Před rokem na radioamatérské výstavě představila firma AOR zajímavé zařízení. Jedná se o přijímač, který tak trochu vystupuje z řady klasických přijímačů AOR. Když se podíváte do katalogu přijímačů tohoto výrobce zjistíte, že je nabídka poměrně kontrastní. V cenové kategorii koupíte přijímače starší řady typu AR8200 (ruční) a AR8600 (mobilní) do cca 20 tisíc Kč. Pak už je jen “profi” řada AR5001D či AR6000 a to je řada s cenou koketující s hranicí 100.000 Kč. Jako doplněk k základní “civilní” řady vyšel před časem externí dekodér ARD300, který umožnil analogovým civilním i profi přijímačům příjem nových hlasových digitálních provozů. Firma AOR nyní představila zařízení, které do sebe skloubilo obě věci najednou tj. základní přijímač (i když inovované koncepce) s omezeným rozsahem, ale zato s integrovaným digitálním dekodérem. Tato novinka s atypickým designem dostala název AOR AR-DV1. Po delší době se mi tento přijímač dostal do ruky a tak jsem si jej velmi rád nejen vyzkoušel a otestoval.
Mechanická stránka
Firma AOR se nestydí dávat stolní přijímače do kovových šasi všelijakých rozměrů, jen ne typických jako třeba Uniden, který se snaží za všech okolností dodržet DIN rámečky. Ani tento přijímač není vyjjímkou a svým provedením je určen především na stůl, popřípadě s vhodnými bočními držáky (které v současné době neexistují) jako montáž do panelu. Celkové rozměry přijímače jsou přijatelné, zhruba odpovídající mobilnímu přijímači Icom R1500, takže je možné jej bez problémů převážet v tašce bez obav, že vám vahou upadne ruka.
V zadní části přijímače příliš mnoho výstupů nenajdete. V podstatě tam je jen napájecí, anténní konektor, výstup na externí reproduktor a výstup z “diskriminátoru” v FM režimu. Diskriminátor je pouze v uvozovkách, protože se v základu jedná o SDR přijímač, který má zde odbočku audio výstupu, kde není dále upravován zvuk a má konstantní úroveň.
Přední ovládací panel není proti vyšší řadě (AR5001D či AR6000) vůbec špatně řešený. Ovládací řechtačky pro hlasitost a squelch jsou odděleny od zbytku ovládání. Hlavní prvek DIAL je sice typu řechtačka, ale velmi příjemně ovladatelný. Všechna tlačítka jsou plastová a mimo dvou nesmyslně umístěných šipek jsou správně oddělené od hlavního prvku DIAL. Někdo prostě začal konečně nad ergonomií přijímačů přemýšlet. V přední části pod panelem je umístěna čtečka pro klasickou paměťovou SD kartu. Ta slouží pro ukládání pamětí, nahrávání zvuku a aktualizacím firmwaru. Vedle této čtečky je umístěn konektor Micro USB pro komunikaci s přijímačem a to je jedna z nedomyšleností. Pokud by jste chtěli mít připojený přijímač trvale k PC, musíte si pořídit za 80 korun konektor Micro USB zahnutý v 90 stupních.
Pod pokličkou
Pohledem na blokové schéma přijímače je jasné, že to není koncepčně úplně nezajímavé zařízení. Do 18 MHz zpracovává pásmo přímo A/D převodník (Analog Devices AD9244 – 14bitový převodník 40/65 MS) nad 18MHz do 180 MHz je pásmo směšováno jako UP konvertor na 393 MHz a poté na 31 MHz, kde je pásmo zpracováváno A/D převodníkem. Od 180 MHz do 1300 MHz funguje přijímač opět jako UP konvertor s první MF na 1704,5 MHz, poté je opět pásmo směšováno dolů na 393 a nakonec na 31 MHz.
Po digitalizaci pásma jsou data přivedena do FPGA čipu, známého Altera Cyclone IV, který pracuje nejen jako analogový přijímač, ale v případě digitálních druhů provozu také jako detektor „korektních“ dat. Určuje v případě automatické detekce druhu provozu, o jaký druh provozu se jedná a podle toho „informuje“ připojený hlasový vokodér (DVSI AMBE-3000F) do jakého režimu se má přepnout a pošle hlasová data do tohoto čipu. Nad ovládáním přijímače bdí 32bitový procesor 64F7144 a pro funkce jako dekodér CTCSS/DCS, funkce typu Noise Reduction nebo Notch Filter vytváří výstupní ADSP BF533, který slouží jako komunikační rozhraní s přijímačem (komunikace USB či MicroSD). Jako zdroje lokálních kmitočtů slouží obvody TCXO připojené k ADF4113.
Co se týká pásmových filtrů a elektronických přepínačů signálových cest, ty nenajdete v horní části přijímače, ale vespod uzavřené do chlívku ohraničeného na desce vodivou gumou (guma s měděnou síťkou) a seshora tvoří stínění samotné šasi přijímače. Směšovací obvody pro pásmo 1,7 GHz jsou již schovány hezky v plechových krabičkách v horní části přijímače.
Ergonomie obsluhy přijímače
Tato stránka má jednu zápornou a jednu kladnou stránku. Nejprve proberu tu zápornou a tou je bezesporu displej. U DV1 byl použit monochromatický celo-bodový displej velikosti AR8600. To znamená na jednu stranu mnohem větší softwarovou “svobodu” pro vývojáře konfigurace zobrazení. Na druhou stranu je zde použit poměrně malý displej s velmi omezeným počtem bodů. Z toho jasně vyplývá, že není vůbec jednoduché na něm zobrazit všechny provozní informace. Vývojáři firmy AOR zvolili podivnou koncepci zobrazení. Dle mého laického pohledu jsou na displeji zobrazeny některé informace úplně zbytečně (například aktuální čas včetně vteřin), ikona “D”, která vás jen informuje o tom, že jste v digitálním režimu, ačkoliv hned vedle je informace o druhu provozu typu DMR, P25 apod. Je tedy logické, že se jedná o digitální druh provozu a tento symbol je zde úplně k ničemu.
Další nevysvětlitelnou záhadou je zobrazení kmitočtu, kde jsou zobrazeny informace jednotkách “MHz” obrovským číslem, na které nepotřebujete brýle a další desetinná čísla jsou nahuštěna vpravo. Přitom v levé části displeje je celkem dost místa, takže by klidně kmitočet mohl být alespoň do jednotek kHz stejnou velikostí fontu. Nad kmitočtem je informace o druhu provozu s miniaturní informací o nastavené šířce pásma. Pod kmitočtem je umístěn S-Metr, který zabírá celou šířku číslic. Z pro mne záhadného důvodu není použit horní ani úplně spodní řádek displeje (jen v případě listování v menu nebo dekódování digitálních identifikantů vysílání. Mezi S-metrem a kmitočtem se v případě paměťového režimu krčí malý název paměti. Obecně si myslím, že uživatelé se slabším zrakem budou mít dost problém některé údaje z displeje přečíst. Poslední „perličkou“ je nastavení podsvětlení displeje. Při plném svitu je displej bez problémů čitelný, pokud ale použijete funkci ztlumení podsvětlení, uvidíte, jak se to nemá dělat. Výrobce využil ke snížení podsvícení změny střídy spínání napájení LED diod. Bohužel se ale trefil do nějaké harmonické frekvence multiplexu displeje, takže výsledek je takový, že vidíte krásně blikání displeje a nepomůže tomu ani snížení kontrastu displeje. Přitom stačilo jen snížit napětí zařazením hloupého rezistoru do série s napájením podsvětlení.
Jednoznačně kladnou stránkou je ovládání přijímače pomocí prvku DIAL a celková reakce přijímače na stisky kláves a rychlost reakce změnu parametrů. Když si postavíte na stůl starší civilní přijímač AR8600, nebudete příliš spokojeni s reakcemi na stisky kláves. Přijímač nereaguje extra rychle a navíc se často stává, že se při změně parametrů z nějakého záhadného důvodu otevře squelch a opět zavře, až když ukončíte práci v nastavovacím menu. Vyšší řada přijímačů (jmenovitě AR5001D) má reakce velmi pomalé a to dokonce tak, že občas čekáte na reakci přijímače v řádech vteřin, především, pokud procházíte nastavení v druhé i třetí úrovni menu. U DV1 jsou reakce na jakoukoliv interakci okamžité a to včetně listování v menu, změna parametrů či obyčejná změna kmitočtu. AOR se konečně přiblížil reakcemi k firmě Icom. Když potřebujete přeladit přijímač, stačí když ihned začnete klepat kmitočet na numerickou klávesnici a potvrdíte ENT. Reakce jsou okamžité. To samé platí i o přímé volbě paměti či aktivace skenování nebo prohledávání pásem. Hlavní prvek DIAL je kapitola sama o sobě. U tohoto přijímače jsem podruhé v životě viděl přesnost ladění . Když otočíte prvkem o otáčku tam a zpět a skončíte vždy na stejném kmitočtu stejně jak tomu bylo u japonského profi přijímače JRC NRD 545 (viz recenze zde na webu). Toto platí také o přepínání pamětí. Konečně zde není problém, otevřít squelch a plynule prolaďovat pásmo. Jedinou nedomyšleností ovládacích prvků jsou již zmiňované šipky umístěné přímo u prvku DIAL. Jejich pozice naprosto nesmyslná a nemyslím si, že by je někdo použil k něčemu jinému, než z nutnosti pohyb v menu.
Softwarová stránka
V minulé kapitole jsem napsal, že jsou běžné reakce přijímače okamžité a to jak po stránce změny kmitočtu, tak listování v menu a nastavování parametrů. Co je ovšem naprosto nepochopitelné, je ukládání kmitočtů do paměti či změna jejich parametrů. Na displeji svítí “WRITING MEMORY” několik vteřin a přijímač nereaguje. Je úplně jedno, jak je zaplněná paměť, nebo co jste v paměti změnili. Vždy tím přijímač na chvíli odstavíte z provozu. Bohužel to samé se týká i změny parametrů skenování pamětí či prohledávání pásma.
Největší masakr je ovšem hromadný zápis do paměti. DV1 má k dispozici stejně jako všechny předešlé modely 2000 pamětí, rozdělených do 40 skupin po 50 pamětech. Tyto paměti, rozsahy, linkování a další nastavení přijímače je možné uložit na paměťovou kartu a poté z ní také obnovit. Když ale komunikujete s počítačem pomocí softwaru, kde si vytvoříte třeba i několik stovek pamětí a chcete je zapsat najednou do paměti. Můžete v klidu jít někam na pivo, protože přepisování pamětí trvá stejně dlouho jako když to klepete do klávesnice ručně. Každá paměť se zapisuje několik vteřin násobeno počtem zapisovaných pamětí = spousta času.
Co se vývojářům ovládacího softwaru celkem povedlo je poměrně dobře zvládnuté nastavení přijímače. Pro hlavní nastavení základních parametrů stačí v podstatě menu CONF (4 stránky) a drobná nastavení parametrů skenování nebo vyhledávání je vždy připojeno pod příslušné nastavení kombinací vyhledávacích rozsahů nebo bank pamětí. V horní části displeje neustále vidíte v jakém menu jste a kolik má stránek, ve spodní řádce, jak se menu ovládá. Výborný nápad dostal někdo, kdo v nastavení linkování pamětí nebo skenovacích rozsahů použil celý displej a všech 40 bank zobrazil najednou. Pomocí klasického nebo inverzního zobrazení (podobného starým dobrým elektronickým diářům z devadesátých let) ihned vidíte, které banky nebo rozsahy jsou aktivní a pomocí DIAL prvku je můžete velmi jednoduše přepínat a měnit samozřejmě i další parametry klepnutím na šipku dolů. Je to tedy opět funkce, která se lidem se slabším zrakem líbit nebude, ale mi co ještě nepotřebujeme brýle, to velmi oceníme.
Výhodou víceřádkového displeje je neustálá informace o aktuálním nastavení přijímače i když se hrabete v některých základních parametrech (pokud samozřejmě nejste v nastavovacích menu) typu změna kroku, druhu provozu nebo šířky pásma. Do těchto parametrů sice musíte jít přes funkci, ale nezlikvidujete si tím poslech a hlavně vše na displeji normálně vidíte, protože se vám měněný parametr zobrazí v dolní části displeje, čímž nepřekryje ostatní informace.
Co posluchače zcela jistě potěší (i když také v uvozovkách) je možnost okamžitého dekódování subtónů CTCSS a DCS. Tato funkce je nezávislým doplňkem, ale oproti vyšší řady přijímačů konečně můžete tuto funkci použít i jako klasický dekodér, tj. uložit paměť s konkrétním nastavením nebo jej uložit s dekodérem, kdy vám přijímač bude zobrazovat kódy. Má to celé ale háček. Vývojáři AOR pojali tuto funkci opět trochu nelogicky. Funkce dekódování subtónů je postavena na logickou úroveň umlčovače signálu. V praxi to znamená, že pokud tuto funkci aktivujete, zavřete tím squelch až do momentu, kdy je dekódován libovolný subtón. Není tedy možné jen tak prolaďovat pásmo, poslouchat a u toho sledovat displeji subtóny naladěných stanic. Výhodnější tedy je, pokud máte tuto funkce deaktivovanou a aktivujete si ji jen na vyžádání (v praxi stiskem F+ENT->DIAL jeden krok -> ENT) a hned vidíte. Naštěstí je zde výhoda onoho velmi přesného ovládání, takže lze tuto funkci aktivovat velmi rychle i když je to záležitost několika stisků
Co se týká rychlosti skenování, DV1 se rozhodně neřadí mezi nejrychlejší vyhledávací přijímače. Rychlost skenování cca 20 kanálů za sekundu není na dnešní dobu nijak zázračná, ale na druhou stranu je větší šance detekovat aktivní kmitočet než u super rychlých skenerů, které klidně aktivní kmitočet přeskočí. Pokud máte v paměti uložen kmitočet v digitálním režimu (typicky DMR) a na kmitočtu je přavděč v IDLING stavu (tedy zaklíčováno, ale bez provozu), přijímač setrvá na kmitočtu cca 1 sekundu a pokračuje dál, což odpovídá zhruba rychlosti dobře nastaveného digitálního skeneru Uniden.
Praktický poslech – ANALOGOVÝ PROVOZ
DV1 je přijímač s rozsahem 100 kHz – 1300 MHz. To není mnoho, ale pro většinu uživatelů to je dostačující rozsah, jelikož pokrývá jak pásma krátkovlnná, tak i hlavní profesionální pásma MB, VHF i UHF. Nevím úplně přesně, zda byl záměr výrobce vyrobit přijímač vhodný pro poslech i spodních pásem, jelikož je ale v základu SDR přijímač, který do 18 MHz zpracovává přímo, dalo by se předpokládat, že i tento účel měl přijímač splnit. Softwarové vybavení k tomu také nabádá. K dispozici jsou všechny druhy provozu typu SSB, CW a příslušné předdefinované filtry do 1,8 kHz pro SSB a 500 a 250 Hz pro CW. Pro rozhlasové DXery je možnost použít i synchrodetektor s potlačeným horním nebo spodním pásmem. Když jsem zkusil k přijímači připojit aktivní anténu LZ1AQ, byl jsem na jednu stranu velmi mile překvapen citlivostí i na spodních pásmech. Mohl jsem bez problémů luštit pomocí úzkých CW filtrů i majáky NDB. Na druhou stranu byl příjem podkreslen nosnými pravděpodobně z dlouhovlnného nebo středovlnného pásma. Tento neduh se objevoval v podstatě po celých krátkých vlnách. Tento přijímač bych tedy zařadil jako dobrý doplňkový přijímač, který nevyniká odolností, ale velmi dobrou citlivostí.
I nad 30 MHz poslouchá celkem dobře. Citlivostí se dá směle srovnávat s konkurenty od firmy Icom. Dokonce je v jedné stránce dohání a tou je možnost detekce slabých analogových signálů. Pásma nad 18 MHz jsou řešena UP konvertor až na 1700 MHz. To je zajímavá koncepce, která zaručuje klasického superhetu velmi dobrou odolnost proti zrcadlovým příjmům. Trochu jiná situace je ovšem zde. Z tohoto vysokého směšovacího kmitočtu je dále kmitočet směšován dolů. A zde vzniká problém, který jsem přesně popisoval u SDR přijímačů AirPlay. Když totiž prolaďujete pásmo ve kterém se objevují silné stanice vedle slabých, bude vám AVC “škubat” S-Metrem. Při příjmu FM stanic to není tak velký problém jako poslechu stanic AM, tedy leteckého provozu. Výsledek je takový, že máte příjem degradovaný tím, že slyšíte na pozadí modulaci blízkých stanic ( kmitočtově i v řádech jednotek MHz vzdálených ). Tento problém tedy nebude tak velký v druhém leteckém pásmu, jelikož jsou stanice kmitočtově velmi vzdálené, ale první letecké pásmo je tímto efektem velmi postiženo.
Pro poslech klasických úzkopásmových provozů je k dispozici několik šířek MF pásma. Pro NFM si můžete zvolit širší 15 kHz filtr nebo užší 6 kHz filtr. Letecký provoz AM má navíc k dispozici filtr, „mezi“ 8 kHz, který je určen pro poslech místních stanic, které mají s tímto filtrem velmi dobrý přednes. V praxi ale budete mít pravděpodobně trvale aktivní filtr 6 kHz. Vše je samozřejmě záležitostí DSP filtru, žádný fyzický MF filtr v přijímači není.
Mimochodem když už jsme u leteckého pásma, ani tento přijímač neumí počítat korektně krok 8,33 kHz. Tedy pokud ladíte ručně, tak s tím není žádný problém, pokud ale spustíte prohledávání pásma, po chvíli se přijímač nedopočítá a bude ukazovat chyby v řádech 10 Hz. Výhodou je, že stačí zatočit prvkem DIAL a krok se ihned srovná. To třeba u takového Icom R1500 není možné a musíte složitě přepínat rastry.
Velmi povedenou funkcí, kterou disponují i starší čistě analogové přijímače AOR, je funkce “noise squelch”. Uživatel má možnost měnit nastavení typu squelche, zda se má přijímač zastavit na kmitočtu, když signál překročí určitou úroveň, anebo, a to je ta funkce, která se u DV1 velmi povedla, sledovat úroveň šumu a jeho poměr k přijímané nosné. Výsledkem je to, že i ve velmi zarušeném pásmu (typicky spodní pásma MB) lze sledovat i velmi slabé stanice například typu BMIS, které již charakteristicky změní šum na kmitočtu, ale úrovní by ještě přes klasický squelch neprošly, respektive byly by pravděpodobně přeskočeny. Ačkoliv je AOR DV1 určen především pro poslech digitálních provozů, lze jej paradoxně velmi dobře použít na hledání slabých analogových stanic a dekódovat jejich subtóny.
Co se týká odolnosti proti silným vysílačům, nevybočuje tento přijímač příliš z řady. Pokud máte dostatečně blízko dostatečně silný vysílač například CDMA, U:FON nebo PEGAS, budete mít i zde poměrně velký problém, v pásmu 10 MHz kolem bude příjem podkreslený šumem, popřípadě budete moci sledovat jen místní stanice. Ve srovnání s přijímači Uniden je ovšem výsledek znatelně lepší.
Praktický poslech – DIGITÁLNÍ PROVOZ
DV1 je přijímač primárně určený především pro sledování digitálních druhů provozu. Jelikož je uvnitř integrován hardwarový hlasový vokodér AMBE, je jasné, že budou výsledky o něco lepší při příjmu slabých digitálních stanic při porovnání s digitálními skenery Uniden nehledě na to, že je k dispozici samozřejmě i možnost poslechu více druhů digitálních provozů. Nevýhoda tohoto přijímače je (v současné verzi firmwaru) ten fakt, že na displeji nezobrazuje téměř žádné servisní informace (čísla radiostanic, čísla skupin apod.). V tomto směru jsou skenery Uniden o několik mílí napřed, protože umožňují vytvářet v paměti celé digitální radiové sítě. DV1 v tomto pohledu slouží jen jako naslouchátko. Ano, v případě radioamatérského provozu D-STAR, vidíte na displeji skutečně vše, ale u ostatních druhů provozu jen velmi kusé informace. Například u DMR jen Color, u P25 jen NAS, u Nexedge jen RAN. Třeba se časem dočkáme nějakého doplnění informací, ale nepředpokládám, že by vývojáři nějak dále doplňovali do přijímače funkce spojené s analýzou radiových sítí. Historicky ale víme, že firma AOR vždy přijímače vyvíjela jen do určité doby a pokud bylo na obzoru nějaké nové zařízení, byla současná řada odsunuta na druhou kolej, takže jsem v tomto směru trochu skeptický, protože už byla představena nová řada přijímačů AR ALPHA II a AR-5700.
Co se týká audio přednesu digitálních stanic, je DV1 v podstatě téměř kopie ARD300. V praxi to znamená, že je zvuk sice celkem dobře srozumitelný, ale jelikož již zvuk z vokodéru není dál nijak zvlášť upravován, zní hlas trochu nepřirozeně roboticky. Nejvíc je tento efekt znát u D-STAR stanic, ale i DMR.
Přijímač umožňuje nastavit jako druh provozu “AUTO”, kdy přijímač sám určí druh digitálního provozu a automaticky se na něj přepne. Tato funkce pracuje spolehlivě. Správné určení druhu provozu trvá zhruba 1 sekundu, takže uživatel není obtěžován dlouhým poslechem dat. Nevýhodou ovšem je, že se automaticky nastavuje šířka pásma 15 kHz, která při volbě úzkopásmových druhů provozu (DMR, NEXEDGE, dPMR apod.) není příliš vhodná.
Přijímač umí při vhodném nastavení detekovat i poměrně slabé digitální signály. Nevýhodou ovšem je, že slabý signál může způsobovat výpadky v příjmu. Přijímač se pak chová tak, že přerušuje hlas a místo něj pouští do reproduktoru data. Tento efekt se týká nejen automatického druhu provozu, ale také i případu, kdy zvolíte přímo konkrétní digitální mód.
DMR
Tento digitální provoz je v současné době nejrozšířenější, a proto se mu budu věnovat trochu podrobněji. Některé druhy provozu mají, některá doplňková nastavení, která slouží buď k filtraci hovorů nebo k dekódování některých parametrů. V případě DMR máte jednoduchým klepnutím do prvku DIAL k dispozici několik funkcí souvisejících s provozem. Tyto funkce v podstatě vycházejí z dekodéru ARD300. Jak dekodér ARD300, tak přijímač DV1 umožňují nastavení několik základních nastavení. Ty se týkají jak filtrace dle používaného časového slotu (máte možnost buď ručně přepínat mezi časovými sloty, nebo zvolit prioritu) tak filtrace definovaným Colorem. Vše je možné měnit “za chodu” během poslechu.
Nevýhodou tohoto systému je fakt, že pokud například posloucháte na konkrétním kmitočtu a máte omylem nastavený jiný Color, tak vůbec netušíte, že na kmitočtu probíhá hovor. To je celkem logické, ale hovor neslyšíte ani v případě, že probíhá hovor na jiném časovém slotu, než máte nastaven a vy vůbec nic nevíte. Indikováno je to pouze tak, že vám na displeji svítí Color Code, není z toho ovšem jasné, zda máte špatně nastavený přijímač, nebo jen někdo nechal zaklíčovanou stanici bez modulace. V momentě, kdy posloucháte provoz na jednom slotu a hovor probíhá současně i na druhém, vůbec o tom nevíte. Tohle je například u dekodéru ARD300 vyřešeno elegantně jednoduše pomocí dvou písmen, které vám neustále indikují, co zrovna posloucháte a současně i to co, se děje na druhém časovém slotu.
Závěr
AOR DV1 je velmi zajímavé zařízení. Zajímavá je nejen celá koncepce přijímače, která by teoreticky měla přinášet velmi dobré výsledky. Přijímač je velmi kmitočtově stabilní s naprostým minimem zrcadlových příjmů (otestováno v pásmu CCIR), je jen velká škoda, že není možné zasahovat do zisku vstupní části přijímače. Pokud by bylo možné uživatelsky měnit zisk vstupů i s tím, že vás bude „klepat přes prsty“ obvod, který by zabraňoval limitaci A/D převodníku, byly by výsledky zcela jistě ještě výrazně lepší. Bohužel automatika na vstupu je velkou slabinou celého přijímače a degraduje tak celkový dojem.
Ačkoliv se jedná o přijímač určený pro příjem digitálních druhů provozu, budete zcela jistě překvapeni zajímavými výsledky při příjmu analogových stanic. Naproti tomu příjem digitálních druhů provozu je zde postaveno na úroveň hlasového dekodéru, přijímač tedy není určen k nějaké hlubší analýze digitálních sítí jako třeba skenery Uniden, ale spíš jen pro příposlech náhodně nalezených nebo cíleně uložených digitálních provozů.
Citlivost přijímače je na velmi dobré úrovni a směle bych jej postavil někam na úroveň Icoma IC-R1500 nebo IC-R8500. Horší je to s odolností proti velmi silným blízkým signálům. V tomto směru stále jednoznačně vedou přijímače Icom, AOR bohužel ani s touto inovovanou koncepcí přijímačů jejich kvality nedosahují. Pro vážnější poslech krátkých vln na velkou anténu určitě budete potřebovat preselektor. Pokud máte ziskovou anténu pro pásmo VKV, budete vydáni na milost či nemilost skladbě silných vysílačů v okolí.
Klady:
- mobilita (velikost a váha)
- počet druhů provozu (analogových i digitálních)
- velmi dobré ovládání (a přesné ladění prvkem DIAL)
- možnost nahrávání zvuku i když jen na softwarové úrovni „diktafonu“
- dobrá citlivost
- instantní dekódování CTCSS/DCS
- instantní určení digitálního druhu provozu v režimu AUTO
Zápory
- nízká odolnost
- špatné AVC, které degraduje příjem leteckého pásma
- nevhodně graficky zpracovaný displej
- extrémně pomalý zápis do paměti
- pískání interních oscilátorů na slyšitelných frekvencích
- nepovedená funkce DIMMER podsvětlení displeje
Nyní tedy k zásadní otázce – Vyplatí se koupě tohoto přijímače, když se pohybuje v cenové kategorii 30-40 tisíc Kč ?
AOR DV1 rozhodně není vhodný jako primární komunikační přijímač. Otázkou zůstává, zda AOR DV1 nenahradit jen dekodérem ARD300 (za méně než poloviční peníze), pokud již vlastníte kvalitnější přijímač např. Icom nebo třeba takový AOR AR5000. Pokud Vás primárně zajímá DMR provoz, je výrazně levnější a efektivnější varianta skener Uniden nové řady s DMR dekodérem. Pokud ale hledáte druhý přijímač, kterým chcete sledovat nějaké zájmové pásmo nebo určité kmitočty, aby jste si tím nezablokovali primární zařízení, lze jej bez problémů doporučit.