Ohlédnutí za rokem 2020

Uplynulý rok 2020 se jistě zapíše do dějin. Pro naši společnost to rozhodně nebude zápis zlatým písem. Na druhou stranu nám příroda opět ukázala, co dokáže vykouzlit po stránce radiové komunikace a šíření radiových vln a že opět platí pravidlo – štestí přeje připraveným. Následující ohlédnutí tedy nebude kritika nebo popis toho, co se dělo ve společnosti a jak nás dění ovlivnilo, takových článků najdete na internetu spoustu. Zde bych chtěl shrnout zajímavosti, které nám příroda připravila a co bylo možné slyšet i s relativně špatnou výbavou, ale ve správnou dobu na správných pásmech.

Známá radioamatérská věta “když to chodí, tak to chodí” platí stále a beze zbytku. Když se vytvoří neobvyklé podmínky šíření, ať už v troposféře nebo výš v ionosféře, stačí vám i úplně základní vybavení pro poslech velmi vzdálených stanic. V podstatě se dá říct, že vám stačí ruční skener (radiostanice) či malá magnetická anténa a za určitých podmínek zaslechnete stanice daleko za vaším radiovým horizontem. To, na jak kvalitní anténní soustavu posloucháte, pak bude znamenat významné rozdíly v počtu zachycených stanic a úrovni přijímaných signálů.

Podmínky šíření v roce 2020

Rok 2020 začal již 1. ledna, kdy nám příroda připravila, na tuto dobu velmi neobvyklou a poměrně silnou teplotní inverzi nad střední Evropou, která nás provázela několik dní. Bylo díky ní možné slyšet stanice řízení letového provozu ze západní Evropy od Německa až po Švýcarsko a Štrasburk. Signály byly tak silné, že bylo možné poslouchat stanice i na ruční skenery, které nejsou pro dálkový příjem úplně vhodné a přímo na delší gumové nebo teleskopické antény.

Během ledna a února jsem s přijímači dvakrát navštívil nedaleké letiště, na kterém byla zbudována dočasná anténní přijímací soustava pro spodní krátkovlnná pásma. Tato soustava byla složena z několika dálkově ovládaných antén typu beverage směrovaných na všechny základní kontinenty. Výsledek byla ohromná kupa vzdálených DX stanic, které jsem nikdy neslyšel a to jak v pásmu středních vln (severoamerická rozhlasové stanice bylo možné slyšet až do pozdních dopoledních hodin), tak neuvěřitelný počet 675 NDB majáků jak ze západní Evropy, tak z dálného Ruska. Nahrávky jsem tedy zpracovával ješte další dva měsíce.

V květnu letošního roku se začala “probouzet” sporadická vrstva Es, která potěšila nás, posluchače primárně VKV pásem. Slunce, které se sotva vymanilo z minima aktivity, začalo intenzivně ovlivňovat ionosféru a tak na nás čekalo velmi milé překvapení ve formě šíření signálů až z 1800 km vzdáleného Turecka. Bohužel zatím šíření pomocí Es vrstvy není stabilní, na to si budeme muset ještě tak rok či dva počkat, ale milé překvapení a test pro posluchače to rozhodně bylo. Nebyla to ovšem v žádné případě poslední možnost slyšet vzdálené stanice. Během července se naskytl další velmi zajímavý příjem, tentokrát na 1300km vzdálený sever Norska. Vrstva Es tak letos ukázala i to, že je možné slyšet stanice z netypických směrů, jelikož je možnost zaslechnout v našich zeměpisných šířkách stanice z dálného severu velmi vzácná.

Pak následoval podzim, který opět překonal všechna očekávání. V polovině září prošla střední Evropou několikadenní extrémně silná vlna teplotní inverze, která umožnila neuvěřitelný příjem z celé střední Evropy od východních hranic Francie až po kompletní Rakousko a Maďarsko. Nejsilnější šíření bylo ovšem směrem na Německo, takže bylo možné na jednom místě slyšet stanice jak od Berlína, tak od Mnichova, ale také od Frankfurtu nad Mohanem až po kompletní řízení letového provozu z Curychu (včetně všech pozemních stanic na letištích). Poslední tečka za touto teplotní inverzí byla horizontálně se šířící vlna studené fronty, která před sebou tlačila brázdu teplého vzduchu a ten vytvořil radiový dukt směrem na Anglii. U nás bylo tedy možné slyšet řízení letového provozu z jižní části Anglie kolem Londýna, poté ještě ze západního pobřeží Francie a nakonec až z Belgie. Radiová pásma byla plná stanic, které jsem u nás nikdy neslyšel. Tak jsem program Bandplan+ plnil dalšími záznamy a škrtal seznamy frekvencí z poloviny Evropy.

No a inverzní ráz počasí nás znovu překvapil a to v listopadu, kdy umožnil velmi atypický poslech stanic z jihovýchodu, tedy od Slovenska přes Rakousko, Maďarsko až po Bosnu a Hercegovinu a Srbsko, tedy až na Balkán. Tato vrstva teplotního zlomu byla navíc tak intenzivní,  že se podle ní šíříly i pásma mnohem vyšší. Bylo tak možné sledovat stanice v pásmu UHF i na velmi nevhodné antény. Pokud bych disponoval směrovou anténou, zcela jistě bych těch slabších DX stanic zachytil více. V leteckém pásmu jsem i tak zachytil pár dlouho neslyšených majáků nebo stanic VOLMET a ATIS.

Závěrem

Z tohoto stručného výčtu událostí vám musí být jasné, že letošní rok nebyl po stránce poslechu radiových pásem žádná nuda. Jedno zlepšené šíření radiových vln střídalo druhé a pokud jste byli čas od času u přijímače a měli jste “uši nastraženy” měli jste spoustu šancí zachytit mnoho zajímavých stanic, jejichž poslech u nás rozhodně nebývá samozřejmostí.

Jsem tedy sám zvědavý a těším se, zda nás v novém roce příroda opět překvapí a nenechá naše deníky zachycených stanic zít prázdnotou.