Firma UNIDEN není v radiotechnické oblasti žádným nováčkem. Její nabídka vyhledávacích přijímačů je velmi široká od levných zařízení (do 4 tisíc Kč) až po kategorii středně drahých scannerů (přes 10.000 Kč). Na trhu přehledových přijímačů se za těch pár let stala značka UNIDEN pojmem. Je to ukázka nekonvenčních koncepcí jak přijímacích vysokofrekvenčních obvodů, tak organizaci paměťového prostoru a ovládáním. Radioskenery UNIDEN nevynikají citlivostí ani odolností, nemají to být konkurence velkých komunikačních přijímačů. Primárně jsou totiž určeny pro vyhledávání a sledování lokálních služeb a tomu jsou přizpůsobeny jak hardwarově, tak především softwarově. Nejedná se tedy o přijímače určené pro hledání vzdálených stanic. Samozřejmě s vhodným nastavením úrovní signálů na anténním vstupu lze dosáhnout toho, že můžete poslouchat i relativně vzdálené stanice, ale se stolními komunikačními přijímači je i přesto nelze srovnávat. Na druhou stranu tyto přijímače při vhodném nastavení zcela jistě uspokojí potřeby 90% posluchačů k plné spokojenosti.
Od konkurenčních výrobců přehledových přijímačů se zařízení UNIDEN výrazně liší a to nejen svoji koncepcí ovládání (ne každý ji správně pochopí a zvládne), ale také koncepcí správy paměťového prostoru. Firma UNIDEN totiž asi jako první začala používat u svých přijímačů systém DMA (Dynamic Memory Access), tedy dynamickou velikost paměti dle její obsazenosti. Většina konkurenčních výrobců se drží standardní koncepce, ve které je interní paměť dělena na pevně dané segmenty. Přijímač má například 1000 pamětí, ale rozdělených na 10 skupin po 100 pamětech. Přehledové přijímače UNIDEN nové koncepce pracují s paměťovým prostorem dynamicky. To znamená, že pokud do jedné „banky“ uložíte 3 kmitočty a do druhé 50, tak zaplníte jen 53 pamětí. U standardního skeneru by jste takto zaplnili 200 pamětí, ačkoliv by do většiny paměťových polí nebylo nic zapsáno.
Poslední generace scannerů UNIDEN (řada HP) navíc už nepoužívá interní Flash EPROM paměť pro uložení kmitočtů, ale má k dispozici paměť RAM a veškeré nastavení si načítá přímo z uživatelem vložené MicroSD karty. Počet pamětí tak není ve své podstatě omezen, jen je určen maximální počet pamětí v jedné paměťové bance a maximální počet paměťových bank, aby se nezaplnila při načítání celá interní paměť RAM. Uživatel si navíc volí, který adresář s kmitočty se má nahrát. Správa pamětí tedy již není vázána na přijímač. Kartu můžete načíst přímo v počítači a editovat si seznamy frekvencí bez nutnosti připojeného přijímače.
Unideny první generace (80 až 90 léta) řady BC a UBC
První generace skenerů UNIDEN disponovaly jen velmi omezeným počtem pamětí (10 – 100 pamětí bez možnosti pojmenování). Tyto skenery totiž měly výrobcem definované rozsahy, rastrování a druhy provozu (drtivou většinou vycházející z pásem používaných v USA, později z UK). Do paměti se tak ukládal jen kmitočet a vše ostatní přijímač nastavil dle používaného pásma. Jelikož se první generace skenerů UNIDEN ( řady BCxxx a UBCxxx až do verze UBC3300XLT) již dávno neprodává, nebudu tyto přijímače popisovat a vrhnu se rovnou na generaci druhou.
Skenery UNIDEN druhé generace řady BCT, BCD a UBC
První přijímač s dynamicky dělenou strukturou pamětí byl UBC3500XLT a americké klony BCTxxxXLT (čistě analogové přijímače) a BCDxxxXLT (přijímače s možností poslechu APCO25). Zde byl položen základ ovládání a správy a ovládání pamětí a jejich aktivace a deaktivace během skenování.
Základní hierarchie ukládání pamětí má tvar pyramidy. Nejvyšší jednotka je nazývána „SYSTEM“ je to nadřazený svazek skupin pamětí. V systému je možné definovat až 20 skupin „GROUP“ a v každé skupině jsou teprve uloženy jednotlivé paměti (těch může být 255 ale u řady „X“ až 1000 v každém systému).
Z toho tedy vyplývá, že je potřeba u programování pamětí myslet. Pokud si správně a přehledně rozdělíte paměti, lze je použít i pro praktické hledání stanic v neznámých místech. Já osobně preferuji klasický čtverečkovaný papír, na kterém si jasně graficky a názorně sepíšete rozdělení skupin a systémů pamětí a pak teprve začnete programovat paměti do přijímače (to platí i pro programování pomocí PC). Máte totiž pak jasnou představu o tom, která služba, město nebo tabulka kmitočtů se pod čím skrývají a lze je pak i jednoduše vyvolat pomocí číselných zkratek (funkce Quick Key).
Většina přijímačů UNIDEN základní řady disponuje minimálně 2500 paměťovými místy (modely řady „X“ již disponují pamětí i přes 10.000 kmitočtů) a nemusíte se tedy bát programovat i kompletní kmitočtové tabulky. Jen pro představu. Kompletní databáze ČTÚ obsahuje nějakých 6 tisíc aktivních povolení pro pozemní pohyblivou službu v celé ČR. Některé skenery UNIDEN mají tedy dostačující paměťový prostor, i kdyby si někdo vytvářel celou databázi kmitočtů ČTÚ přímo v přijímači. Vytváření takové databáze ovšem není nic praktického, jelikož by jste již brzy ztratili přehled o tom, co je a co už není aktuální. Mnohem praktičtější je uložit do paměti seznamy kanálů, které jsou přiděleny po celé republice a současně využít funkce detekce blízkých signálů a automatického ukládání, kterými radioskenery UNIDEN disponují.
Od posluchačů dostávám čas od času dotazy typu, jakým způsobem je dobré řadit paměti. Někdo preferuje dělení podle služby tzn., že má vytvořeny systémy „HZS“, „TAXI“, „AERO“ atd. a v nich jsou kmitočty děleny dle QTH na celorepublikové kmitočty nebo lokální.
Někdo si řadí paměti podle kraje a okresu a někdo dokonce podle kmitočtů tzn., že mají přijímač rozdělen na kmitočtová pásma a v nich ukládají nalezené frekvence. Obecně lze říci jen to, že je to naprosto individuální, ale prakticky je výhodnější pro ty, kteří často jezdí a mají skener v autě, mít paměti děleny podle krajů a okresů (mohou pak využít funkci tzv. „GPS skenování“ – viz další článek) a pro ty, kteří jej používají spíš doma, je lepší dělení pomocí služeb nebo pro „hledače kmitočtů“ dělení podle frekvenčního pásma. Můžete tak detekovat lepší podmínky, když začnete slyšet služby z větších dálek.
| SYSTEM | GROUP | MEMORY |
|---|---|---|
| AIRBAND (tag 1) | CIVILNI LETISTE -> | Benesov (tag 1) |
| CIVILNI LETISTE -> | Mlada Boleslav (tag 2) | |
| CIVILNI LETISTE -> | Roudnice (tag 3) | |
| CIVILNI LETISTE -> | Liberec (tag 4) | |
| IFR LETISTE -> | Ruzyne TWR (tag 5) | |
| IFR LETISTE -> | Brno TWR (tag 6) | |
| IFR LETISTE -> | K.Vary (tag 7) | |
| MILITARY LETISTE -> | Kbely MTWR (tag 8) | |
| MILITARY LETISTE -> | Caslav MTWR (tag 9) |
QUICK KEY (QK)
Jelikož skenery UNIDEN disponují velkým množstvím pamětí, je nutné, aby je bylo možné i velmi rychle vyvolat, popřípadě spustit velmi rychle skenování frekvencí, které vás zajímají. K tomu slouží praktická, ale pro mnohé uživatele nepřehledná hierarchie rychlých voleb tzv. „QUICK KEY“, pod které můžete uložit aktivaci skenování jakéhokoliv systému nebo více systémů. Je třeba ale znát několik základních věcí:
- Systému (nejvyšší jednotka paměti) můžete přiřadit jen jednu přímou volbu 0 – 99 s tím, že můžete více systémům přiřadit stejné číslo QK, čímž lze všechny aktivovat najednou jedním číslem.
- Pokud aktivujete Systém číslem 0-9 aktivujete jen stiskem příslušného čísla, vyšší čísla aktivujete stiskem klávesy“.NO“ a poté přímo zadáním čísla. Např. „.NO“ „2“ „6“ vám aktivuje systém(y) s číslem přímé volby 26. Stejný způsobem je i deaktivujete. Nic se nemusí potvrzovat žádným tlačítkem.
- Jednotlivé skupiny v systémech mohou mít také svůj Quick Key 0 – 9, aktivují se stiskem klávesy FUNC a zadáním příslušného čísla
Pokud máte dobře navržen paměťový prostor (třeba i pomocí papírové „mapy“), lze těchto zkratek využít k naprosto jednoduché a hlavně rychlé aktivaci zájmových pamětí.
| YSTEM | GROUP |
|---|---|
| DRÁHY | SIMPLEX VHF |
| SIMPLEX UHF | |
| TRS | |
| HZS | SIMPLEXNÍ KANÁLY |
| SEMIDUPLEXNÍ KANÁLY | |
| RZS | DZS |
| RZS | |
| LZS | |
| SDÍLENÉ FREKVENCE | PÁSMO 80 MHZ |
| PÁSMO 170 MHZ | |
| PÁSMO 448 MHZ | |
| PMR | |
| CB |
Skenování uložených pamětí lze navíc kombinovat s prohledáváním kmitočtových pásem. Scannery UNIDEN mají unikátní funkci „SEARCH WITH SCAN“. Ta se aktivuje u každého systému (bloku pamětí) v nastavení, a pokud je tato funkce u systému zapnuta a systém je aktivován například přímou volbou, přijímač proskenuje příslušnou sadu pamětí a poté začne prohledávat i VFO pásma. To jsou ta, která se aktivují stiskem FUNC a SEARCH a poslední aktivovaná pásma, která jste funkcí SEARCH prohledávali. Po proskenování VFO pásem se opět dokolečka skenují paměti v aktivním systému. Tato funkce je tedy vhodná pro vyhledávání v neznámých oblastech na cestách, kde neznáte aktivní frekvence nebo znáte jen některé a chcete další najít.
V praxi to znamená, že adresáři pamětí (SYSTEM) je možné přidělit číslo v rozsahu 0-99 a v každém adresáři je možné vytvořit deset skupin (GROUPS) s unikátním číslem 0-9. Teoreticky tedy můžete vytvořit 1000 skupin pamětí s unikátní číselnou volbou. Seznam čísel QK (QUICK KEY), které jsou aktivní nebo deaktivované v rámci aktuálně prohledávaného seznamu frekvencí kdykoliv můžete vidět v horní části displeje ve dvou deseti-položkových řádcích. Každý řádek označují čísla 0-9 a příslušná písmena S (SYSTEM) a G (GROUP). Aktivní skupiny pamětí mají číslo a neaktivní jsou skryty znakem “*”. Znak hvězdička mimochodem označuje také to, že číslo QK existuje, jen není momentálně aktivní. Pokud aktivujete vyšší číslo QK než je 9, změní se číslo před písmenem (S0 označuje čísla QK 0-9, S1 označuje 10-19 atd.). Tento princip zobrazování aktivních číselných zkratek je použit i v nové řadě skenerů.
NUMBER TAG (NT)
Řada skenerů „X“ přišla s další možností a tou je číselná volba pamětí. Ke každému paměťovému adresáři (SYSTEM) a konkrétní paměti lze přiřadit tzv. „NUMBER TAG“ tedy číslo přímé volby. Číselný kód je složen ze dvou tříciferných čísel 0-999 oddělené tečkou. První číslo můžete přidělit celému systému a druhé číslo může být unikátní číslo paměti v tomto systému. Když se podíváte na horní tabulku, můžete vidět příklad přidání číselných TAGů. Pokud tedy budete mít přijímač v HOLDu a budete chtít přejít odkudkoliv na Benešov Tower, zadáte jen na klávesnici „1.1“ a potvrdíte „MENU“. Okamžitě přicházíte na tuto jedinečnou paměť č.1 v systému s č.1. Je to sice naprosto praktická pomůcka, má to ale jeden háček, musíte vědět, kde co máte uložené pod jakým číslem. To znamená, že je to spíš zkratka pro velmi často používané paměti.
Odblokování skenovaných systémů (u řady druhé generace skenerů)
Začátečníkům ale i pokročilým uživatelům přijímačů UNIDEN se často stává, že aktivují přímou volbou nějaký systém, ale skenování nezačne (na displeji svítí „NOTHING TO SCAN“). Tato chyba může vzniknout v následujících případech:
- Systém lze zablokovat tlačítkem L/O. Když během skenování aktivujete FUNC a L/O – tím zablokujete celý systém pamětí. Pokud se vám takto podaří vyblokovat všechny skenované systémy, přijímač jen napíše „NOTHING TO SCAN“ (není co skenovat) ačkoliv vám na displeji svítí, že máte systémy aktivní a mají být skenované. Pro odblokovaní skenování stiskněte klávesu FUNC a řechtačkou (prvek DIAL) budete přepínat mezi systémy. U nich uvidíte nápis na displeji L/O a to znamená že byl celý systém zablokován. Opětovným stiskem tlačítka L/O během aktivní FUNC, systém opět odblokujete. Známá finta s tím, že podržíte déle tlačítko L/O a to vám odblokuje všechny zablokované paměti, zde nefunguje a musíte to udělat ručně u všech takto zablokovaných systémů.
- Všechny skupiny (GROUP) v systému jsou neaktivní. Přímou volbou aktivujete systém, ale stejně na displeji svítí „NOTHING TO SCAN“ nebo ke stávajícímu skenovanému systému přidáte další, ale ten se neaktivuje. Systém byl sice odblokován (místo hvězdičky svítí horní řádce číslo systému), ale není odblokována ani jedna skupina v systému. Přijímač zastavte (režim HOLD) použijte funkci FUNC HOLDING tj. stiskněte FUNC na déle než 2s a přelaďte se na příslušný systém. V řádce GRP vám budou svítit jen hvězdičky. V klidu stiskněte příslušná čísla, aby se aktivovaly a skupiny a poté se 2x stiskem FUNC vraťte do základního režimu.
- GPS position L/O: je speciální stav v momentě, kdy máte aktivní GPS přijímač, máte u skupin nastavenu aktivní oblast a jste mimo tuto definovanou zónu. Jediné řešení je buď vypnout GPS, aby přijímač ztratil pozici, nebo u příslušných skupin deaktivovat funkci GPS scanning. Více v článku o GPS scanningu.
Systém pamětí skenerů UNIDEN třetí generace (řady HP a SDS
Nové řady skenerů typu Home Patrol (HP) a později také řady SDS přinesly novinky v systému pamětí a dokonce i změny terminologie ovládacích funkcí. Jelikož scannery nové generace nejsou vázány na interní paměť, udělali vývojáři dost zásadní změny a celou dosavadní koncepci upravili. Na jednu stranu ovládání trochu zkomplikovali, ale na druhou stranu je zde nabídka větší variability nastavení pamětí. Do základní hierarchie řazení pamětí byla přidána další úroveň a jednotlivé úrovně pamětí byly přejmenovány. Celá architektura pamětí totiž vychází z mnohem užší návaznosti na strukturu velké americké databáze frekvencí (tzv. Radioreference databáze) a zjednodušení ovládaní pro koncové zákazníky z USA. Těm stačí v podstatě zadat do přijímače stát a okres ve kterém se nachází a přijímač aktivuje jen paměti určené pro danou oblast. To se nás v Evropě netýká a evropské verze přijímačů (UBCD3600XLT, SDS100E apod.) již podobnou databázi v sobě nemají a není ani možné takto komplexní databázi uživatelsky vytvářet. Paměťové uspořádání je tedy na každém uživateli.
Jelikož přijímače třetí generace přinesly i další druhy digitálních provozů (mimo původně podporovaného systému APCO25 začaly být nově podporovány digitální sítě typu DMR, NEXEDGE a PROVOICE), změnila se i struktura pamětí, aby bylo možné vytvářet kompletní obraz sledovaných sítí (identifikace hovorových skupin, ale i jednotlivých účastníků). To bohužel znamená, že se paměti programují trochu jinak v konvenčním (analogovém) režimu a jinak v digitálních režimech. Podívejme se tedy na rozdíly.
Konvenční (analogový) režim
Nejvyšší nadřazenou jednotkou souboru pamětí ve funkci adresáře se stal tzv. „FAVORITE LIST“. Uživatel si jich může vytvořit kolik bude chtít. Ideálně se tato úroveň hodí na řazení pamětí dle lokálně dle krajů, ale při cestování do zahraničí můžete mít takto odděleny paměti z různých států. Každý Favorite list může mít vlastní číslo Quick Key (QK) v rozsahu 00-99. Opět je možné přiřadit stejný QK několika Favorite listům a tím je všechny současně aktivovat či deaktivovat.
Každý Favorite List je tvořen podadresáři nazvanými stejně, jako u starší verze skenerů „SYSTEM“. V konvenčním režimu se ovšem jedná o druhou úroveň, lze ji tedy použít například pro seznam okresů daného kraje, nebo kraje či oblasti v případě, že tvoříte mezinárodní databázi frekvencí.
Ke každému systému můžete opět přiřadit číslo Quick Key a tím vlastně vytvoříte druhou úroveň aktivace a deaktivace skenovacích seznamů tj. ve formátu „FF.SS“.
U této nové řady přijímačů toto ovšem není konečná úroveň. V systémech jsou uloženy ještě paměťové banky, které byly nazvány u starších verzi Unidenů jako skupina (GROUP) a nyní se jmenují (DEPARTMENT – DEPT). Tato úroveň vám pomůže rozdělit paměti dle služby, také třeba dle jednotlivých měst v případě mezinárodního seznamu frekvencí, ale třeba také podle pásem (MB, VHF, UHF).
Samozřejmě i zde je možné přiřadit aktivační číslo Quick Key a tím pádem již máte k dispozici třístupňovou číselnou volbu. Do této úrovně bude ovšem ovládat přijímač málokdo, protože aktivace a deaktivace jednoho departmentu se provádí volbou ve formátu „FF.SS.DD“.
Pro snazší orientaci můžete využít dvou pomůcek. V horní části displeje vždy vidíte dvě řádky čísel QK a to aktuálního Favorite listu a aktuálního systému a to i těch, které jsou deaktivované. Druhá pomůcka se vám ukáže, když začnete volit číslo QK Favorite listu, potvrdíte desetinnou tečkou a pokračujete číslem 0. V tento moment vám přijímač vypíše všechny QK čísla systémů, která jsou aktivní.
| FAVORITE LIST | SYSTEM | DEPARTMENT | MEMORY |
|---|---|---|---|
| KRAJE ČR | LIBERECKÝ KRAJ | LIBEREC | paměť LB |
| paměť LB | |||
| paměť LB | |||
| ČESKÁ LÍPA | paměť CL | ||
| paměť CL | |||
| paměť CL | |||
| STŘEDOČESKÝ KRAJ | BEROUN | paměť BE | |
| paměť BE | |||
| paměť BE | |||
| BENEŠOV | paměť BN | ||
| paměť BN | |||
| paměť BN | |||
| PARDUBICKÝ KRAJ | PARDUBICE | paměť PA | |
| paměť PA | |||
| paměť PA | |||
| SVITAVY | paměť SY | ||
| paměť SY | |||
| paměť SY |
Každý stupeň (mimo adresářů Favorite Listů) má na scanneru šikovné funkční tlačítko (SYSTEM / DEPT / CHANNEL), které slouží ke dvěma základním funkcím. Pokud přijímač právě skenuje, stiskem příslušného tlačítka buď skenování zastavíte (v případě stisku CHANNEL), nebo omezíte okruh skenování na právě prohledávaný Systém nebo Department. Nemusíte zastavovat skenování a nemusíte se probírat v menu, nebo dokonce složitě blokovat rozsahy přes QK. Skenování se omezí na aktuální Systém nebo Department, dokud příslušné tlačítko opět nestisknete a tím skenování neodblokujete opět na ostatní aktivní paměti. Pokud je tímto způsobem zablokovaný okruh pamětí, svítí u příslušné úrovně nápis HOLD a v QK řádcích vidíte blikat čísla aktivních Favorite Listů a Systémů. Tuto funkci můžete samozřejmě kombinovat tzn. můžete si takto omezit nejen skenování konkrétního systému, ale i konkrétního Departmentu v něm.
Druhou neméně důležitou funkcí těchto tlačítek je při zastaveném skenování (režim HOLD) přepínání adresářů. Jelikož u nové řady nefunguje rychlé přepínání mezi systémy pomocí FUNC a DIAL prvku, musel by uživatel složitě a zdlouhavě procházet všechny paměti. Když ovšem v zastaveném stavu stisknete jedno z funkčních tlačítek, procházíte mezi systémy nebo departmenty bez ohledu na nadřazený Favorite List. Je to tedy taková zkratka, pokud hledáte nějakou konkrétní paměť nebo množinu pamětí. Pořadí Systémů nebo Departmentů je pak určeno primárně číslem QK (pokud tedy chcete procházet tyto adresáře, musíte jim zvolit unikátní číslo a pak budou řazeny podle toho, jak chcete. Pokud není těmto podsložkám přiřazeno číslo, počítá se datum, kdy složky vznikaly.
I v nové řadě scannerů můžete přiřadit jakékoliv paměti numerický TAG a volit konkrétní paměť přímo z klávesnice. Drobné rozdíly zde ovšem jsou. Každé paměti můžete přiřadit číslo 0 – 999 a 0-99 můžete přiřadit Favorite Listu a Systému. Pak ovšem přímá volba může vypadat i takto : FF.SS.MMM. Je ovšem velká otázka, zda si chcete pamatovat čísla pamětí ve třech úrovních.
NUMBER TAG (NT) lze ovšem využít k úplně jiné funkci. Jeho výhoda totiž je, že se vždy zobrazuje na displeji. Pokud totiž nastavíte stejná čísla QK a NT, pak budete vždy informováni v dolní části obrazovky o tom, čím příslušnou paměť pomocí QK aktivujete. U paměti vám tedy bude svítit v dolní řádce například 01.01.— a vy budete vědět, že pomocí klávesové zkratky 1.1 tuto paměťovou skupinu aktivujete a nemusíte tak vzpomínat, kam vlastně příslušná paměť patří.
Digitální režim (DMR, NEXEDGE, PROVOICE a trunkové sítě)
Ne-konvenční systémy mají trochu jinak rozdělený systém adresářů. Nejvyšší jednotka je jako vždy Favorite List. Na druhé úrovni je opět Systém. Zde už ovšem volíte, jaký druh provozu (sítě) definujete. Když zvolíte například systém „DMR One Frequency“, vytvoří se sice adresář System, v něm jsou ovšem trochu jiné položky. Položka DEPARTMENT zde je, má ale jinou funkci. Vytváříte v nich totiž seznam hovorových skupin. Konkrétní kmitočty u trunkových a digitálních sítí totiž ukládáte do adresáře „SITES“, kde se jen definují základní vlastnosti (u DMR například Color Code nebo časový slot). Třetí paměťovou složkou v těchto režimech je „UNIT ID’s“ tedy čísla radiostanic. Můžete si tedy vytvořit kopii sítě v přijímači, kde nadefinujete konkrétní kmitočet (kmitočty), konkrétní skupiny a jednotlivá čísla radiostanic.
Z toho tedy vyplývá, pokud chcete tvořit i digitální sítě se stejnou hierarchií jako konvenční (analogové) kanály, musíte buď vytvořit jeden Systém a do něj vše ukládat (jednotlivé skupiny do Departmentů a kmitočty do jednotlivých Sitů), anebo pro každou službu v rámci kraje nebo státu vytvořit extra Systém. Pokud ovšem nechcete vytvářet složité digitální systémy, stačí vám jen poslouchat příslušné služby v digitálním režimu a nezajímají vás čísla skupin či radiostanic, stačí když tyto frekvence uložíte do paměti jako konvenční (analogový) kanál u kterého nastavíte v sekci „audio“ digitální squelch. Není to ideální řešení, má to svoje chyby, ale lze to takto ukládat také.
Při programování digitálních nebo trunkových sítí je potřeba dávat také pozor na to, pokud používáte nahrávání provozu, jakým způsobem budete paměti a adresáře pojmenovávat. Ne všechny informace se totiž do nahrávek ukládají. Příklad mohou být kmitočty uložené v adresáři SITES. Během hovoru totiž nevidíte aktuální kmitočet, ale název paměti. Je tedy vhodné kmitočty uložené v tomto seznamu buď pojmenovat názvem kóty, pokud ji znáte a nebo kmitočet dát rovnou do názvu.
Obecně lze konstatovat, že u nových řad skenerů UNIDEN není omezena fantazie uživatelů. Paměti můžete programovat buď triviálním způsobem – tj. vytvořit jeden hlavní seznam a do něj ukládat paměti a neohlížet se na složitou hierarchii adresářů a nebo si vytvářet libovolné seznamy frekvencí dělených geograficky, pásmově či jiných parametrů.
Odblokování skenovaných systémů u skenerů řady HP:
I u nových řad přijímačů můžete narazit na klasickou oblíbenou hlášku „Scan Mode, Nothing to Scan“. Její odstranění je ovšem zase o něco komplikovanější, přesněji … možností, kde se skrývá problém, je zase o něco víc.
Původní funkce vyblokování pamětí a jejich adresářů LOCK OUT (L/O) změnila název na AVOID (AVOIDING). Klasické známé dočasné i stálé blokování pamětí i pod jiným názvem zůstalo stejné a to samé platí i pro prohlížení a odblokování vynechávaných frekvencí. Blokovat můžete samozřejmě i celé systémy i departmenty. Když stisknete jedno z tlačítek pro volbu Systému nebo departmentu, čímž aktuální adresář označíte (nápis se dočasně zvýrazní) a vzápětí stisknete AVOID, zablokujete celý adresář. Když toto uděláte u všech aktivních adresářů, vyvoláte onu nepříjemnou hlášku.
Odblokovat tímto způsobem zablokované adresáře lze velmi rychle. Stačí znovu stisknout tlačítko System nebo Department a skener začne skenovat poslední aktivní adresář i když je vynechaný. Na displeji ovšem vidíte, že je adresář vynechán a tak stejným způsobem jakým se adresář deaktivuje, se i zpětně aktivuje.
Další možností, jak vyblokovat všechny paměti je pomocí číselných zkratek QK. Když všechny deaktivujete, není co skenovat. Pokud nevíte, které favorite listy jsou aktivní, ale vypnuté pomocí QK, stačí jen na klávesnici zadat číslo 0 (pokud máte řadu QK od 0-9) a hned uvidíte výpis deaktivovaných Favorite listů. Pak už jen stačí zadat příslušné číslo listu a potvrdit E(YES). Pozor ! Deaktivovat pomocí QK můžete jakoukoliv paměťovou vrstvu (Favorite List, System i Department) pokud si tedy nejste jisti, která vrstva je deaktivovaná, musíte proceduru opakovat a dle výpisu neaktivních skupin je opět zapnout.
Aby to ale nebylo tak jednoduché, do parametrů pamětí přibyla ještě nová vlastnost, která má vliv na skenování. Jedná se o druh služby. Při programování pamětí můžete ke každé paměti přiřadit jeden z předdefinovaných druhů služeb (HAM, Avionics, Fire Department atd.) a pomocí druhu služby můžete filtrovat skenované paměti. Znamená to ale také, že si takto můžete paměti deaktivovat.
Pomoc z této situace je jednoduchá. Stačí stiknout tlačítko SERV (nebo v případě ručního skeneru FUNC+SERVICES) a zde v menu pozapínat pomocí volby ON/OFF příslušné služby.