Zimní mini DX Camp 2022

V zimě, až na velké výjimky, jsou VKV pásma relativně klidná a podmínky šíření radiových vln jsou stabilní. To je ideální doba na sledování místních staních stanic a hledání místního radiového provozu. Tyto poznatky pak slouží k rychlejší identifikaci zlepšených podmínek a identifikaci příjmu vzdálených stanic ( DX nebo-li Distant-X příjmu). První zajímavé podmínky ale nemůžeme čekat dřív, než na konci března, nebo během dubna. Do té doby se lze věnovat příjmu pásem pod 30 MHz a to zde dvou základních důvodů.

  • V zimním období se na severní polokouli vyskytuje jen minimum bouřek, které v těchto pásmech způsobují silná rušení – příjem je tedy téměř bez rušivých práskání.
  • Šíření radiových vln na spodních pásmech (především pod 10 MHz) je možné jen v nočních hodinách, čemuž dlouhé zimní noci nahrávají.
Nahrávání středovlnného pásma

Když se ještě na chvíli zastavím u dlouhých nocí …  Je dobré si uvědomit, že zimní noc na severní polokouli časově pokrývá výraznou část přechodu dne přes pro nás exotická místa na jižní straně zeměkoule. Pro sledování velmi vzdálených stanic, které nejsou u nás běžně slyšet, je potřeba využít efektu zlepšeného šíření radiových vln na přechodu mezi nocí a dnem. Tento efekt funguje jak na straně vysílací, tak na straně přijímací. Prakticky to znamená, že můžete v zimních měsících slyšet před západem slunce spoustu zajímavých stanic, jejichž vysílače již jsou v pásmu tmy. Běžnou praxí tedy je, že jsou u nás slyšet odpoledne stanice z dálného východu (Čína, Tajvan, Korea, Japonsko…). Signály těchto stanice ale po západu slunce zmizí. Během noci lze pak sledovat šíření z opačné strany, tedy svítání, které vlastně „cestuje“ přes Pacifik. Je to tedy doba, kdy je možné slyšet stanice z Nového Zélandu, Austrálie, Indonésie a postupně během noci Indii a ostrovy v Indickém oceánu. Jak se navíc stěhuje během noci a rána západ slunce směrem na východní pobřeží amerického kontinentu, začnou se objevovat postupně stanice z východního pobřeží Kanady a USA. No a během našeho svítání, dochází často k zesílení signálů z druhé strany Atlantiku a nezřídka jsou tyto stanice slyšet, ještě v době, kdy už je slunce relativně vysoko nad obzorem a postupně se tato pásma začínají zavírat.

S těmito poznatky jsem si letos naplánoval poslechový večer. Udělal jsem si malý domácí úkol a do softwaru, který v reálném čase kreslí noc a den do mapy světa (pro vizualizaci můžete použít například dva programy – starší program „DX Atlas“ a nebo moderní „Simons World Map„) jsem si připravil poznámky o stanicích. To samé jsem udělal i v přijímači. Frekvence stanic jsem  si uložil do pamětí, abych nemusel zařízení neustále přelaďovat a měnit jeho parametry. Tato příprava se nakonec ukázala jako výborný nápad, jelikož jsem opravdu „jen“ čekal na správném kmitočtu ve správnou dobu.

Na nedalekém letišti již byla připravena přijímací soustava antén typu beverage, které které byly směrované na základní kontinenty a zájmové směry. Stačilo tedy jen přijet, připojit přijímač a poslouchat. Nebylo to ale tak jednoduché…

DX Camp – příprava

Stavba beverage antén

Na poslechový večer jsem musel bohužel čekat několik dní, jelikož začíná být slunce pomalu aktivní a uděluje naší ionosféře jednu ránu nabitých částic za druhou. V praxi to znamená, že se na jednu stranu často otevírají vyšší krátkovlnná pásma, leckdy i pozdě do noci, na druhou stranu to má za následek špatné a nestabilní podmínky šíření v pásmech spodních. Základním ukazatelem podmínek je obyčejné aktuální číslo aktivity geomagnetického pole země „Kp“. Pro tyto účely používám velmi povedené stránky NOAA Space Weather, na kterých máte krásně srovnaný a vizualizovaný přehled toho, co se děje na slunci a jak bude v následujících hodinách až dnech ovlivňovat naši ionosféru.ro spolehlivý poslech spodních pásem je potřeba, aby byl Kp index menší než 2. Pokud je index vyšší, jsou signály velmi nestabilní, jak je nestabilní geomagnatické pole země a dochází jak ke „kladným poruchám“, kdy jsou vzdálené signály výrazně silnější, než obvykle, tak k „záporným poruchám“, kdy signály ze zámoří v podstatě vůbec neslyšíte a i evropské stanice nejsou příliš silné. Trefit pak správný čas kladné poruchy a současně i pásma západu (východu) slunce nelze. Během letošního ledna a únory bylo slunce tak aktivní, že jedna geomagnetická bouře téměř následovala za druhou. Měl jsem ale nakonec štěstí a na dva dny se v druhé půlce února slunce uklidnilo (přesněji řečeno aktivní oblasti slunečního disku byly na chvíli otočené směrem od země). Toho jsem ihned využil, popadl přijímače a brzy odpoledne jsem vyrazil poslouchat.

Nejprve mně čekala prohlídka anténního pole, jelikož několik dní před tím byl poměrně velký vítr a bylo potřeba zjistit, zda nějaké dráty nebo podpěry nespadly, popřípadě, zda se do techniky nepustila divá zvěř. A skutečně – několik podpěr bylo uvolněných a bylo nutné je opravit. Další akcí bylo natažení zvláštní antény směrované na dálný východ a Japonsko. Zvolil jsem opět variantu „BoG“ (Beverage on Ground) tedy anténu položenou na zemi. Signály jsou sice z této antény slabší, ale také je zde méně šumu a jelikož vím, že si s tím přijímač WinRadio G33 s jeho výbornou citlivostí, bez problému poradí, natáhnul jsem tedy 350m dlouhou anténu na zem.

Anténní pole

Možná bych se měl na chvilku zastavit na krátkém popisu anténní soustavy. Letos byla zvolena trochu jiná soustava antén, než v minulých letech. Bylo to celé technicky náročnější, ale výsledky byly opravdu výborné. Když jsem v polovině ledna šel stavět antény, udělal jsem si malý domácí úkol a do mapy jsem si zkreslil všechny směry a délky a pozice antén. U nich jsem spočítal přesné pozice počátečních transformátorů a koncových odporů, ale také všech podpěr. Bylo tak možné v podstatě dát do auta navigaci, jet podle mapy a zapichovat vidle na správných pozicích. Přijel jsem v den stavby na místo a mohl jsem to skoro celé zahodit, protože si mezi tím místní zemědělec část pole zabral pro dobytek a celá soustava se musela o několik desítek metrů posunout. Inu – teoreticky to bylo všechno v pořádku, ale praxe je většinou jiná. Nakonec se to ale vše podařilo a vznikla tak soustava následujících antén dlouhých 300-350m. Beverage jednosměrný USA – 2x300m (zdvojená anténa), beverage obousměrný PY (Jižní Amerika) – VK (Austrálie), beverage obousměrný AF (Afrika) – KH6 (Havajské ostrovy), beverage jednosměrný 4X (blízký východ) a nakonec jednosměrný beverage „BoG“ na JA (Japonsko).

Co se týká přijímacích zařízení, vzal jsem si sebou osvědčenou soustavu přijímačů. Icom R8600 sloužil jako „přehledový“ přijímač, ve kterém byly připraveny paměti stanic a jeho úkol bylo sledování podmínek šíření. Hlavní přijímač pro nahrávání surových I/Q dat celých pásem (tzv. „konzerv“) sloužil Excalibur (WinRadio G33). Letos jsem ovšem přistoupil na drobnou změnu softwarového vybavení. Hlavní ovládací program pro WinRadio jsem nahradil programem SDR Console . Minulý rok totiž autor přidal do tohoto programu, který je beze sporu jeden z nejlepších ovládacích softwarů pro KV SDR přijímače, podporu pro celou řadu přijímačů WinRadio včetně starší řady. Zatímco u originálního programu pro Excalibur není jedno, v jakém „rozlišení“ nahráváte data z přijímače do konzervy, u SDR Console to jedno je, jelikož se vždy nahrává plná kvalita, liší se jen nahrávaná šířka pásma.

Cílů poslechu bylo několik – jednak jsem chtěl sledovat stanice pomocí již popisovaného přechodu noc/den (tzv. pásma šera – greyline) a v mezičase nahrávat různé směry a časy dlouhovlnného pásma NDB (pásmo leteckých radio-majáků 200 kHz – 1300 kHz). Do pamětí Icoma jsem si uložil některé vybrané kmitočty stanic z různých částí země, ale cíl byl celkem jasný stanice z Nového Zélandu a Austrálie na středních vlnách (abych konečně alespoň na chvíli vzdáleně přiblížil top DXerovi Christophu Ratzerovi :-D), dále pak stanice z Pacifiku (Vanuatu), Papua-Nová Guinea, Indonésie, ale také Indický oceán (Maledivy, Seychely, Mauricius). Na konec jsem se připravil na východní pobřeží Kanady a USA, které jsem si připravoval na brzké ranní hodiny a po rozednění.

Sledování pásma šera

DX Camp – průběh a výsledky

Po odpolední kontrole antén jsem si připravil přijímací techniku. Po prvotním proladění pásma jsem zjistil, že letos opět o něco víc ruší elektrické ohradníky. Dle zkušeností ale po západu slunce, kdy se změní úrovně šumu v pásmech a zvýší se úrovně signálů, tato rušení často mizí, nebo nejsou tak výrazná. Již poměrně brzy odpoledne byla slyšet Čína na východní antény (JA a VK antény). Jednalo se o známý 500kW vysílač CNR1 na 1521 kHz a Tchajvanský vysílač RTI na 1557 kHz (300 kW). Signály byly poměrně stabilní, ale slabší, než v minulých letech.

Když už se blížil u nás soumrak, nahrál jsem si středovlnné pásmo, abych si z něj mohl případně později vytáhnout ostatní stanice. K tomu jsem ještě přidal krátkou nahrávku NDB pásma, kdyby se náhodou zadařil příjem nějakého majáku z oblasti za Kaspickým mořem, resp. trochu jsem si brousil zuby na nějaký ten maják z centrální Číny (v Evropě se skutečně čas od času některé z nich objevují), ale nemyslím si, že tam něco naleznu, byla by to velká náhoda.

Po západu slunce, když začaly zesilovat na středních vlnách stanice z východní Evropy, jsem opět nahrál střední vlny, abych mohl analyzovat mezery mezi rozhlasovými stanicemi, protože se v nich skrývají majáky z ruských letišť. Přiznám se, že mne i toto lovení slabých signálů vedle extrémně silných rozhlasových stanic baví a Excalibur s tím díky vysoké dynamice vstupních obvodů nemá nejmenší problémy.

Prvním pěkným úlovkem a současně potvrzením toho, že připraveným štěstí přeje, byla stanice z Vanuatu (severně od Nové Kaledonie, západně od Fidži). Jak se začal blížit kolem 19:30 našeho času v této oblasti východ slunce, na příslušném kmitočtu se najednou začala objevovat slabá nosná vlna. Ta začala postupně sílit a asi v 8 hodin večer (kdy tam oficiálně vyšlo slunce) byl signál stabilní a srozumitelný. Udělal jsem pár nahrávek do Icoma a asi po půl hodině postupně signál mizel až do ztracena. Perfektní bylo zjištění, že to časově skvěle sedí a šíření pomocí pásma šera vychází poměrně přesně.

V minulých letech byla slyšet stanice ze Šalamounových ostrovů (cca 1000km severozápadně od Vanuatu). Minulý rok ale údajně vlivem počasí došlo k poškození anténní soustavy a vysílač je tedy vypnutý. Tuto skutečnost musím bohužel potvrdit, jelikož by měl být signál bez problému slyšitelný a na příslušném kmitočtu nebyl ani náznak nosné vlny.

Poslechové stanoviště

Mým primárním zájmem byla, jak již jsem naznačil, Austrálie a Nový Zéland. Když se pásmo šera přesunulo nad Zéland a později nad východní pobřeží Austrálie, udělal jsem několik delších nahrávek středních vln, abych se z nich pokusil vytáhnout slabé signály z VK beverage antény. V Icomu jsem měl uložené kmitočty 50kW vysílačů, abych hledal jen ty silné. Na jednom z nich se mi podařilo, zachytit mluvené slovo, které jsem si zkusil ověřit dle živého vysílání na internetu a pravděpodobně se skutečně jednalo o ranní vysílání rádia ABC Sydney, ale to ještě musím skutečně ověřit z nahrávek. Icom tedy poslouchal rozhlasové stanice a Excalibur současně nahrával celé pásmo do „konzervy“.

Další zajímavý záchyt byl kolem půl desáté večer, kdy slunce vycházelo nad západní částí Austrálie a současně nad Papuou Novou Guineou. V pásmu 3 MHz jsem sledoval místní stanici ještě před východem slunce, ale signál byl relativně slabý a nestabilní. S blížícím se rozbřeskem (na druhé straně zeměkoule samozřejmě) začal signál výrazně sílit a bylo jej možné nahrávat i když byla stanice částečně rušena nějakými vojáky. Pomocí odfiltrování jednoho postranního pásma bylo možné bez problému nahrávat skutečnou modulaci vzdálené stanice.

Pak přišla několikahodinová „práce“ s Excalibrem, protože jsem nahrával NDB pásmo ze všech směrů. Jednalo se totiž o dobu, kdy byla od vzdálenějšího východu až po západ (tedy východ USA) noc, bylo tedy možné zachytit na dlouhých vlnách majáky i poměrně vzdálené a s malým výkonem. V minulém roce jsem zachytil hodně majáků z blízkého východu a kolem Kaspického moře ale poměrně slabé stanice z Anglie. Letos to bylo naopak. Majáky ze západního směru (Francie, Anglie, Irsko atd.) byly slyšitelné perfektně a severní Afrika nebo střední východ byly celkem mrtvé.

Někdy kolem jedné hodiny ráno se konečně vyplatilo poslouchat známý kmitočet 1010 kHz, kde vysílá rozhlasová stanice z New Yorku. Když se začala objevovat srozumitelná modulace, přepnul jsem anténu Excalibra na západ a v NDB pásmu se začaly konečně po dvou letech objevovat stanice z New Foundland (Kanada) a ve středovlnném pásmu se začaly houfně objevovat rozhlasové stanice v klasickém rastru 10 kHz. WinRadio nahrávalo celé bloky velikosti řádů GB. Vždy, když signál na 1010 kHz zesílil, zapnul jsem nahrávání pásma NDB, ale i středních vln, abych vyluštil další rozhlasové stanice. Velmi jsem se těšil na rozbřesk, kdy tyto signály ještě víc zesílí. Co mne ovšem trochu znervózňovalo, byla stoupající úroveň rušení statickou elektřinou. No a vše se vyřešilo v půl páté ráno, kdy se zablesklo a ozvala se rána. Začala totiž velmi silná bouře. Já jsem samozřejmě ihned po prvním záblesku instinktivně automaticky odpojil přijímače od antén (i když tam jsou ochrany, ale nějak tomu nevěřím), ale bylo tím pádem po poslechu. Venku začala velmi silná vichřice s bouřkou a neskutečně silným lijákem. Déšť snad ani nepadal ze shora dolů, ale horizontálně. Byl to tedy čas, kdy jsem mohl jít s klidným vědomím, že o nic nepřicházím a že jsou rádia zachráněna, spát.

Výsledek poslechového večera je asi 60 GB nahrávek pásem v různou dobu na antény různých směrů. V následujících týdnech budu nahrávky analyzovat a posléze zde přidám výsledky a seznamy zachycených zajímavých stanic. Je sice škoda, že mne příroda připravila o část zajímavého poslechu, ale i tak jsem velmi spokojen, protože byly slyšet zajímavé stanice a myslím si, že z nahrávek ještě pár DX stanic vyluštím. Na konci února byl anténní systém demontován a tak mám opět na co vzpomínat, co si pouštět a těšit se opět na příští zimní sezónu, co nám příroda nabídne za zajímavosti.