Zimní dlouhovlnný DX Camp 2021 (část 2.)

Zimní sezóna je, jak se zdá, za námi a je na čase se ohlédnout za konkrétními úlovky z rádiového spektra. Já se osobně v létě příliš spodním pásmům (pod 30 MHz) nevěnuji, jelikož se zde naplno projevuje bouřková aktivita, a to především z oblastí středozemního moře a severní Afriky. Na druhou stranu, jelikož jsme se konečně odrazili od pomyslného dna špatných podmínek šíření (kvůli minimální sluneční aktivitě), a pozvolna se dostáváme do 25 slunečního cyklu, možná se dočkáme i výrazně lepších podmínek na vyšších krátkovlnných pásmech.

Nyní ale zpět k DX Campu.

V této části zprávy se budu zaobírat především seznamem zachycených zajímavých stanic jako tipy pro vás, posluchače DXery k ulovení nějakých zajímavých signálů. Následující zajímavé stanice byly „uloveny“ na přijímací sestavu dvou obousměrných a dvou jednosměrných antén typu beverage o délce cca 300 m. Antény byly nataženy tak, aby poslouchaly základní kontinenty a oblasti. Jednalo se konkrétně o Japonsko, Austrálii, Afriku, Indii a dálný východ, Jižní Ameriku a Severní Ameriku. Na příjem jsem použil známá zařízení ICOM IC-R8600 a WinRadio WR-G33DDC. Icom by určen především pro nahrávání a sledování rozhlasových stanic a pak také pro dekódování zpráv námořních stanic NAVTEX na frekvencích 518 a 490 kHz. Excalibur byl určen pro nahrávání středovlnného spektra a pak samozřejmě pro pásmo NDB majáků, na které jsem se především soustředil.

Jelikož je možné z obou přijímačů nahrávat tzv. „konzervy“ – tedy celou část radiového spektra, které je možné později analyzovat, tuto možnost jsem beze zbytku využil. Celkově jsem na této přijímací soustavě nahrával konzervy ve třech různých dnech v různé časy a tato taktika se velice vyplatila. Pomocí cílených tipů na majáky z cílových oblastí jsem zjistil, ve který den a kterou dobu bylo nejvýhodnější šíření. Zjistil jsem, že ne vždy brzké ranní hodiny znamenaly dobré podmínky šíření všemi směry. Naopak podvečerní nebo řekněme – předpůlnoční doba překvapila zajímavým šířením směrem na západ.

Zkoušel jsem sledovat brzké odpolední šíření radiových signálů z dálného východu, večerní šíření směrem na východní a západní Evropu a ranní podmínky šíření signálů přes Atlantik. Fyzika se prostě nedá ukecat, a tak směrové antény udělaly svoje. Ačkoliv byly délky beverage antén vůči vlnové délce výrazně kratší (s klesajícím kmitočtem, nebo chcete-li s prodlužující se vlnovou délkou, se rozšiřuje úzká přijímací charakteristika antény), na jejich směrovost nemohu nic namítat. Ve vhodný čas na vhodné anténě bylo možné doslova vyzobávat majáky z cílených směrů, a to dokonce tak spolehlivě, že se můj seznam NDB majáků rozrostl o pěknou řádku „nikdy neslyšených majáků“.

Mojí oblíbenou specifickou zábavou byla separace majáků z centra středovlnného rozhlasového pásma. Přímo v rozhlasovém pásmu lze totiž narazit na poměrně velké množství NDB z oblasti Ruska, a to jak jeho evropské části, tak až z poměrně dálného východu.

V následující mapce jsem nakreslil pozice zachycených majáků z Ruska:

Obrovským překvapením pro mne byl neuvěřitelný seznam zachycených majáků z blízkého východu, který u nás rozhodně nebývá slyšet každý den. Jedná se konkrétně o majáky z Turecka, Sýrie a především Íránu. Slyšet majáky z Íránu z oblasti mezi Kaspickým mořem a Perským zálivem – to byly skvělé úlovky a velmi milé překvapení.

Pomocí afrického beverage jsem zkoušel, něco málo ulovit i zde, i když nutno podoktnout, že je Afrika pro našince v těchto pásmech velmi komplikovaná oblast a příjem signálů z těchto krajin, pokud tamní majáky vůbec vysílají, jsou velmi vzácné. Ale i zde se podařilo, alespoň ze severní části Afriky něco málo zaslechnout. Zachytil jsem tak signály z Libye, Alžíru, Tuniska, Maroka a unikátní maják z 3600 km vzdáleného Nigeru.

No a pak přišel na paškál Atlantik a pro mne úplně největší překvapení. Anténa směrovaná na Jižní Ameriku odvedla dokonalou práci. Nejprve mne přivítaly majáky z Kanárských ostrovů. To není v našich končinách zase taková vzácnost, ale hranice 3500 km je velmi pěkná. Pak mne ovšem velmi překvapila situace, kdy se objevily téměř všechny NDB majáky z Azorských ostrovů – tedy Flores, Faial, Graciosa a Sao Miguel. Zlatý hřeb večera (nebo spíš brzkého rána) teprve měl přijít. Na frekvenci 391 kHz doslova burácel maják „DDP“ což, je pobřežní maják San Juan z Porto Rica a aby toho nebylo málo, tak se na frekvenci 369 kHz objevil (i když o mnoho slabší) maják „ZDX“ Coolidge Saint Johns – ostrov Antigua. Jen pro doplnění uvádím, že ZDX byl od přijímacího stanoviště vzdálen více jak 7600 km a DDP dokonce 7830 km.

Velkým zklamáním pro mne byla tentokrát Severní Amerika. Ano byla slyšet „brána do Atlantiku“ grónský maják OZN (Prins Christian Sund) a dokonce se mi podařilo doslova vyškrábat i 4800 km vzdálený kanadský Gander QX, Sydney QY (pozor neplést s Austrálií ?) a nějakých 5300 km vzdálený Chevery YHR. Podmínky na Severní Ameriku prostě tentokrát nebyly extra příznivé, ačkoliv ke konci roku 2020 byly slyšet severoamerické stanice i u mne doma na výrazně horší anténu. O zklamání rozhodně hovořit nemohu, protože mi vše vynahradily signály z ostrovů v Atlantiku a nakonec i Karibská oblast.

Letošní zimní DX Camp nad očekávání rozšířil můj seznam zachycených majáků a to tak, že jsem se dostal nad číslo 1000 NDB. Což samozřejmě není mnoho proti dlouholetým DXerům, ale musím k tomuto číslu dodat, že se jedná o seznam starý nějakých 5 let. Když jsem se před 20 lety zaobíral příjmem NDB majáků, tak jsem si bohužel nic moc nezapisoval (jen škrtal v knížce), takže by jich bylo fakticky mnohem více.

Zde je seznam zajímavých zachycených NDB majáků. Můžete jej použít jako tipy na DX příjem nebo určení podmínek šíření a kvality antény a přijímače.