Zimní dlouhovlnný DX Camp 2021 (část 1.)

Nedaleko Liberce je malé příjemné nejmenované letiště, na kterém se jednou za rok konají radioamatérské závody a při té příležitosti jsou na blízké pole instalovány přijímací antény typu beverage (dlouhé drátové antény). To je samozřejmě unikátní příležitost ulovit spoustu opravdových DXů. Jelikož byly k dispozici antény směrované na všechny zajímavé kontinenty, bylo potřeba být jen v pravý čas na místě a sledovat zapadající (nebo vycházející) slunce v zájmových oblastech.

Počasí při stavbě antén – slovy klasika “je to hnus velebnosti”.

Jak je dobře známo, tak nejlépe se signály šíří ze vzdálených oblastí v pásmu šera (Greyline) při přechodu noci na den nebo dne na noc. Pokud máte takto výkonnou přijímací soustavu, můžete celkem spolehlivě sledovat tyto radiové jevy a za pomocí SDR technologie i sledovat kmitočty okolní a dokonce i pásmo nahrávat.

Ale nyní zpět na začátek.

Stavba antén v polovině ledna na delakém poli nebyla v žádném případě nic příjemného. Příroda si totiž na nás vyzkoušela opravdu všechny varianty počasí od deště, sněhu, větru až po slunce vycházející z mraků. Nenechali jsme se ale demotivovat a během jednoho dne, i za pomocí pojízdné techniky, byly všechny antény nainstalovány, dlouhé koaxiální kabely byly nataženy až do vysílací místnosti a všechny potřebné doplňky (přepínací krabice, ukončovací odpory apod.) byly na svém místě.

Po pár dnech se počasí umoudřilo a první poslechový večer bylo nádherně.

Několik dní poté jsem si udělal jeden podvečer první přijímací akci. Jelikož ale pohledem na stránky NOAA bylo jasné, že budou podmínky šíření pod psa, nečekal jsem tedy žádné zázraky. Na druhou stranu i při špatných podmínkách je na takové soustavě slyšet spousta slabých stanic z okolní Evropy, severní Afriky a blízkého východu, které nejsou běžně doma slyšet. Díky možnosti směrování antén je navíc možné mnoho stanic ve vhodném směru z přijímače “vylovit”. V pásmu NDB majáků jsem, přiznám se, nebyl příliš úspěšný, jelikož jsem měl čas jen do brzkých večerních hodin a to ještě toto pásmo nepustilo příliš mnoho slabých majáků.

Na začátku února jsem si akci opakoval, ale tentokrát až do rána, kdy jsem chtěl zachytit na středních vlnách nějaké rozhlasové stanice z východního pobřeží USA a v té době zkusit i ulovit nějaký ten DXový NDB maják třeba z Kanady. Zkrátím to – ani tentokrát nebyly podmínky žádná sláva a rozhlasové stanice, takové ty stálice typu WINS 1010 kHz jsem sice zaslechl, ale až v brzkých ranních hodinách (mezi 2 a 3 hodinou) a velmi nestabilně. Druhá vlna, kdy bylo možné tyto stanice sledovat, přišla těsně po rozednění, ale opět jak podmínky vystřelily nahoru, tak rychle spadly.

Anténní “farma” po západu slunce.

Nakonec jsem se rozhodl zkusit to ještě do třetice o víkendu v druhé půlce února. A to jsem měl konečně štěstí, kdy jsem trefil mírnou poruchu. Kp index šel nad 3 a podařilo se mi trefit ještě kladnou fázi poruchy, tedy moment, kdy se podmínky šíření zlepší, aby následně prudce spadly. Toto štěstí jsem měl až do cca 2 hodiny ranní, pak už se pásma zavřela mohl jsem jít klidně spát 🙂

To, co ovšem bylo slyšet před tím, o to bych se velmi rád s vámi podělil.

Když si vzpomenu na podmínky šíření minulý rok a dokonce ještě v prosinci, nebývám dojmu, že se nás posluchače, snaží sluníčko vytrestat za předešlou sezónu. Namlsali jsme se výborných podmínek jak na VKV, tak na krátkých, středních i dlouhých vlnách a pamatuji si, že jsem pravidelně v prosinci ráno před odchodem do práce poslouchal stanice USA na středních vlnách i u mne doma na smyčkové anténě v tom hrozném rušení. Teď tedy skoro nic. I s výrazně lepší přijímací soustavou byly výsledky výrazně horší, ale stejně rozhodně bylo co poslouchat.

Na pátrání po rozhlasových stanicích jsem si vzal můj oblíbený přijímač ICOM R8600, který po zkušenostech z minulého roku, používám především pro sledování měnících se podmínek a prohledávání zájmových kmitočtů. Jako primární přijímač jsem si vzal WinRadio Excalibur G33 a podle toho, jak se objevovaly stanice na ICOMu, pohotově jsem nahrával části, nebo i celé pásmo středních vln pro pozdější identifikaci stanic. Tato strategie se mi velmi osvědčila, jelikož na ICOMu je možné nahrávat zvuk vzácné stanice a současně na WR je možné nahrávat i okolní pásma, když se podmínky dočasně zlepší.

Poslech oblíbeného rádia z anglického ostrova Man – MANX Radio.

První co mne po zapnutí přijímače překvapilo, byl samozřejmě dálný východ. Ten u nás už bývá slyšet v zimě poměrně často a tak během našeho západu slunce je možné slyšet silné vysílače z Číny, Tajvanu a Vietnamu i Koreje.

Na kmitočtu 1521 kHz hrála ruská mutace CRI (China Radio International) a vzhledem k vysílacímu výkonu 0,5MW to lze celkem pochopit. Na 1566 hrál nádherně HLAZ jihokorejská stanice patřící FEBC (Far East Broacast Company), 1593 kHz opět Čína CNR1 (China National Radio) a na 1557 kHz RTI (Radio Taiwan International) s 300kW vysílačem. Všechny tyto stanice jsou od nás cca 8-9 tisíc km. Nahrávku z 1521 kHz si můžete pustit zde:

Pak ale přišlo velké překvapení a tím bylo v 18:35 našeho času (17:35 UTC) na 5040 kHz Radio Vanuatu. To je stanice, která je v našich končinách poměrně vzácná, jelikož jednak nevysílá po celý den, navíc je u nás slyšitelná většinou jen pomocí šíření v pásmu šera. A to v ten den přesně vyšlo, protože stanice začala vysílat podle rozvrhu v 17:30 a současně se tam rozednívalo. Abych upřesnil pro zeměpis neznalé – Vanuatu je souostroví v oceánii asi 2500 km východně od Austrálie, severně od Nové Kaledonie – vzdálenost od nás přes 15 000 km. A jak se pásmo šera posunulo, během několika málo desítek minut signál úplně zmizel, jako kdyby vypnuli vysílač. Nahrávku si ovšem můžete pustit zde:

To ale nebylo vše. Další zajímavostí byl příjem na kmitočtu 5985 kHz Maynma Radio z Barmy. To je země v poslední době velmi politicky nestabilní a bouřlivá a tak příjem jakéhokoliv vysílání z této oblasti je také vzácností. Zde si můžete poslechnout nahrávku:

No abych samozřejmě nezapomněl na Afriku, tak na frekvenci 7140 kHz bylo možné slyšet nějakých 5 000 km vzdálenou zajímavou stanici “Dimtsi Hafash 1”. Jedná se o stanici z východní části Afriky z Eritreje. Zde si můžete poslechnout trochu delší nahrávku.

A nakonec co by to bylo za DXing, kdyby nedošlo na východní pobřeží USA a naši starou známou stanici z New Yorku WINS 1010 kHz.

Přijímací pracoviště.

Podmínky bohužel pak už velmi rychle padaly a tak jsem stačil zachytit a nahrát ještě pásmo NDB při šíření přes Atlantik. Zaslechl jsem tak nejen notoricky známý maják OZN Prins Christian Sund z Grónska, ale poté také QX kanadský Gander, ale také YLC Kimmirut opět z Kanady. O zajímavých NDB majácích ale napíšu později. Protože je to na samostatný článek. Nicméně ne jen rozhlasovými službami jsem se zaobíral, ale zkoušel jsem také ulovit nějaké, z domácího QTH nedostupné, námořní stanice NAVTEX. První večer se moc nedařilo, dekódoval jsem zprávy ze stanic, které slyším doma celkem běžně. Poslední večer se to ale “zlomilo” a konečně jsem zachytil hlášení z izraelského přístavu Haifa, ze severní Afriky z Alžíru, nebo 2500 km vzdálený Astrachaň u Kaspického moře.

Závěrem bych zhodnotil oba dva plnohodnotné večery u přijímače jako velmi povedené. Ačkoliv nám slunce příliš dárků nenadělilo, i tak bylo leccos zajímavého slyšet a rozhodně se vyplatilo u přijímače vytrvat až do ranních hodin. Již nyní se těším na příští rok a slibuji, že budu ještě lépe připraven lovit vzdálené stanice – to by v tom byl čert, abych na středních vlnách jednou tu Austrálii neslyšel 😀

V druhé části reportu se budu zaobírat stanicemi NDB – přesněji zachycenými zajímavostmi, jako tip pro lovení dálek. Jelikož jsem nahrál několik GB dat z pásem, je možné, že ještě pár zajímavých stanic doplním do druhého článku.