SDR přijímač SDR Play (RSP1)

SDR přijímač SDR Play (RSP1)

Když si prohlédnete současnou nabídku obchodníků s přehledovými přijímači zjistíte, že se roztrhl pytel se širokopásmovými SDR přijímači. Cenové a kvalitativní rozpětí je ohromné od 1000 korun do řádů desítek tisíc. I zde platí pravidlo, že za malé peníze dostanete malou kvalitu. Najdou se ale i výjimky, které potvrzují pravidlo, kdy za velké peníze dostanete malou kvalitu.

Takovou výjimkou je přijímač z anglické provenience s označením SDRplay. Tento přijímač vychází koncepčně z integrovaného televizního tuneru tvořeného dvěma obvody firmy MIRICS MSi001 a MSi2500 doplněné o přepínané pasivní pásmové propusti. Zajímavost tohoto přijímače je jeho rozsah 0,1 – 2000 MHz bez mezer s maximální šířkou zpracovávaného pásma 8 MHz. . Přijímač nepoužívá na krátkovlnná pásma žádný konvertor, v základu se jedná zpracování základního pásma A/D převodníkem a vyšší pásma jsou realizována směšováním s lokálním oscilátorem.

Přijímač se připojuje k počítači klasickým USB kabelem, po kterém je i napájen. K jeho zprovoznění potřebujete nainstalovat ovládací knihovnu a pak jej můžete provozovat například ve známých programech SDRsharp nebo HDSDR. K nastavení přijímače máte k dispozici grafické okno, ve kterém si můžete měnit konstanty zisku vstupní a digitální části přijímače, šířku přijímaného pásma, popřípadě vzorkovací rychlost. Mě osobně se tato funkce docela líbila, jelikož je zde graficky jasně znázorněné nastavení přijímače. Horší to už je se samotnou logikou ovládání. Zmást vás mohou jednotky, ve kterých nastavujete úroveň zisku vstupní a digitální části. Možná by hloupá stupnice neurčitých jednotek 1-10 byla mnohem přehlednější. Jelikož se nejedná o profesionální přijímač s definovanými parametry jako je třeba u Winradia, jsou to stejně jakési teoretické jednotky jakési úrovně.

Když se podíváte na mechanické provedení, cena odpovídá kvalitě. Přijímač je umístěn v celoplastové krabičce, ze které je vyveden pouze anténní SMA konektor a USB pro připojení počítače. Uvnitř krabičky naleznete jen jednostranně osazenou desku plošných spojů a krátký pig-tail mezi deskou a konektorem. Když se na celý přijímač podíváte, zjistíte, že zde opravdu mnoho součástek není. Mimo dvou integrovaných obvodů MSi zde naleznete jen několik elektronických přepínačů pásmových propustí, které jsou tvořeny miniaturními SMD LC filtry. Nikde ani kousek stínění, autoři zřejmě bezmezně věřili stínění pomocí měděné fólie na desce plošných spojů.

Softwarová stránka

Na vyzkoušení přijímače jsem použil známý program SDRSharp, který je při instalaci ovládací knihovny upraven pro použití s SDRplay. Nevýhoda této úpravy je, pokud přijímač odpojíte, při každém spuštění tohoto programu jste upozorněni chybovou hláškou, že přijímač SDRplay není připojen, i když máte připojený jiný přijímač (například RTL-SDR) a máte ho nastavený jako aktivní. Jediné řešení je pohrabat se v nastavovacích souborech a nebo ho prostě nainstalovat znovu do jiné složky bez podpory SDRplay. Samotná instalace je tedy velmi jednoduchá, jediný drobný problém je samotnou knihovnu sehnat, tu si můžete stáhnou jen po registraci na stránkách výrobce, bez ní přijímač nezprovozníte (bez internetu tedy máte smůlu).

Po připojení SDRplay a spuštění v programu SDRsharp byl přijímač okamžitě provozuschopný. Reakce na přeladění je okamžitá a při použití skvělého ruského pluginu „Frequency scanner“ byla rychlost skenování pásem obdobně rychlá jako u přijímače AirSpy (díky šířce pásma 8 MHz). Za běžného provozu, při delším poslechu nebo při dlouhodobém sledování si nepamatuji, že by došlo někdy k „zaseknutí“ přijímače, jak se tomu občas stává u RTL-SDR. U SDRplay můžete, jak již jsem uvedl, měnit nastavení vzorkování. V praxi při příjmu jsem ovšem příliš tuto funkci nepochopil. Možná se zřejmě má jednat o možnost provozu přijímače na počítačích s méně výkonným procesorem, ale důsledek je takový, že při nižším vzorkování, než maximální pro nastavenou šířku pásma je demodulovaný signál zkreslený a jsou velké problémy s nastavením spolehlivé funkce squelch.

Praktický příjem

SDRplay jsem testoval především v pásmu VKV i když tento přijímač umožňuje poslech krátkých vln. Bohužel na internetu naleznete videa jen z těchto spodních pásem, které neříkají nic o tom, jak zařízení chová při příjmu pásem VKV. Letošní krátký podzimní DX Camp byl pro tyto účely velmi vhodný. Jednak byla k dispozici velká anténa na vysokém QTH, na které se objevují silné nejen užitečné signály, ale mnohdy mnohem silnější i signály rušící od různých datových služeb a digitálních sítí. V takové prostředí se ukáže, jak který přijímač obstojí. Pro porovnání jsem si vzal k ruce známou klíčenku RTL-SDR, která se při vhodném nastavení dá použít i v tomto prostředí, ale samozřejmě nesmíte od ní čekat nějaké zázraky.

Prvním zajímavým poznatkem bylo velmi podivné chování přijímače při nastavování úrovní zisku jeho částí. Naladil jsem si slabý ATIS Dresden (118.875 MHz), který zde byl slyšitelný i na přijímač Uniden (na Icomu R8500 byl jeho signál samozřejmě mnohem čistší, ale Unideny s tím také v tu dobu žádné větší problémy) a na něm jsem se snažil najít takový poměr nastavení zisku analogové a digitální, kdy bude tato stanice jednak co nejlépe slyšitelná a současně co nejméně rušená silnými signály z pásma. To podivné chování se projevovalo tak, že při malých hodnotách konstant zisku, přijímač téměř nic neslyšel, a jejich zvyšováním se teprve začaly objevovat užitečné signály, celková úroveň vlastního šumu byla ovšem téměř stejná. Když jsem zisk přijímače zvýšil více, čitelnost meteo stanice značně zvýšila, dokonce až na úroveň přijímačů Icom, v ten moment se ovšem začala na kmitočtu objevovat spousta přeslechů ze silných signálů blízkých letadel. Musel jsem tedy delší dobu experimentovat s nastavením zisku, ale nakonec se mi podařilo najít nastavení takové, kdy byl ATIS slyšitelný poměrně velmi dobře ( i za použití funkce Noise Reduction) a silné signály v pásmu se nemixovaly do přijímaného kmitočtu. V ten moment jsem zkoušel i funkci prohledávání pásma pomocí Frequency scanneru a byl jsem velmi překvapen rychlostí prohledávání pásma. Asi na 5 minut jsem zvažoval, zda toto právě není ta pravá konkurence přijímače AirSpy (levnější, širší rozsah přeladění i když trochu náročnější nastavení přijímače).

Vzápětí jsem ovšem zjistil, že opravdu není. Zapnul jsem skenování druhého leteckého pásma, abych zjistil, zda je také SDRplay tak dobře použitelný pro vyhledávání v tomto širokém pásmu a to byl konec. Celé druhé letecké pásmo bylo plné zrcadlových příjmů z pásem 420 – 470 MHz, na spektrálním analyzátoru jsem mohl vidět několikrát se opakující kanály CDMA, UFON, ale i silných převaděčů služeb. V první moment jsem pojal podezření, že je nějaký problém v anténním zesilovači nebo aktivním rozbočovači. Připojil jsem tedy klíčenku RTL-SDR a ta v tomto pásmu měla naprosto čisto a bez problémů poslouchala. Vrátil jsem se tedy zpět z nastavení zisku SDRplay. U přijímače jsem seděl další hodinu a snažil se najít nějaký bod, kdy přijímač bude poslouchat a ještě nebude rušen z horních pásem silnými signály. Bezúspěšně. Buď přijímač slyšel užitečné signály a současně byl značně rušen a nebo jsem rušení zatlumil, ale přijímač de facto neslyšel nic.

Když jsem zkoušel prohledávat pásmo 400-470 MHz, zjistil jsem, že se zde sice neobjevují zrcadlové příjmy, ale přijímač má velký problém s příjmem v pásmech mezi silnými datovými vysílači typu CDMA, UFON. Silné stanice v mezipásmech sice uvidíte a uslyšíte celkem dobře, ale o slabých stanicích, které bylo možné zaznamenat i na přijímačích Uniden, si můžete nechat jen zdát.

Když jsem přijímač připojil k dvojité smyčkové anténě, zjistil jsem, že jsem vlastně úplně na začátku, musel jsem opět nastavovat úrovně zisku celého přijímače, abych z něj něco dostal a po nějaké době se mi podařilo skutečně nastavit rádio tak, že na něm byly silné stanice celkem dobře slyšet, ale slabé DX stanice se utápěly v takovém podivném šumu, který evidentně nebyl šumem na pásmu, ale pravděpodobně generovaný vlastním přijímačem. Nejvíc byl tento šum slyšitelný a viditelný, když jsem k přijímači připojil jen pár metrů drátu na test citlivosti. V pásmu 6 MHz byly sice rozhlasové stanice slyšitelné, některé i ve slušné síle, ale slabé stanice mizely v šumu a to včetně nosných vln, které se ztrácely z vodopádu pod šumem. Tento přijímač bych tedy rozhodně jako DX zařízení na krátké vlny nedoporučil.

Závěr

SDRplay je další přijímač v široké nabídce softwarové definovaných přijímačů na trhu. V současné době se jeho cena pohybuje kolem 4 tisíc Kč, což není nijak závratná cena, ale není to RTL-SDR klíčenka za 900 korun. Pokud vás zajímá úzké pásmo někde mezi prvním leteckým a profi pásmem VHF (do 174 MHz), je tento přijímač po chvíli hraní s nastavením použitelný. Musíte mít ovšem nějaký druhý etalon, podle kterého přijímač nastavíte a hlavně představa, že to samé musíte dělat pokaždé, když změníte anténu nebo QTH s jinou skladbou rušení, není nic moc. Pokud přijímač budete používat na menší anténu, nebo nemáte v okolí nikde žádné extra silné vysílače, je SDRplay pravděpodobně použitelný. Pokud ovšem hledáte přijímač pro připojení na externí anténu, na sledování širokého spektra, není SDRplay přijímač pro vás. Při porovnání s klíčenkou RTL-SDR a při vzpomínce na testování AirSpy na stejné anténní soustavě v podobném rušení nemohu jinak, než koupi tohoto přijímače nedoporučit. Myslím, že při váhání, zda koupit toto, bych se raději zeptal, zda používám přijímač občas, v tom případě bych raději koupil RTL-SDR, a nebo to myslím vážněji a v tom případě bych si dva tisíce připlatil a koupil raději AirSpy.