Podzimní DX Camp Orlické hory 2019

Čas od času je potřeba prozkoumat nové lokality a rozšířit tak možnosti sledování radiového provozu i v místech, která jsou pro standardní kóty, na kterých probíhají DX Campy, nedostupná. V podstatě by se dal tento problém geograficky omezit na několik lokalit, ve kterých pátrám po možnostech konání DX Campů. Jedná se konkrétně o jižní Čechy a jižní část Vysočiny (tedy někde kolem Jindřichova Hradce), jiho-západní Plzeňsko (někde mezi Tachovem a Domažlicemi) a pak západní část severní Moravy někde kolem Králíků.

Letos jsme udělali testovací DX Camp právě na pomezí Pardubického a Olomouckého kraje, který měl ukázat možnosti příjmu této západní části Moravy. Zvolena byla kóta nedaleko Suchého vrchu mezi Lanškrounem a Šumperkem. Chatu vlastní tamní myslivecký spolek a její poloha byla na první pohled velmi pěkná. Přímo před chatou byl výhled od velkého vápencového lomu ledaleko Zábřehu až po Pardubicko a okolí Chrudimi. Jelikož se chata nachází na úpatí kopce, byl celý sever směrem do Polska radiově “odstíněný”.

západ slunce za chatou

Technika

Pár dní před konaním DX Campu jsem prošel veškerou erární techniku. Upravil jsem krabičky na zesilovače u antén a napájecí ostrůvky dole u přijímačů tak, aby byla montáž a demontáž co nejjednodušší a hlavně bezúdržbová. Vynaložený čas a prostředky se ihned vrátily, jelikož vše fungovalo na první zapojení bez nutnosti skládání stožárů a opravování nedotažených konektorů apod. jak jsme tomu byli svědky v minulých letech.

Před deseti lety byla pájka, kompletní nářadí a VF materiál nutnou součástí vybavení DX Campů, jelikož se musela spousta věcí opravovat nebo doslova bastlit na koleně. Což samozřejmě znamenalo i značné časové zpoždění, při stavbě antén a zapojování techniky.

Nyní je vše řešeno připraveným hotovým zapojením. K dispozici jsou krabičky s potřebnou technikou, které pouze “přicvaknete” přímo na stožár a dále se jimi nezdržujete. Nejdelší z celé stavby je zakotvení stožárů a připevnění antén. Zbytek je už otázka několika minut. Stavba dvou anténních stožárů tedy zabere s kompletním zprovozněním nějakých 60-90 minut od vyložení z auta. A to včetně zapojení všech anténních a napájecích rozvodů.

ranní inverzní mlhy v Olomouckém kraji

Pro vodní a elektrickou izolaci anténních prvků jsem zvolil osvědčené průmyslové krabičky typu “ZPS10” které mají nejen IP66, dobře se do nich dělají kabelové průchodky, ale také se v terénu v případě nutnosti dají velmi rychle otevřít a nevypadnou vám s krytu šrouby. V zadní části krabiček jsem přimontoval trubkové plastové rychlo-spojky, které přesně padnou na průměr trubky nejvyššího dílu stožáru, takže stačí zatlačit a krabička je ve vteřině připevněná na stožár i bez nářadí. Vojensky jednoduché řešení.

Druhou technickou novinkou byl upravený rozvod 12V v přijímací místnosti. Původní 12V hlavní rozvodnici jsem upravil tak, že jsem zlikvidoval větší část připojení pomocí přístrojových svorek (ty se neosvědčily při připojování  odpojování dvoulinek) a nahradil jsem je jednoduchými, ale spolehlivými konektory typu XLR. Ty mají výhodu jednak v tom, že jsou mechanicky blokované pojistkou proti nechtěnému vytrhnutí, ale mají i pro nás dostatečnou proudovou zátěž (typicky 10A na pin, takže když jsem piny zdvojil, vytvořil jsem dostatečnou rezervu). Do jednotlivých stanovišť jsem navíc instaloval blokovací kondenzátory a malou kontrolní LED diodu signalizující napětí v rozvodnicích. Vše fungovalo na 100 procent na první zacvaknutí konektorů. Tím, že se jedná o mezistav pro plánovaný upgrade napájecího zdroje, bylo toto spíš pokusné řešení, ale rozhodně se osvědčilo, takže do budoucna bude stačit jen přehodit základnové XLR konektory na hlavní rozvodnou skříň a s periferiemi není potřeba již nic dělat.

Zpět k anténám.

Na místě byly postaveny celkem tři stožáry s anténami pro pásma MB (66-88 MHz), VHF (108-174 MHz) a UHF (380-470 MHz). K nim jsem navíc nainstaloval malý pokusný tripod pro malou anténu INMARSAT v pásmu 1500MHz.

Stavba tří stožárů umožnila porovnat zisk antén na jejich pásmo a bylo to rozhodně neocenitelné rozhodnutí. Opět se ukázalo, že pásmově laděná anténa na rozsah 66-88 MHz je prostě lepší, než klasická širokopásmová diskona i s předzesilovačem. To se nejvíc ukázalo na příjmu slabých místních rozhlasových stanic BMIS v pásmu 67-72 MHz. Zkrátka stále platí, že nejlepším zesilovačem je anténa. VHF a UHF anténa byly klasicky spojeny přes pásmový slučovač a nakonec distribuovány do aktivního multinásobného rozbočovače. Každý účastník tak měl k dispozici několik vysokoúrovňových anténních výstupů.

Na DX Campu jsme se dohodli, že bude potřeba do příští sezóny rozšířit aktivní rozbočovač ze současných 16 výstupů na 24 a současně i přidat další extra 4 násobný pasivní rozbočovač s napájecím injektorem pro další anténu do budoucna (například pro pásmo MB nebo případně logaritmicko-periodickou anténu).

Příjem

Příjmové podmínky bych hodnotil jako průměrné až podprůmern

příjem leteckého pásma

é. Bylo zde zachyceno pár stanic, které nebyly dlouho slyšet, popřípadě pár novinek, ale rozhodně se nejednalo o nějaký příjmový boom. Většina nalezených kmitočtů spíš korespondovala s přijímací lokalitou a nadmořskou výškou. Místa, která byla v radiovém horizontu, byla slyšet, místa, která byla zakryta buď místním pohořím, nebo vzdálenější vyšší kótou, byla hluchá.

Bohužel nemohu zdůraznit ani nějaký extra příjem v leteckém pásmu. Bylo to dáno tím, že dva dny ze čtyř bylo pásmo kompletně zarušeno od nedalekého vedení vysokého napětí. Když rušení opadlo, po ránu se skutečně trochu zlepšily podmínky a bylo možné slyšet stanice ze Slovenska nebo Rakouska, ale opět nic zázračného, co by například na Jizerkách slyšet nebylo. Snad jediný zajímavý úlovek se mi podařil a tím bylo maďarské CRC “Silver Shark” při komunikaci s tamními Grippeny “Titan 01 a 02”.

V UHF pásmu bylo možné nalézt velmi slabé DMR sítě z Rakouska v pásmu 429 a 460 MHz.

Snad nejzajímavější byl asi provoz v pásmu 30-50 MHz, kde bylo možné zachytit poměrně hodně aktivních armádních kmitočtů během probíhajícího tamního cvičení pozemních dělostřeleckých jednotek. Tyto kmitočty samozřejmě jsou jen zajímavostí, jelikož bývají většinou aktivní jen počas cvičení a posléze jsou mimo provoz.

Poslední dobou mi připadá, že úroveň znalostí armádních spojařů na plánovacích místech jednoznačně upadá. Jinak si nelze logicky vysvětlit používání radiostanic PMR (446 MHz) pro vojenské účely, nebo v tomto případě naprosto nesmyslný kmitočet pro spojení 80.000 MHz. Tento kmitočet jednak nepatří do pásma primárně přidělenému MO a navíc se jedná o frekvenci velmi často rušenou počítačovými sítěmi a průmyslovým rušením, takže je zde spojení velmi problematické a nestabilní.

Příjem satelitů INMARSAT

Nějakou chvíli jsem za zaobíral příjmem INMARSATu v jiném prostředí, než které znám z domova. U mne doma je jednoznačně dominantní příjem západního svazku AOR-E (Atlantic Ocena Region – EAST), na kterém probíhá komunikace námořní i letecká přes Atlantik. Zde byl jednoznačný výhled na východní svazek IOR (Indian Ocean Region). Signály byly poměrně dobré, ale provoz proti Atlantiku naprosto minimální, tedy alespoň v době, kdy jsem zkoumal pásmo a znažil se dekódovat data. Bohužel se mi nepodařilo dekódovat rychlé 10kbit linky, kde mohlo být mnohem víc provozu. Proč byl signál takto slabý, ačkoliv já doma dekóduji tyto rychlé linky i přes galvanicky upravené okno, nechápu. Rozhodně bude potřeba do budoucna výrazně zlepšit přijímací anténu, jelikož si myslím, že jsem se dostal na maximum zisku obyčejné upravené GPS antény a zesílení AirSpy.

Software

Jelikož na trhu ani v amatérských podmínkách neexistuje žádný rozumný software pro logování profesionálních sítí. Byl jsem nucen si ho vytvořit sám. Jelikož nejsem programátor, takže jsem hledal platformu, do které by bylo možné nějak jednoduše nahrát stávající informace a dále pokračovat v jejich doplňování a správě. Nakonec jsem našel platformu, která by mohla vyhovovat. Projekt dostal souhrnný pracovní název BANDPLAN+ a jedná se o jednotné rozhraní pro logování různých služeb (AERO+, PROFI+,BMIS+, DMR+ apod.). Každý systém má trochu jiný “layout”, jelikož se zde doplňují různé informace, ale mají společné základní rozhraní a rychlý přechod mezi jednotlivými obrazovkami.

Toto

přijímací pracoviště

rozhraní je speciálně upraveno na ovládání v tabletu nebo notebooky s dotykovými obrazovkami (tzv. 2v1) a umožňuje velmi rychlé vyhledávání služeb dle parametrů nebo velmi rychlé filtrování dat tak, aby bylo možné v terénu dohledat potřebné informace v řádu vteřin.

Tento software je nicméně nutné pořadně vyzkoušet a upravit tak, aby bylo ovládání maximálně jednoduché, ale zároveň i maximálně flexibilní. Na tomto DX Campu jsem potřeboval vyzkoušet již druhou verzi databázového rozhraní. První verze se zkoušela na Jizerkách, kde jsem zjistil, že to opravdu je použitelné a nyní postupně doplňuji další informace, položky a funkce do základního rozhraní.

Výsledkem pak bude univerzální rozhraní pro uživatele, kteří jen vlastní existující seznam frekvencí naimportují do softwaru a mohou dále pokračovat v práci.

Campování

Oproti jiným DX Campům bylo ubytování tak trochu ve více polních podmínkách než obvykle, ale myslím, že i tak bylo velmi slušné. V dolní části chaty ve společenské místnosti bylo hlavní přijímací pracoviště a v horní části vícelůžková místnost na spaní. V hlavní místnosti byla krbová kamna, ve kterých padlo nejedno poleno na oltář všeobecné pohody, takže nás ani mrazivá rána nepřekvapila. Krbová kamna, slivovice i whiskey hřály na plno, takže s teplotou nebyl problém. Vlastní zásoby proviantu v mém případě téměř stačily na pokrytí všech čtyř dnů, takže jsem se mohl naplno věnovat zkoumání radiových pásem a testování logovacího softwaru.

Letošní podzimní DX Camp byl opět příjemným posezením nad přijímací technikou, lovením radiových signálů a zkoumáním radiových pásem. I když nebyly příjmové podmínky ideální, myslím, že každá taková akce je vždy přínosem po stránce společenské. Výměna názorů a zkušeností s různou technikou je vždy přínosem a vždy se budu na takovou akci těšit.

Letošní akce končí. Nastává pomalu období zhodnocení letošní sezóny, vyhodnocení úspěchů i neúspěchů a především nastává na základně zkušeností z letošní sezóny období technické přípravy na sezónu příští. Věřím, že se opět v přístí rok setkáme v hojném počtu ve zdraví a plnní nadšení nad dalším zkoumáním nikdy nekončících změn radiových pásem a podmínek šíření.