Tak už to vypadalo, že se nedočkáme, ale příroda se nakonec nad námi, posluchači, nakonec smilovala a nastartovala sezónu sporadiské vrstvy Es. Ta konečně začíná odrážet i kmitočty vyšší, než 100 MHz a otevírají se nám tak vzdálené obzory.
Opakování je matka moudrosti a tak tedy pro nové čtenáře přípomínám základní fakta o fenoménu, o kterém se zmiňuji.
Sporadická vrstva Es je hustý oblak ionizovaných částic v ionosféře ve výšce cca 80-120km nad povrchem země. Tato oblaka se tvoří v jarních a letních měsících, kdy slunce intenzivněji ovlivňuje zemskou ionosféru ultrafialovým zářením. Vrstvy Es se tvoří často velmi brzy po východu slunce, maxima dosahují kolem poledních (ale nejsou vyjímky, silné ionizace až do podvečerních hodin) a mizí se západem slunce nebo těsně po západu. Vrstva Es je v podstatě nepředvídatelný fenomén. Nelze s přesností učit kdy a kde se vytvoří a jak moc intenzivní bude. Lze ale předpovědět pravděpodobnost její tvorby, jelikož lze sledovat vhodnou roční dobu, denní čas a samozřejmě intenzitu sluneční aktivity.
Sporadická vrstva Es má z radiového hlediska několik specifik. Šíření radiových signálů od vysílače k přijímači je na značně lokální, typicky v řádech desítek km. Během tohoto šíření můžete slyšet stanice jen z relativně malé oblasti, ale tato oblast se může výrazně měnit. Tato změna bývá často i velmi rychlá a často se šíření z oblastí i během dne opakuje. Čím je sluneční aktivita intenzivnější a oblast je větší a stabilnější, tím stabilnější je i šíření.
Zásadní vlastností vrstvy Es je její schopnost odrážet radiové vlny až do pásma 300 MHz. Odrazy od vrstvy Es lze pozorovat již od spodních krátkovlnných pásem, kde umožňují spojení na relativně dlouhé vzdálenosti s minimálním výkonem. Zajímavé radiové efekty přináší na horních pásmech od 28 MHz. Lze tak díky této vrstvě sledovat stanice z celé Evropy a severní Afriky. Se stoupajícím maximálním použitelným kmitočtem se zvyšuje lokalita a stabilita šíření. Ještě pásmo 6m (50 MHz) bývá často otevřené po celý den, ale od pásma 4m (70 MHz) výš se již jedná o vzácné šíření. Zajímavostí je, že intenzita odražených signálů bývá často i velmi vysoká. To lze pozorovat v pásmu CCIR (rozhlas 88-108 MHz), kdy není neobvyklé, že vám vzdálené stanice doslova „smažou“ místní nebo nedaleké rozhlasové vysílače. Projevuje se zde ovšem vysoká nestabilita šíření. Tyto stanice tedy uslyšíte jen v řádech minut nebo jen několik sekund (je to dáno i ziskem přijímací soustavy).
V dnešní době lze sledovat toto šíření doslova on-line na webu DXMAPS.COM (záložka MUF SP-E). Je potřeba mít jen na zřeteli tu vlastnost, že se vrstva Es chová jako zrcadlo, tzn. dálkový příjem pro vás začíná, až se intenzivní oblak Es objeví na vašem radiovém horizontu (cca 300-500km od vaší antény) pokud bude dál – nic neuslyšíte, pokud je moc blízko, jste v pásmu přeslechu (signály z jiné části Evropy se na vámi jen odráží, ale neputují směrem k vám).
Letošní začátek sezóny byl velkolepý. Vrstva Es se totiž objevila v dopoledních hodinách na východ od nás, ale bohužel v nevhodné vzdálenosti, takže nebylo možné sledovat stanice z Černomoří a od Kaspického moře, kam odrazová vzdálenost vycházela. Odpoledne se ovšem situace změnila a druhá oblast se objevila na jih od nás a to již bylo mnohem zajímavější. Její poloha totiž byla nad Itálií a středozemním mořem a to je pro nás „odrazový můstek“ do severní Afriky. Zde je výpis zachycených majáků:
- 109.000 „GAF“ – Gafsa (TUN)
- 110.300 „TSI“ – Tunis Carthage LLZ RWY 19 (TUN)
- 112.700 „CBN“ – Cap Bon (TUN)
- 113.100 „MON“ – Monstir (TUN)
- 114.000 „SFX“ – Sfax (TUN)
- 114.350 „NBA“ – Enfidha (TUN)
- 114.500 „TBS“ – Tebessa (ALG)
- 115.300 „BAN“ – Sidi Ben Aoun (TUN)
- 115.400 „GAB“ – Gabes (TUN)
- 116.500 „TUC“ – Tunis (TUN)
- 117.000 „TON“ – Tozeur (TUN)
- 124.525 – Djerba / Zarzis ATIS (TUN)
- 128.125 – Monastir / Habib Bourguiba ATIS (TUN)