Firmu ICOM na těchto stránkách netřeba představovat. Je to v dnešní době jeden z mála výrobců radioamatérské radiotechniky, který se ještě snaží chodit na trh, kde pomalu převládá čínská technika, s něčím novým a dát tak možnost radioamatérům pořídit si trochu jiné zařízení. Zda to dělají správně, nechám na vašem posouzení.

V posledních letech by se nových transceivrů (z nečínské produkce) na trhu člověk dopočítal na prstech jedné ruky a spousta prstů by mu zbyla. Nicméně přeci jen se sem tam něco objeví. Jednou z nich je ruční dual-bander od firmy ICOM s označením ID-52. Jak již název napovídá, jedná se o pokračovatele známé a ve své době velmi oblíbené řady radiostanic ID31/51, které byly určeny především pro provoz v digitální síti D-STAR. Zařízení nicméně disponuje i širokopásmovým přijímačem a proto jsem se rozhodl toto zařízení otestovat. Jelikož jsem byl několikaletým uživatelem předchozí verze ID51, mohu jej ze zkušenosti porovnat s novou verzí zařízení.

Základní informace

ID-52E disponuje dvěma nezávislými přijímači, je tedy možné mít v provozu poslech v režimu V/V nebo U/U, oba přijímače ale nemají stejné funkce a stejné rozsahy. Je to bohužel stejný kompromis jako u starší verze ID-51. Jeden přijímač je širokopásmový s větším rozsahem a druhý je výrazně omezený na VHF a UHF pásma, ale i ten širokopásmový není libovolně proladitelný.

VFO-A (širokopásmové)

  • 108-137 MHz AM, AM-narrow
  • 137-144 MHz AM, AM-narrow, FM, FM-narrow, DV
  • 144-174 MHz FM, FM-narrow, DV
  • 225-375 MHz AM, FM, FM-narrow
  • 375-479 MHz FM, FM-narrow, DV

VFO-B (pásmové)

  • 137-174 MHz FM, FM-narrow, DV
  • 375-479 MHz FM, FM-narrow, DV

FM RADIO

  • 76 – 108 MHz FM-wide (Mono)

Pokud používáte oba přijímače současně, je tedy jasné, že můžete poslouchat letecký provoz pouze na VFO-A, ale digitální provoz D-STAR je možné provozovat na obou přijímačích současně, popřípadě je kombinovat. První řada D-STARových radiostanic měla dva skutečně nezávislé přijímače a bylo možné poslouchat dva kmitočty v leteckém pásmu současně, další řada ID už měla tuto možnost jen na jednom přijímači a zde je to funkční kopie. Samozřejmě FM provoz je možné mít aktivní libovolně na obou pásmech. Kdo se ale trochu o letecká pásma zajímá, na první pohled uvidí chybu, kterou tam Japonci udělali. Je to předěl 375 MHz. Druhé letecké pásmo totiž končí až na frekvenci 399.975 MHz. Znamená to, že veškerý letecký provoz nad 375 MHz s AM modulací je mimo.

TX výkon (na obou pásmech VHF i UHF)

  • S-LOW: 100mW
  • LOW1: 500mW
  • LOW2: 1W
  • MID: 2,5W
  • HIGH: 5W

Na každém pásmu můžete mít nastavený jiný výkon, pokud ale používáte režim V/V nebo U/U výkon, je vždy jen jeden pro oba kmitočty. V pamětech nelze výkon vysílače definovat, je to dáno aktuálním nastavením v pásmu. Je to klasická ICOM chyba, kopírovaná již z předchozí verze stanic. Nemůžete tedy mít na výkon na převaděči jiný a třeba na PMR kanálech jiný, musíte to přepnout extra tlačítkem.

Paměti

  • 1000 klasických pamětí řaditelných až do 99 bank s max. 100 paměťmi (samozřejmě součtem maximálně 1000 na celé rádio)
  • 100 pamětí pro SKIP (vynechání frekvence)
  • 2500 pamětí pro DSTAR převaděče (dělitelné do skupin)
  • 50 VFO rozsahů pro skenování
  • Možnosti linkování skenování paměťových skupin
  • 10 kombinací skenování VFO rozsahů
  • Možnost několika variant dočasného SKIPování zarušených frekvencí
  • Sdílená paměť pro VFO-A i VFO-B

Ergonomická a mechanická stránka

ID-52 je proti předchozímu modelu na první pohled větší. Způsobilo to především použití většího barevného displeje. Rozložení kláves a jejich funkce ovšem zůstaly stejné. Bohužel ani zde nenajdete klasickou numerickou klávesnici pro přímé zadávání kmitočtů, musíte si vystačit centrálním 5ti tlačítkem pro pohyb v menu a kombinace kláves. Funkční klávesy jsou nicméně z tvrdé gumy a boční tlačítka (PTT, SQL a POWER) jsou dokonce plastová, stejně jako tlačítka pro ovládání menu. Celé tělo stanice je z poměrně kvalitního plastu stejně, jako horní dvojitá ovládací řehtačka pro změnu kmitočtu a hlasitosti. Celá zadní část stanice je klasicky kovová jako chladič pro VF koncový stupeň. Akumulátor se připojuje na zadek stanice a tvoří tak část podstavce, takže je stanice poměrně slušně stabilní, když ji postavíte na stůl. Na boku pod vypínacím tlačítkem naleznete za gumovým krytem slot na MicroSD kartu a na opačné straně gumovými krytkami ochráněné konektory pro připojení periférií (MIC, SP, Micro-USB a napájení 12V).

Když si vezmete stanici do ruky, není úplně malá, ale drží se dobře. Tělo je trochu těžší, ale máte alespoň pocit, že něco v ruce nesete. Navíc bych rád vyzdvihl umístění a provedení PTT tlačítka. Přesně vám padne na palec a solidně lehce lze mačkat, takže vás nebude po pěti minutách bolet prst. Samotná horní dvojitá řehtačka (ovládání kmitočtu) jde poměrně lehce a nedělá při otáčení žádný velký hlomoz (jako třeba u skenerů UNIDEN). Co mne trochu zklamalo, je samotný klips za opasek, ten je z klasického plastu včetně mechaniky přichycení k akumulátoru a měl bych velkou obavu, zda přežije pár let běžného používání.

Praktické ovládání a funkce

Icom ID52 vychází ze svého předchůdce ID51 a podobnost se rozhodně nezapře. Pokud jste měli někdy v ruce stanici ID-51 (ID-31) a znáte její ovládání, budete znát 99% ovládání ID-52. Ta vlastně předchůdce jen doplňuje o některé funkce, drtivá většina základu je ale stejná. Budu se tedy zaobírat především popisem rozdílů a novinek oproti starší verzi.

První věc, která je jasným posunem kupředu, je samozřejmě displej. Mnou neustále kritizovaný monochromatický displej s podivným bílým podsvětlením byl nahrazen klasickým barevným nedotykovým displejem. Ten je schovaný za tlustým ochranným sklíčkem, takže je chráněn proti prachu a poškození. Uživatel má možnost volby světlého nebo tmavého režimu pozadí. Nicméně v obou případech i když úplně zhasne podsvětlení, je displej ve dne bez problému čitelný. Je to taková koncepce displejů, jaké používá třeba Garmin u svých outdoorových navigacích – čím víc na něj svítí slunce, tím je čitelnější. Já tedy osobně preferuji tmavé pozadí displeje a invertované nápisy, jelikož jsou bez problému použitelné jak přes den, tak v noci. Samotná koncepce zobrazení informací velmi kopíruje starší řadu radiostanic ID, ale díky použitému displeji je veškerá grafika výrazně jemnější a příjemnější na pohled. Ti z vás, kteří mají slabší zrak, budou rozhodně nadšeni, jelikož informace o kmitočtu nebo názvu paměti jsou opravdu „obrovské“ a perfektně čitelné i na dálku.

Použitá dvojitá řehtačka (volba kmitočtu nebo paměti a regulace hlasitosti) je sice mechanicky provedena kvalitně, ale při rychlejším otáčení neumí správně spočítat kroky, takže pokud jednou otočíte rychle DIALem dokola a zpátky, nebudete na stejném kmitočtu. Když měníte kmitočet pomalu, tak počítání pulsů funguje bez problému. Nejsem si u tohoto problému jist, zda-li to není pokus o diferenciální ladění (čím rychleji otáčíte, tím se zvyšuje počet kroků na otáčku).

Jedna z důležitých vlastností ručních radiostanic a skenerů je jejich audio přednes z interního reproduktoru. To znamená, jak kvalitně a nahlas lze poslouchat přijímané stanice. Obecně u čínských levných radiostanic bývá tato stránka špatná. Použitý malý reproduktor ve stanicích mívá za následek přednes jednak relativně tichý (viz skenery Uniden, které nelze v jedoucím autě téměř poslouchat), ale hlavně nepříjemný zvuk postrádající jakékoliv hloubky. Profesionální radiostanice například typu Motorola dohánějí tento neduh tak, že použijí vysokovýkonný reproduktor, velmi výkonný audio-zesilovač a snaží se pomocí různých ozvučnic a bassreflexů dohnat chybějící hloubky.

Starší verze ID51 po stránce audio přednesu nebyla nijak zázračná. Zato ID52, tak tam je vidět, tedy spíš slyšet, velký posun. ICOMáci se tentokrát nebáli použít pořádný audio-zesilovač. I když je zde použitý reproduktor relativně malý, jde z něj (s ohledem na ruční stanici) opravdu hlasitý přednes. A to platí jak pro FM stanice, tak i pro stanice AM z leteckého pásma. Musím uznat, že je to i do terénu kde je hluk, použitelné a v jedoucím autě také budete bez problému rozumět každému slovu. Samozřejmě nelze přednes srovnávat s mobilními nebo stacionárními přijímači, ale na ruční stanici není výsledek vůbec špatný.

Co je ovšem trochu zvláštní, je samotná funkce Bluetooth. Stanice sice umožňuje připojit jakýkoliv externí Bluetooth reproduktor nebo sluchátka, paradoxní ale je, že je zde mnohem horší kvalita audio výstupu, než z analogového audio konektoru. V praxi to znamená, že budou mít poslouchané stanice mnohem horší zvuk (více posazený do výšek a řekl bych i více utopené v šumu), než když si připojíte sluchátka (nebo reproduktor) do externího konektoru samotné stanice. Je tedy evidentní, že je Bluetoothový modul připojen na nevhodný interní audio výstup. Když to třeba porovnám s ručním skenerem ICOM R30, který disponuje stejnou funkcí, tam je audio výstup na stejné kvalitativní úrovni jako fyzický výstup na sluchátka. Bluetoothový výstup budete tedy používat na poslech u ID52 spíš jen v nouzi.

Co se týká obsluhy stanice, je zde zkopírované ovládání ze současných moderních transceiverů ICOM, ale kombinuje se zde grafické prostředí se zkratkovým nastavovacím QUICK menu. Na jednu stranu je to pěkně graficky provedené prostředí, musíte ale bohužel „bojovat“ pomocí tlačítek a řehtačky. Když tedy hledáte nějakou funkci nebo nastavení, musíte si uvědomit, zda máte prohledávat grafické nebo běžné menu. Vzájemně se totiž doplňují. Některé funkce jsou správně umístěny do QUICK menu, takže je máte kdykoliv k dispozici (například spuštění nahrávání, změna kroku, volba pásma nebo skupiny pamětí), zatímco pro jiné důležité funkce musíte prolézat skrz menu celé stanice (například změna CTCSS subtónu, hodnota frekvenčního offsetu při převaděčovém režimu apod.). To je ale bohužel zkopírováno z předchozí řady radiostanic. Naštěstí je zde stejná vychytávka jako u starší ID51 tj. stanice si pamatuje, které parametry jste naposledy v jakém menu měnili a přímo vás tam pošle. Je zde správný předpoklad, že poslední parametry, které jste měnili, budete chtít znovu vrátit nebo nastavit jinak. Velmi často tak nemusíte procházet všechny položky v nastavení, ale jste přímo tam, kde jste skončili.

Kapitola sama o sobě je výdrž baterie (respektive akumulátoru). To je velké téma u ruční radiostanic obecně. Jde totiž o to, že někomu vydrží stanice v provozu několik dní, protože ji používá jen pár hodin denně a někdo ji dokáže vybít během jednoho dne. Když budu předpokládat, že by měl akumulátor vydržet něco podobného jako u profesionálních stanic (to je tuším 12-hodinou šichtu při poměru vysílání a příjmu 1:10), tak tyto parametry splňuje ICOM s přehledem. Pro někoho jako jsem já, který má poměr vysílání a příjmu spíš 1:100 🙂 je akumulátor nevybitelný a rozhodně se nestane, že stanice umře v polovině výletu na kopec (ani se dvěma přijímači současně aktivovanými). Jsou ale lidé, kteří jsou zvyklí výrazně častěji vysílat a třeba i dlouhé relace a u nich si dokážu představit, že stanici během několika hodin kompletně vybijou. Podle mého názoru je ovšem výdrž akumulátoru více než dostačující nejen pro posluchače, ale i aktivního radioamatéra s rozumným použitím. Co jsem vypozoroval, tak ID52 s dvojitým přijímačem aktivním pár hodin denně na příjem (například letecké pásmo a profi současně) vám zaručí, že budete stanici nabíjet jednou za týden. Ačkoliv je zde použit barevný displej, na spotřebu má mnohem větší vliv jeho podsvícení a pokud ho rozumně nastavíte, neusíte akumulátor vůbec řešit. Vydrží opravdu dlouho.

ID52 má několik možností připojení periférií. Jednak zde můžete připojit sluchátka klasickým 3,5mm jackem a pak mikrofon je opět klasický 2,5mm jack. Do počítače je možné stanici připojit pomocí klasického MicroUSB kabelu. Stanice se pak hlásí jako RS232 port, který komunikuje s programovacím softwarem. Stejně jako ID51, i zde je možné vložit MicroSD paměťovou kartu, která slouží pro nahrávání hlasu (jako diktafon), ale také zachycených relací, ukládání dat (včetně GPS pozice) a také pro nahrávání obrázků při digitálním vysílání (i když je tato funkce v podstatě nepoužitelná). Pokud je karta do stanice vložena, je možné přepnout režim USB jako čtečku karty a pak máte k dispozici rádio jako paměťovou kartu a můžete k ní přistupovat dle potřeb. Můžete si tedy takto otevřít uložené nastavení radiostanice přímo v softwaru, nebo stáhnout nahrávky, popřípadě přečíst logy zachycených stanic. Je to zkrátka další šikovné zařízení, které můžete doma nechat nahrávat zájmové frekvence a pak si po návratu z práce přehrát záznamy. Každá nahrávka samozřejmě obsahuje základní informace o času, frekvenci a druhu modulace. V případě provozu D-STAR i další podrobnosti.

Zvažoval jsem, zda má význam popisovat digitální funkce a jejich reinkarnaci v této stanici. Firma ICOM se zřejmě domnívá, že pomocí nové vychytávky typu přenosu obrázků ze stanice na stanici, přenos GPS pozic apod. ještě nastartuje „boom“ sítí D-STAR. Ruku na srdce, nějakou dobu je již jasné, že je tato síť bohužel odsouzena k postupnému k zániku, jelikož otěže digitálního vývoje převzal nepřekvapivě systém DMR a masivní podpora v čínské levné výrobě digitálních radiostanic tohoto standardu. Tuto kapitolu, která má tvořit gro celé stanice, tedy vynechám, jelikož se asi nenajde již mnoho lidí, kteří by tyto funkce nějak masivně využilo.

Považujme tedy stanici za klasický analogový přijímač a podívejme se na praktický příjem mimo radioamatérská pásma.

Praktický příjem (mimo HAM pásma)

ID 52 nemá širokopásmový přijímač v pravém slova smyslu, jelikož je rozsah omezen pouze na pásma 108-470 MHz. Nicméně je zde zakomponováno pár funkcí z profesionálních řad radiostanic a to dělá tento přijímač zajímavou alternativou na cesty. Rozdělme tedy přijímaná pásma na základní 4 segmenty a ke každému zkusím popsat nějakou zajímavost.

 I. Letecké pásmo

Radiostanice poslouchá od 108 MHz, to znamená již pásma majáků VOR (LLZ) a pokračuje až do kmitočtu 144 MHz s možností volby modulace AM. Je jednoznačně vidět, že je část firmwaru zkopírovaná, nebo minimálně inspirovaná leteckými radiostanicemi ICOM. K dispozici je samozřejmě rastr 8,33 kHz, ale doplněný o funkce z leteckých stanic. Když totiž zvolíte nebo naladíte kmitočet v rastru 8,33 kHz, automaticky se přepne stanice na užší filtr (AM-N) a když nastavíte kmitočet v rastru 25 kHz, aktivuje se širší filtr. Stanice samozřejmě umí kmitočty v tomto rastru správně spočítat. Stanice bohužel neumožňuje jiný krok než 8,33 a 25 kHz, takže je zhoršená možnost sledování vzdálenějších stanic, které využívají tzv. kmitočtového offsetu. Offset se používá pokud vysílá více vysílačů na stejné frekvenci, aby nedocházelo k záznějům, každý z vysílačů se trochu jiný kmitočet od základní frekvence v rozsahu 2 – 7 kHz a tím vznikne zázněj vyšší, než propustí filtr ve stanici a piloti slyší vysílání téměř nerušené.

Po stránce příjmu leteckého provozu, opravdu nemám co vytknout. Jednak je použití úzkých filtrů na příjmu opravdu znát a použitý audio zesilovač poslech opravdu posouvá na úroveň profesionální stanice. Navíc je zde použito kvalitní AVC (automatické vyrovnání citlivosti podle úrovně přijímaného signálu) a nedochází tak k „utápění“ slabých stanic v šumu. To je mimochodem chyba většiny předchozích radiostanic a skenerů (včetně IC-R30), tedy slabé stanice jsou kvůli nevhodnému AVC modulačně slabé a je tak velmi komplikované poslouchat provoz v terénu, kde je hluk v okolí. ID52 má v tomto směru velký náskok a přednes je velmi kvalitní, nezkreslený a hlavně hlasitý. Stanice bohužel nedisponuje dvěma nezávislými přijímači pro letecké pásmo, jak tomu bylo třeba u IC-E91 nebo IC-R30, ale můžete jej alespoň kombinovat s druhým přijímačem pro vyšší VKV pásma.

Když jsem stanici připojil na velkou anténu podepřenou předzesilovačem a trochu jsem proladil pásmo, musím uznat, že jsem byl velmi mile překvapen, že jsem slyšel jak slabé stanice, tak i silné stanice zvládlo AVC celkem s přehledem. Velký rozsah AVC sebou bohužel nese jeden nešvar a tím je vyšší úroveň šumu u slabších stanic. Klidně bych si uměl představit možnost aktivace funkce NR (Noise reduction), ale na většinu přijímaných stanic by to nebylo potřeba aplikovat. Naopak mám vyzkoušeno na ICOMu R8600, že vám aktivovaná funkce NR (i nastavená na velmi mírnou úroveň) dokáže výrazně omezit možnost nalezení slabé stanice proto, že si prostě zvýšeného šumu s modulací nevšimnete.

Pásmo VHF (144-174 MHz)

Profesionální pásmo VHF je typické tím, že zde naleznete velmi silné vysílače (i celé radiové sítě) a vedle nich pracují vzdálené slabé stanice a rozhodně si s tím každý přijímač spolehlivě neporadí. Typický příklad jsou skenery UNIDEN. Ty mají relativně nízkou citlivost, takže slabé stanice často vůbec neslyšíte a jste odkázáni na podmínky šíření. Zajímavé ale současně je, že tyto přijímače nemají příliš vysokou odolnost, takže musíte velmi opatrně nastavit úrovně signálů na vstupu přijímače. Je to zajímavé jelikož to jsou dvě vlastnosti, které jdou svým principem u ručních stanic proti sobě – čím je vyšší citlivost, tím je nižší odolnost vůči silným signálům a opačně. ICOM ID52 jakožto představitel ruční radiostanice má vysokou citlivost ale relativní malou odolnost. Je to vlastně logické, jelikož by ruční zařízení měla být přizpůsobena na poslech s použitím krátkých neziskových antén. V praxi to znamená, že uslyšíte v pásmu VHF i relativně slabé stanice (samozřejmě s ohledem na velikost antény). Pokud ale zařízení připojíte na velkou anténu, budete slyšet jak silné, tak velmi slabé stanice (i takové, o kterých skenery UNIDEN nevědí). Bude se vám ale často stávat, že se budou objevovat v pásmu křížové modulace ze silných stanic (situace, kdy uslyšíte na různých frekvencích mixované signály dvou a více vysílačů v pásmu).

Co bych ale rád ocenil, je velmi vysoká kanálová selektivita v režimu FM-N (narrow). Když si proladíte pásmo v rastru 12,5 kHz a budete mít vedle sebe silný signál a o kanál výš slabý, ten silnější vás nebude rušit. Na druhou stranu bohužel ICOM ani do této stanice opět nedokázal implementovat instantní dekodér CTCSS a DCS tónů. Znamená to tedy, pokud chcete zjistit používaný subtón, že musíte zapnout jejich skenování (je to extra funkce) a čekat, až se stanice „trefí“ do toho správného. V pásmu VHF máte k dispozici kmitočtové rastry od 5 do 200 kHz, šířku mezifrekvenčního filtru si ale volíte oproti leteckému pásmu pomocí typu modulace, nikoliv krokem.

II.Letecké pásmo

V rozsahu 230-375 MHz máte k dispozici AM demodulátor i když jen se širokou AM, zdejší uživatelé ale stejně jinou nepoužívají. Ruku na srdce, ID52 není skener a rozhodně se na VFO skenování tohoto velmi širokého pásma nehodí. Je zde tedy jediná možnost a tou je naprogramování pamětí známých kmitočtů a jejich točení dokola. Opět i zde platí, že je přijímač (samozřejmě pouze VFO A, v tomto rozsahu nelze poslouchat dvě frekvence současně) poměrně slušně citlivý. Když jsem zkoušel prolaďovat pásmo UHF Satcomů, tak jsem byl překvapen jak slušně a s dobrým přednesem hrají piráti z Brazílie a Ruska. Myslím, že se směrovou anténou by byly slyšet i americké linky řízení letového provozu velmi dobře. Firma ICOM udělala tak trochu chybu a možnost poslechu AM stanic ukončila na kmitočtu 375 MHz. Letecké stanice bohužel používají kmitočty až do oficiálních 400 MHz, ale zde je pásmo 375-400 MHz k dispozici jen s FM demodulátorem, což je pro mne trochu zklamáním. Ano AM demodulátor lze tak trochu „očůrat“ tím, že se odladíte s přijímačem na kraj signálu (například při poslechu kmitočtu 379.000 MHz naladíte kmitočet 379.005 MHz). Je to sice tak trochu čuňárna, ale lze tak stanice omezeně a zkresleně poslouchat. Snad časem firma ICOM přijde s nějakou softwarovou úpravou a možností AM demodulátoru až do 400 MHz alespoň na primárním přijímači A.

Pásmo UHF (400-470 MHz)

Jak u pásma VHF, tak i zde platí, že má stanice velmi vysokou citlivost a lze tak dobře poslouchat i slabé stanice na neziskové anténě. Co je ovšem tak trochu chybou a řekl bych i vlastností přijímačů ICOM obecně a tou je potřeba poměrně vysoké úrovně signálu, aby vám otevřel šumovou bránu. I při nastavené nejnižší úrovni Squelche musí být signál dostatečně silný, aby jste jej zaregistrovali. V pásmu UHF je tato vlastnost velmi znát a v praxi se vám bude stávat, že buď velmi slabou stanici vůbec neuslyšíte a nebo bude vznikat častý mobil-efekt, tedy propady signálu, které vám budou zavírat squelch a budou vám „sekat“ relace. U stolního ICOMa máte k dispozici předzesilovač, takže můžete uměle zvednout úroveň signálů. ID52 tuto funkci samozřejmě nemá, takže jste odkázáni na zisk použité antény. V UHF pásmu se můžete také poměrně často setkat s problémem zahlcení přijímače silnými signály. Jelikož se v pásmu vyskytují sítě s lokálním i celostátním pokrytím (Tetra, Tetrapol apod.) může se stát, že budete mít příjem rušený, pokud budete dostatečně blízko vysílače. To je neduh, který ICOM převzal bohužel ze starší verze ID51. Pokud budete používat stanici v terénu, kde nenachází žádný silný vysílač, nebudete o tomto problému vědět.

Závěr

Ruční radiostanice ICOM ID52 je zařízení, ze kterého určitě nebudete zklamáni, ale také ani nadšeni.

Jednoznačným přínosem stanice je její mechanické zpracování, audio přednes a pěkně provedený displej. Z mého pohledu posluchače leteckého pásma se jedná o velmi povedené zařízení na cesty, se kterým můžete sledovat místní i vzdálenější letiště. Přednes AM modulace a funkce související s leteckým pásmem je zde na výborné profesionální úrovni. To samé bych mohl říct i o klasickém FM provozu a možnosti poslechu místních služeb s analogovými radiostanicemi. Výtečná je funkce nahrávání provozu a jeho zpětného přehrávání. Výdrž baterie je velmi dobrá a na cestách by se vám nemělo stát, že akumulátor vybijete po půlhodině provozu.

Rozporuplná je funkce Bluetooth připojení. Stanici můžete připojit k sluchátkům nebo handsfree sadě, ale zvukový přednes je horší než z fyzického výstupu na sluchátka. Další možností je připojení stanice k mobilnímu telefonu a možnost její řízení, ale pouze v digitálním režimu. Není to tedy klasické vzdálené řízení jak to známe třeba u skenerů UNIDEN nebo starších řad radiostanic ICOM.

Jednoznačnou chybou byla implementace digitálního provozu D-STAR do stanice a všechny funkce na to navázané včetně přenosu obrazu. Digitální síť D-STAR je bohužel celkově na sestupu a má již proti systému DMR minimum aktivních uživatelů. To znamená, že polovinu funkcí radiostanice de-facto nepoužijete, nebo jen velmi zřídka. Velká reklama na spektrální analyzátor a vodopád na displeji ve VFO režimu je víceméně podvod na zákazníky. Ve stanici neexistuje nic jako zpracování pásma pomocí FFT. Jedná se o hloupé skenování okolních kmitočtů dle stanoveného rastru pomocí aktivního nebo vedlejšího přijímače. Vzniká tak velmi hrubý nepoužitelný náhled na okolí přijímaného kmitočtu. Není to vlastně ani žádnou novinkou, jelikož tuto funkci mělo ALINCO DJ-G5 již před 20 lety.

Celkově bych řekl, že je ID52 radiostanice, která odpovídá dnešním standardům kvalitních ručních (i profesionálních) radiostanic. Nejsou zde žádné převratné novinky a vylepšení, ale také se nejedná o žádnou „odfláknutou“ čínskou radiostanici s nepoužitelným přiškrceným audio přednesem. Velkou otázkou je tedy pro koho je tato stanice určena? Těch, kteří používají síť D-STAR už moc není a určitě se hrnout do nové stanice za nemalé peníze nebudou, obzvlášť pokud mají starší ID51, kterou tato stanice víceméně kopíruje. Jako mobilní skener na poslech není tato stanice určena, jelikož skenování VFO režimu je zde spíš vzhledem k relativně pomalé rychlosti skenování doplňkem. Na poslech leteckých pásem je sice ID52 opravdu výborná, ale je zde otázka, zda není levnější pro tyto účely koupit přímo originální ruční stanici na letecké pásmo za menší peníze.

Odpověď tedy není jednoduchá, ale dejme tomu takto – Pokud chcete kvalitní radiostanici na cesty pro poslech profesionálních služeb v leteckém nebo třeba námořním pásmu ale i mimo ně, chcete vysílat na radioamatérských pásmech či sdílených frekvencích, je volba ID52 rozhodně zajímavá. Samozřejmě musíte počítat s několikanásobnou cenou proti levným čínským radiostanicím, na druhou stranu za ty peníze dostanete mnohem lepší kvalitu přijímače i audio přednesu.

DATUM: