DX Camp Jizerské hory 2019

Napadá mne parafráze jednoho známého studentského pořekadla „podzimní listí, radiový provoz jistí“. V tomto duchu totiž probíhal letošní první podzimní DX Camp na Jizerských horách. Ale zpět na začátek.

Letní prázdniny či dovolené jsou za námi a to, jak se v praxi ukazuje, znamená i výrazné zvýšení radiového provozu. Za tímto účelem jsem zorganizoval malý DX Camp, který měl být původně „two man show“ pro dohledání několika neznámých aktivních kmitočtů, které se byly nalezeny na Krušných horách v červnu. Nakonec jsme se sešli ve 4 lidech a ověřování plus objevování nových radiových sítí bylo tolik, že by klidně bylo možné pokračovat i v následujícím týdnu.

Počasí nám na začátku celkem přálo, takže bylo možné v klidu postavit anténní soustavu, opravit nedotažený konektor u antény a pak již nebylo potřeba na anténní soustavu sáhnout. První den nebylo počasí nic moc, ale od úterý do čtvrtka bylo již velmi slušně, až bych řekl, klasický jizerskohorský barevný podzim. A to ještě pořádný podzim ani nezačal.

Ubytování bylo standardně skvělé. Plně vybavená chata celá k dispozici, pípa s pivem k dispozici a výborné obědy na nedalekém penzionu. To vše znamenalo, že jsme se mohli soustředit na několik základních technických úkolů a testů, které byly na pořadu tohoto DX Campu.

První základní test bylo porovnání profesionálního SDR přijímače WinRadio G39DDCe Excelsior a mého oblíbeného přijímače AirSpy. Jak známo, tak AirSpy disponuje rozsahem 25-1700 MHz a Excelsior 9kHz-3,5GHz bez mezer. Jelikož jsme ale měli k dispozici jen klasickou VKV soustavu určenou pro sledování profesionálních služeb, spodní ani horní pásma, kterými disponuje WR, nebylo možné porovnat. Přiznám se, že jsem tak trochu tušil, jak asi výsledek dopadne, jelikož jsem již několik testů prováděl na domácí anténní soustavě. Zde je úplně jiná skladba rušení a jiné úrovně užitečných signálů, a to byl tedy opravdu důležitý test. Z tohoto testu nevyšel ani jeden z přijímačů jako absolutní vítěz, a to ani při tom hrozném nepoměru cen (5.000 vs. 150.000, – Kč). Každý z těchto zařízení má aspekty, ve kterých je jednoznačně lepší než konkurent a naopak, kde pokulhává.

U přijímače AirSpy je problém nízká odolnost proti zrcadlovým příjmům tzn. V pásmu naleznete větší množství stanic, které jsou ale jen zrcadlem kmitočtově blízkého silného signálu. Naštěstí drtivou většinu z nich identifikujete jednoduchým trikem rastrování pásem, jelikož vám nebudou signály sedět do klasického kroku. Excelsior má skvělou citlivost (jednoznačně lepší než ICOM R8600), ale má velké problémy se silnými signály a to tak, že zvedají úroveň šumu v okolí silného kmitočtu. Nejsou to sice tak velké problémy, jakými trpí přijímače AOR řady DV nebo UNIDEN řady SDS, ale je to nepříjemné. Winrádio prostě potřebuje na vstupu nějakou rozumnou maximální úroveň signálů a pak poslouchá perfektně. AirSpy tak perfektně neposlouchá, ale můžete si pohrát s nastavením zisku všech částí přijímače, takže z něj nakonec vytaháte mnohem víc v mnohem lepší kvalitě. Jsem přesvědčen, že na vyšších pásmech Excelsior AirSpy suverénně převálcuje. Kdo tedy chce sledovat třeba SatCom provoz (Inmarsat, Meteo, Iridium) nebo provoz v pásmech nad 2 GHz, nemá k dispozici lepší přijímač, než G39.

Druhý test byl především ergonomický. Potřeboval jsem vyzkoušet na DX Campu, zda je možné provozovat dva počítače najednou s tím, že jeden bude sloužit pro ovládání (nejen) SDR přijímačů a druhý v dotykovém režimu tablet jako aktivní správa databází frekvencí a záznam nalezených informací. Bylo potřeba zjistit, zda se to všechno vlastně vůbec dá takto provozovat a zda si to nebude vzájemně překážet i s ohledem na klasické přijímače pracující v automatizovaném nebo ručním režimu vyhledávání stanic.

Výsledek byl překvapivě výborný. Ovládání přijímačů bylo nezávislé na tom, co jsem kde hledal, naopak jsem byl schopen ihned opravovat nalezené informace v databázovém programu a tím pádem to ihned dohledat. Nedocházelo k duplikacím informací a na drobnosti, které nebylo možné zaznamenat přímo do databázového programu, jsem použil univerzální program One Note od Mrkvosoftu. Rychlé a efektivní hledání současně s okamžitou možností úpravy informací mne jednoznačně přesvědčilo o tom, že tuto sestavu budu i nadále používat na následujícím DX Campu. Bude samozřejmě potřeba ještě trochu doladit „GUI“ databázového programu pro čtení bez brýlí a lehkou úpravu rozmístění datových chlívků pro ovládání dotykem, ale na 90 procent programu nebude potřeba nic měnit.

Třetí test byl malá zkouška levného skeneru UNIDEN UBC125XLT na velké anténní soustavě. Kompletní recenzi připravuji na web, ale předem mohu prozradit, že tento přijímač nedopadl vůbec špatně. Poradil si velmi dobře se silnými signály a bylo možné slyšet i velmi slabé stanice. Více v recenzi na webu.

Podzimní DX Camp v Jizerských horách byl opět skvělým zážitkem. Nalezena byla spousta aktivních, dlouho neslyšených stanic, ale i velké množství nových radiových sítí, a ne všechny byly digitální. Zkrátka kdo tvrdí, že jsou profesionální pásma mrtvá, jen ukazuje svoji nevědomost, jelikož opak je pravdou. Opět se ukázalo, že trpělivé zkoumání pásem a ověřování nalezených kmitočtů přináší ovoce, jelikož je možné stále identifikovat nové, nebo staronové služby. O desítkách zachycených stanic BMIS nemusím vůbec mluvit, jen jejich seznam by tento článek výrazně prodloužil.

Již nyní se těším na další DX Camp, který se ještě letos na podzim bude konat na pomezí Čech a Moravy. Když budeme mít trochu štěstí, třeba se dočkáme nějakých těch podzimních inverzí, které umí dálkový příjem také pořádně „nakopnout“.