálního seznamu individuálních oprávnění z webových stránek ČTÚ. Opět k tomu využijete speciální funkce a nebo obyčejný Excel a z něj vykopírujete do pamětí jen ty kmitočty, které mají v ČR vůbec povolení a ostatní se ignorují. Velkou výhodou je, že takto ušetříte ohromné množství pamětí v přijímači. S klesajícím počtem pamětí přímo úměrně stoupá rychlost skenování a efektivita nalezení aktivních kmitočtů. Když z těchto pamětí navíc vyřadíte známé služby na neměnných kanálech a celostátně přidělované kanály pro datové služby, je opět seznam možných aktivních služeb výrazně kratší a hledání více efektivní.

Druhá možnost má ovšem jedno omezení oproti první a tou je nutnost čas od času aktualizace pamětí dle aktuálních povolení. Pokud by jste paměti neměnily, o nových službách nebudete vědět, pokud se netrefí do již povoleného kmitočtu. Zrovna tak nebudete vědět o službách, které povolení nemají nebo nepotřebují – jsou to především pirátské stanice (může to být i služba, které již skončilo povolení a nebo ještě nebylo na webu ČTÚ zveřejněno) a pak také stanice MO a některé MV.

Rastrování pásem lze samozřejmě realizovat na přijímačích s velkým nebo neomezeným počtem pamětí. To se týká především modernějších řad skenerů UNIDEN, WHISTLER a různých lepších brandovaných přijímačů. Klasické širokopásmové přijímače pro tento účel nejsou vhodné, protože jsou většinou omezeny na 1000 pamětí (i méně). Tato varianta skenování pásem se samozřejmě také netýká počítačem ovládaných SDR přijímačů, tam je mnohem efektivnější klasické prohledávání pásem, jelikož je možné skenovat pásma mnohonásobně rychleji, než klasickými skenery.