Viditelná polární záře je v našich zeměpisných šířkách celkem vzácná. Jelikož se ale nacházíme na vrcholu 25 pozorovaného jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity, příroda nás letos odměnila hned dvěma možnostmi optického pozorování polární záře.
Jen pro připomenutí
Polární záře je důsledkem masivního výtrysku koronální hmoty z oblasti vrchní části chromosféry slunce do prostoru. Pokud oblak složený z velmi silně nabitých částic vyrazí směrem k zemi, ve vzdálenosti cca 63.000 km „narazí“ na zemskou magnetosféru. Co se stane, se odvíjí od toho, jak budou částice rychlé. Pokud bude jejich rychlost kolem 300 km/s, budou se pohybovat relativně pomalu a od naší magnetosféry se odrazí nebo se po magnetických siločarách se jen „svezou“ kolem země a pokračují dál v cestě. Pokud bude ale rychlost této masy vyšší (500 ale třeba až 1000 km/s) část těchto nabitých částic pronikne až do magnetického pole země do tzv. Van Allenových radiačních pásů. Ty fungují díky tvaru magnetického pole jako past a dále k zemi je nepustí. Pokud ale částice přiletí ve vhodném úhlu vůči magnetickému poli a mají dostatečnou energii, dostanou se až k zemi a ve výšce cca 90km začnou interagovat s atmosférou a začnou vytvářet naši známou polární záři. Čím je výtrysk rychlejší a energeticky víc nabitý, tím je větší šance, že se polární záře objeví nejen kolem zemských pólů ale i ve středních zeměpisných šířkách.
Lze předpovědět polární záři ?
Ano i ne. Nelze samozřejmě predikovat přesný čas a pozici výtrysku koronární hmoty ze slunce. Pokud k němu ale dojde, lze pomocí družicového měření celkem dobře určit čas a intenzitu dopadu. Pro běžné lidi je mnoho zajímavých stránek, které vizualizují stav slunce. Já osobně ale velmi rád používám stránku NOAA Space Weather Prediction Center, kde je všechno pěkně pohromadě a ihned vidíte, zda se něco děje a jaká je předpověď.
Nejjednodušším ukazatelem, sluneční aktivity, je intenzita geomagnetické aktivity země, která je přímo závislá na intenzitě působení slunečního větru. Jako indikátor tzv. Kp index. Pokud se objeví předpověď na hodnotu 7 a vyšší, je velká pravděpodobnost, že uvidíme polární záři i v našich zeměpisných šířkách.
Ovlivňuje polární záře šíření radiových vln ?
Odpověď je jednoznačně ano. A to jak pásma krátkovlnná 3-30 MHz, tak především VKV (nad 30 MHz). Na krátkých vlnách způsobuje poměrně velký útlum odrazů signálů v ionosféře (může způsobit až výpadek spojení) a významné zvýšení úrovně šumu. Co se ovšem týká pásem nad 30 MHz, zde způsobuje polární záře odrazy radiových signálů, ale jelikož se jedná o proces velmi nestabilní, vytváří tak zajímavé efekty rozptylu radiových signálů a jejich extrémní zkreslení. Aurora tedy umožňuje poslech stanic vzdálených i nad 600 km, ale velmi obtížně identifikovatelných, jelikož jsou signály velmi fázové zkresleny. V praxi tedy slyšíte stanice, které jsou fakticky modulovány změnou šumu. Modulace tak zní trochu jako hlasy ze záhrobí 🙂 Radioamatéři nicméně velmi rádi a často používají polární záři pro spojení pomocí velmi rychlé telegrafie nebo speciálních digitálních druhů provozu, které jim umožní velmi spolehlivé spojení na neobvykle velké vzdálenosti.
Aurora v ČR
Viditelná polární záře není v našich končinách příliš častá. Nejvyšší pravděpodobnost je v době jedenáctiletého maxima sluneční aktivity a i tak je šance na to, že polární záři uvidíte, relativně malá, jelikož zde vstupují do hry i další faktory. Jedním z nich je čas a denní doba, kdy sluneční hmota dorazí do naší magnetosféry, intenzita tohoto jevu (jak moc dobře bude v našich zeměpisných šířkách vidět) a v neposlední řadě také, zda vám pozorování umožní počasí.
Letošní rok byl tak trochu unikátní a umožnil našinci hned dvě sledování poměrně dobře viditelné polární záře. Její intenzita byla sice dobrá, ale trvala jen v řádech jednotek hodin. Kdo tedy „zaspal“ nebo byl v místě, kde pozorování neumožňovalo počasí, měl prostě smůlu.
Já jsem měl letos štěstí, že jsem mohl sledovat naživo alespoň druhou letošní polární záři u nás a to brzy nad ránem. To už jsem ale večer před tím věděl pomocí webových stránek NOAA, že by k tomuto efektu mohlo dojít a pomocí předpovědi počasí, že je velká šance na „okno mezi mraky“ v té době v severních Čechách (na území zbytku republiky bylo zataženo). Ráno před pátou hodinou jsem tedy vyběhl na střechu domu a pozoroval i pouhým okem viditelnou auroru, která rozzářila celý severní obzor do různých barev. Zde se díky fotoaparátu s vámi mohu podělit o tento vzácný moment.
