Vzácný VKV DX příjem – Libanon

Jak kdosi kdysi řekl, „cesty boží a signálu jsou nevyzpytatelné“ a nyní tato věta opět doznala své platnosti. Po několika měsících relativního radiového klidu v pásmech VKV nastává každoroční doba tvorby sporadických vrstev E. Jelikož slunce pomalu ale jistě směřuje do období zvýšené aktivity (25 sledovaný 11letý cyklus), což je doprovázeno nejen obdobím, kdy jsou horní krátkovlnná pásma otevřená až do pozdních nočních hodin (leckdy i celou noc), ale také zvýšeným výskytem silných a stabilních vrstev E. Ačkoliv jsme vlastně na začátku cyklu a do maxima nám zbývají ještě nějaké tři roky, průběžné hodnoty počtu slunečních skvrn a intenzity slunečního větru ukazují, že by před námi mohl být vrchol sluneční aktivity velmi výrazný. Znamenat to bude, že bychom se mohli dočkat šíření v pásmu 6m po celém světě, otevřená pásma VKV v letních měsících každý den a to velmi stabilně.

První vlaštovkou je letošní Es vrstva, která, ačkoliv měla nástup, podle mého soudu později, než obvykle, ukázala, že se se intenzita ionizace naší ionosféry opravdu zvyšuje. Pokud stejně jako já, sledujete jaký je stav VKV pásma, přesněji maximální použitelný kmitočet (MUF) a čekáte na moment, kdy se přehoupne přes hranici 100 MHz a kdy je vhodné zapnout přijímač hledat DX stanice, určitě jste zaznamenali, že se to stalo až na začátku června. Tedy o nějaký ten týden později, než běžně. Na druhou stranu, když k tomu došlo, první výraznější šíření přineslo skvělé výsledky a navíc jedno velké překvapení.

DX šíření pomocí odrazu signálů od sporadické vrstvy Es jsem zde popisoval již mnohokrát. V principu je potřeba být ve správné vzdálenosti a úhlu vůči této vrstvě a pak můžete zaznemenat signály ze vzdáleností mezi 600 – 1200 km i na relativně malé antény, jelikož jsou intenzity těchto signálů mnohdy velmi silné. Nevýhoda tohoto šíření je jeho nestabilita a malá plocha obou přijímacích ploch. V praxi vás tedy nebude zajímat aktivní vrstva nad hlavou, jelikož jste tím pádem v pásmu ticha, ale začne vás zajímat, pokud se vyskytne na vašem radiovém horizontu  (300-400 km od vás). Co se týká ČR,tedy centrální Evropy, je tedy běžnou praxí příjem ze Španělska, jižní Itálie, severní Afriky, západní části Turecka, ale sem tam i pobaltí, Anglie či severní Skandinávie.

Velmi exotickým šířením je možnost dvojitého (nebo vícenásobného) odrazu signálu. Je to situace, kdy se signál odrazí od první vrstvy Es. Ve směru šíření se ale v jiné výšce nad zemí vytvoří druhá vrstva a část těchto odražených signálů se odrazí ještě jednou a tím překonají mnohem větší vzdálenost – i přes 2000 km. Tento druh šíření je velmi vzdácný jak z pohledu tvorby této situace, tak z pohledu specifických požadavků na místo vstupu signálů do tohoto vlnovodu a samozřejmě výstupu z něj. Být tedy na správném kmitočtu ve správnou dobu a na správném místě, je záležitost velké náhody, ale i ve sportce občas někdo vyhraje 🙂

No a mě se podařilo zachytit krátce se měnící podmínky směrem na jihovýchod. Jedna velmi silná vrstva se objevila nedaleko od nás, ta ale příliš zajímavých signálů nezpůsobila, jelikož byla na použitelný odraz relativně blízko. Pak se ale nad Rumunskem a Řeckem (respektive Egejským mořem) objevila další vrstva, která ale už „koukala“ na správné místo. Výsledek byl první zajímavý příjem majáku a to až z jižního centrálního Turecka z vojenského letiště Konya (VOR 111,200 MHz KNY), tedy vzdálenost 1978 km (!) a to je na jeden skok už opravdu hraniční vzdálenost, takže se domnívám, že zde již blízká vrstva sloužila jako atypický zlom signálu.

No ale poté jsem zaznamenal úplně jiný úlovek. Na frekvenci 116.200 MHz se objevil pro mne neznámý maják s identifikací CAK rychlým hledáním na internetu jsem zjistil k mému překvapení, že se jedná o maják umístěný nedaleko pobřeží u města HAMAT v Libanonu (asi 50km severně od Bejrútu). Celková vzdálenost byla neskutečných 2470 km (!!!). To je tedy jednoznačný dvou či více násobný odraz signálů od několika oblaků vrstvy Es. Vzhledem k tomu, že se i ten turecký maják nacházel téměř v ose příjmu, jednalo se tedy opravdu o takto vzácný DX příjem. Jelikož jsou takové podmínky velmi nestabilní, po několika málo minutách byly signály samozřejmě pryč, ale měl jsem tedy štěstí a byl jsem ve správnou dobu na správném kmitočtu. Z tohoto zážitku opět vyplývá, že je dobré pravidelně sledovat podmínky a být připraven kdykoliv zapnout přijímač. Nikdy nevíte, co pro vás příroda zajímavého připraví.