Dlouhovlnný a středovlnný Mini DX camp 2020

Letošní zimní poslechová sezóna je velmi zajímavá a rozhodně není nudná jak to tak v zimních měsících bývá. Začátek ledna nás přivítal výbornými podmínkami šíření na VKV a sotva jsem zpracoval výsledky, už se objevila další zajímavá možnost analýzy radiových pásem. Tentokrát se jednalo o možnost poslechu dolních pásem KV, středních vln a mých oblíbených dlouhých vln a majáků NDB. Díky libereckému radioklubu, který každoročně staví kvůli závodění ve velkých závodech CQWW na nedalekém letišti anténní soustavu přijímacích antén typu beverage, jsem mohl i pro mne netypická pásma prozkoumat. Při této příležitosti jsem mohl vedle sebe postavit dva titány na poli přijimací techniky. Jednalo se o přijímač ICOM IR-R8600, tedy špička na VKV, ale také vysoce kvalitní KV přijímač a Winradio G33DDC Excalibur Pro, tedy špička na krátkých vlnách, kterou používají všichni věhlasní DXeři.

Anténní farma

Mimo vysoké vysílací vertikální antény, která je pro příjem v těchto pásmech nevhodná, byly na nedalekém poli u letiště instalovány 300m dlouhé přijímací antény směrované na všechny kontinenty. Na dva hlavní směry byly nataženy reverzní antény beverage s elektronikou od DX Engineering. Jednalo se o antény směrované na NAM/SAM/AUS/IND. Pak zde byly dvě samostatné antény beverage na AFR a zemní „BOG“ (Beverage On Ground) na JAP. Všechny antény končily ve speciálním vyrobeném anténním přepínači, který současně sloužil jako distributor nezávislého signálu pro dva přijímače. Každý z přijímačů mohl tedy poslouchat na libovolnou anténu, takže bylo možné testovat obě rádia současně na stejných anténách za stejných podmínek.

Poslechové pracoviště

Na DX Camp jsem si vzal základní nutné vybavení, které na tyto akce je potřeba. Mimo klasického lineárního zdroje také připojovací krabičku pro napájení obou přijímačů. Na tento zdroj tedy byl připojen jak ICOM, tak Excalibur. Oba přijímače jsem připojil do PC, abych mohl současně nahrávat I/Q data z obou zařízení. Pro pohodlnější ovládání jsem si vzal také portejblový USB-C displej (jedná se o přenosný monitor ve formátu 15 palcového tabletu) , čímž jsem mohl bez problému ovládat oba přijímače a současně i prohledávat seznamy frekvencí a stanic. Jelikož byla poslechová místnost vybavena topením, rychlovarnou konvicí na kávu a navíc jsem si přivezl i pytel rohlíků na svačinu, bylo možné přistoupit k akci tj. test přijímačů.

Porovnání přijímačů

Porovnávat špičkové DX přijímače ve své třídě je tak trochu risk. Na běžných méně ziskových anténních soustavách nemá porovnání žádný valný smysl, protože u těchto přijímačů málokdy naleznete výrazné rozdíly, snad jen v ovládacím softwaru, ale v kvalitě příjmu pravděpodobně ne. Rozdíly ovšem naleznete, pokud tyto přijímače postavíte před extrémní úlohu. Buď budete testovat přijímač v extrémě zarušeném prostředí v silném elektromagnetickém poli od blízkého vysílače a nebo naopak budete lovit nejslabší signály na úrovni šumu, co lze na anténách vůbec detekovat. V tomto případě byla možnost vyzkoušet obě varianty.

Antény typu beverage jsou poměrně výrazně směrové a dokáží vyprodukovat o něco slabší úroveň přijímaných signálů, ale o to čistší. Lze tedy na nich přijímat mnohem slabší signály.  Toto platí dvojnásob u zemních antén BOG. U nich jsou úrovně ještě nižší, ale současně úroveň šumu na pásmu je také nižší. Porovnávat tedy můžete takto přijímače z pohledu citlivosti, jelikož můžete sledovat velmi slabé vzdálené signály. V tomto směru jsem tušil, že bude mít navrch Excalibur, ale chtěl jsem vědět, jak moc velký rozdíl to bude při porovnání s ICOMem. Jelikož navíc jedna z antén směřovala přímo na střední Čechy směrem na Liblice (639 kHz 1,5MW resp. 700kW), bylo možné testovat i opačný extrém, tedy chování přijímačů při příjmu velmi silného signálu v pásmu.

K mému překvapení byl rozdíl v příjmu velmi slabých signálů minimální. Dokonce bych se nebál označit je za rovnocenné. Jen při poslechu na zemní beverage, kde jsem některé velmi slabé signály doslova lovil ze šumu, se projevil lépe zpracovaný ovládací program pro Winradio. Ačkoliv je program SDR Console používaný pro ovládání Icoma (ale samozřejmě nejen jeho) naprostá špička pro krátkovlnný i NDB DXing, nejslabší telegrafní signály jsem prostě lépe identifikoval na Winrádiu. Tím nechci říct, že by tam ty signály nebyly, ale v SW pro Excalibur byly mnohem čitelnější obzvlášť, když se během příjmu měnily podmínky a signály přicházely více či méně zkreslené. Je potřeba ale upozornit na to, že se zde bavíme o signálech opravdu na hranici šumu a to ještě v poměrně velmi čistém přistředí na extra dlouhé antény. Pokud tedy používáte klasické přijímací antény kratší, nebo smyčkové, nebudete mít s Icomem žádný problém najít a poslouchat i velmi slabé stanice.

Oba přijímače, jak Icom, tak Excalibur mají na vstupu pásmové filtry (pozor, jednalo se o verzi G33, která skutečně filtry disponuje, levnější varianta G31 je nemá), takže je zde předpoklad minimální odolnosti proti přeslechům z jiných pásem a současně i zvýšení citlivosti snížením zahlcení vstulních prvků přijímačů, které mohou způsobit zvýšení šumu pozadí nebo zkreslení přijímaných signálů. Při přepnutí antény směřující do inkriminovaného směru na jihovýchod se doposud vyrovnané výsledky obou přijímačů trochu rozešly. U přijímače Icom se začalo měnit šumové pozadí v pásmu středních vln dle rytmu modulace ČRo vysílače. Ačkoliv ADC převodník nehlásil zahlcení (clipping) tak nějaký prvek na vstupu již začal zkreslovat příjem. Stačilo ovšem aktivovat interní útlumový článek 10dB a přijímač se okamžitě srovnal. Jen pro upřesnění, bavíme se zde o případu, kdy Liblice generovaly signál větší úrovně než -13dBm (S9+60dB) a to znamená extrémní zatížení vstupů.

A Excalibur nic. Nemusel jsem aktivovat žádný útlumový článek, jen cca 10 kHz nad a pod tímto extrémně zatížemným kanálem, bylo vidět a slyšet promodulovávání ČRo stanice, ale dál od tohoto kmitočtu byl klid. Šumové pozadí se vůbec nehnulo, takže bylo možné nerušeně sledovat i velmi slabé signály. Zkrátka v zarušeném prostředí se Excalibur (přesněji jeho VF front-end) choval mravněji a bylo možné jej používat i nadále bez ohledu na to, kterou anténu jsem používal. Opět ale chci upozornit, že se jedná o extrémní prostředí s vysokou úrovní rušení silným signálem. Za běžných podmínek, pokud nemáte nějaký středovlnný vysílač blízko v dosahu, nebudete mít s G33 ani s Icomem problém přijímat slabé signály.

Je to zajímavé zjištění. Ačkoliv mají oba dva na vstupech pásmové filtry, 16bitové ADC převodníky, stejně jsou zde drobné rozdíly, které se ale objeví až za určitých podmínek. Pravděpodobně bude mít Icom na vstupu nějaký AGC obvod, který špatně funguje v silných polích a snaží se nějak ochránit vstup ADC, ale výsledek je horší. Zatímco Winradio má na vstupu sadu „hloupých“ LC filtrů a s ostatním si poradí až převodník. Je to tedy zřejmě lepší řešení.

Příjmové podmínky

Přijímací akci jsem rozdělil na dva večery. První z nich se konal ze 7. na 8. února, ten sloužil jednak k otestování přijímačů, ale také pro zajištění nahrávek pásma NDB během podmínek vhodných pro příjem severoamerických stanic a dálného Ruska. Chtěl jsem si takto doplnit seznam zachycených NDB majáků o další DX úlovky především na vzdálenosti větší než 3000 km. Druhý noční DX Camp se konal z 19. na 20. února a specializován byl především na lovení DX rozhlasových stanic na středních vlnách doplněných o pár úlovků pobřežních námořních stanic v pásmu 2 MHz a samozřejmě i několik doplňkových nahrávek NDB pásma, ale už jen tak pro porovnání s předchozím večerem.

Příroda mě opět přesvědčila o tom, že jsou cesty signálu nevyzpytatelné. Během první noční akce byly podmínky velmi stabilní a ranní šíření směrem na severní Ameriku bylo výborně stabilní. Severoamerické stanice byly slyšitelné až do pozdních ranních hodin. To se týkalo nejen středovlnných stanic, které byly v jistý moment i silnější než evropské stanice, což ale na anténách beverage nemusí být takový problém, ale totéž se týkalo i NDB majáků z Kanady (vzdálenosti více než 5000 km), které zde hrály s takovou čistotou, která mne opravdu překvapila.

Druhá noc byla především ve znamení středních vln. A příroda nám opět ukázala, že na stejných anténách se stejným přijímačem, ve stejnou dobu, ale v jiný den, uslyšíte něco úplně jiného. Podvečer prvního DX Campu bylo možné slyšet na dvou frekvencích středních vln krátce čínský rozhlas CNR1 a Tajvan.

Druhý poslechový večer konaný o pár dní později to bylo úplně jinak. Na každém druhém kanálu hrála nějaká stanice z dálného východu typu Čína, Tajvan, Jižní Korea v takové síle a stabilitě, že bez problému přemazaly místní evropské stanice. Ranní podmínky na severní Ameriku byly tentokrát výrazně slabší a signály z Kanady a USA byly velmi nestabilní. Na druhou stranu byly velmi dobře slyšet stanice z Karibiku. Stanice WEGA s výkonem 2,5kW bez problému hrála nad stanicemi s mnohonásobně větším výkonem na stejné frekvenci. Trochu jsem si brousil zuby na Austrálii a šíření po greylajně, ale bylo to ode mne trochu troufalé a podmínky prostě nebyly nakloněny. Tak snad příště (jednou tě doženu Christophe HI :-). Ale i tak jsem slyšel spoustu velmi zajímavých stanic, mezi které bych jmenoval například Voice of Maldives (Maledivy) a nebo velkou zajímavost DRM vysílání AIR (All India Radio) na středních vlnách.

Jelikož jsem nahrál nějakých 120GB konzerv (rozuměj – surových I/Q dat z přijímačů pro pozdější analýzu pásem), mám na pár týdnů nebo měsíců o zábavu postaráno. Mám nyní spoustu možností znovu pásma prolaďovat a lovit identifikace rozhlasových stanic, stejně jako NDB majáků. Výsledky sem budu postupně přidávat jako tipy na poslech zajímavých stanic středních a dlouhých vln, které je možné u nás zaslechnout.

DV,SV,KV Mini DX Camp 2020