Profesionálními přijímači se na svých webových stránkách zaobírám jen velmi okrajově, jelikož jsou v drtivé většině mimo cenovou kategorii obyčejných smrtelníků a na stole posluchačů je tedy naleznete jen velmi vzácně. Mimo ceny je zde ještě jeden faktor a tím je jejich nedostupnost. O to zajímavější je pak situace, kdy se nějaké z profesionálních zařízení objeví a je možné jej porovnat s našimi „amatérskými“ přijímači. Na začátek recenze, by bylo dobré ale udělat krátkou odbočku a krátce vysvětlit, co to vlastně profesionální přijímače jsou.

Profesionální přijímače

Profesionální přijímače slouží obecně k několika základním účelům a z nich vlastně vyplývá jejich (ne)dostupnost a cena. Ruční kategorie profi-přijímačů v takové podobě, jak je známe v kategorii radioskenerů, v podstatě neexistuje. Nejčastější variantou je tzv. „Black Box“ tedy dálkově ovládaný přijímač na stůl nebo do PC rackové skříně. Pak jsou k dispozici provedení klasického stolního přijímače s kompletním ovládacím panelem a nakonec terénní (bateriové) verze, dejme tomu, „přenosných“ portable přijímačů.

Profesionální zařízení bych rozdělil do několika základních kategorií dle funkce a účelu:

  • Měřící přijímače – slouží pro měření parametrů radiostanic a vysílačů, měření elektromagnetického vyzařování přístrojů, měření rozhlasových a TV přijímačů, ale i přesné měření radiových obvodů, vedení filtrů apod. Tyto přijímače lze koupit v civilním sektoru celkem bez problému. Výrobců této techniky je poměrně mnoho. Ceny jsou ovšem velmi vysoké, a to i u zařízení mnoho let starých.
  • Zaměřovací přijímače – Jsou to naše známé soustavy přijímačů typu DF (Directional Finder). Umožňují tedy nalézt směr přicházejícího signálu v definovaném pásmu na definovaném kmitočtu. Pro přesnější triangulaci musíte mít soustavu více přijímačů nebo mobilní zařízení. Typickým příkladem je síť Českého telekomunikačního úřadu s označením AMSKS. Stejný systém ale používají i jednotky radioelektronického boje (SIGINT) naší armády. Toto už je kategorie přijímačů, které se dají čas od času v civilním sektoru sehnat, ale opět za velké peníze.
  • Vyhledávací a kontrolní přijímače – v této kategorii naleznete portable nebo mobilní přijímače určené k zaměření blízkých signálů, zdrojů rušení, ale i odposlechových vysílačů (tzv. štěnic). Součástí přijímacích setů bývají ruční nebo mobilní zaměřovací smyčkové nebo směrové antény. Tato zařízení lze také koupit v civilním sektoru, ale opět jsou pořizovaní náklady velmi vysoké.
  • Pásmové detekční a vyhledávací přijímače – to už je kategorie přijímačů, které se v civilním sektoru nevyskytují a slouží kontrolním úřadům či vojenským jednotkám radioelektronického boje. Tyto přijímače slouží nejčastěji k analýze širokých pásem a k detekci neznámých signálů. V současnosti se bez výjimky používají širokopásmové SDR přijímače, které umožňují nejen samotnou detekci signálů v reálném čase, ale také nahrávání „konzerv“ tj. celých pásmových bloků s možností pozdější zpětné analýzy signálů. Tyto přijímače v podstatě není možné v civilním sektoru zakoupit snad s jedinou výjimkou a tou je případ přijímače WinRadio G39DDC nebo G69DDC.
  • Odposlechové a monitorovací přijímače – je opět kategorie zařízení, která je pro běžného smrtelníka nedostupná, jelikož se jedná o zařízení určená pro vládní a armádní účely. Tyto přijímače jsou určeny především jako koncová zařízení pro cílený odposlech. Drtivou většinou se používají soustavy několika (i desítek) dálkově ovládaných přijímačů co by zdroje informací o sledovaných kmitočtech a provozu na nich. Sledované kmitočty pak mohou být těmito přijímači monitorovány, nahrávány či dodatečně klasifikovány, nebo mohou být zdrojem „surových I/Q dat“ pro analýzu vybraných částí pásem. Tyto přijímače (20 a více let staré) je možné čas od času objevit na zahraničních burzách (především na mezinárodních radioamatérských setkáních), jejich ceny jsou ale i po letech velmi vysoké obzvlášť, pokud jsou v dobrém a funkčním stavu.

Civilní posluchači, radioamatéři a nadšenci jsou poslední dobou doslova zhýčkáni nabídkou výrobců množstvím funkcí u svých zařízení. Při tom se ovšem vytrácí základní funkce těchto zařízení a nepoměrně se tak komplikuje ovládání. Profesionální přijímače mohou mít jen zlomek funkcí proti našim, radioamatérským zařízením a při tom udělají často stejnou službu. Zapomíná se totiž na efektivitu ovládání. Ideální zařízení funguje vojensky jednoduchým způsobem: „Detekuj“->“Nalaď“->“Poslouchej“. Pokud tyto tři základní body umí výrobce zpracovat ve svém zařízení dobře, rychle a spolehlivě, pak vyrábí profesionální přijímače.

Jedno z takových zařízení, které splňuje všechna kritéria, je portable přijímač firmy Rohde & Schwarz EB150 (EB200), který se čas od času dá koupit na burzách nebo radioamatérských setkáních. Přijímač EB150 se mi dostal šťastnou náhodou do rukou, a tak jsem neváhal jej postavit vedle takových etalonů jakými je beze sporu ICOM R8600 nebo AOR AR5000.

Rohde & Schwarz – Miniport receiver EB150 (EB200)

Přijímače řady EB slouží především jako vyhledávací „portable“ zařízení, ale současně jsou určeny i jako koncová odposlechová zařízení do velkých radiomonitorovacích systémů. Jejich vývoj se datuje ke konci 90 let a přelomu tisíciletí. V prodeji byly ovšem až do roku 2007, kdy je nahradila podivná kombinace EB500 a PR100. Abych byl úplně přesný – EB500 je špičkový stolní SDR přijímač, který ale stojí mnohonásobně víc, než stávaly přijímače starší řady EB a není určený do terénu. PR100 zase není nic jiného než ruční SDR spektrální analyzér, do kterého byl softwarově doplněn demodulátor různých druhů provozu a základní analyzátor různých sítí. Toto zařízení ovšem nefunguje na velkých anténách, takže vlastně nemá stará řada přijímačů EB v portfoliu Rohde & Schwarz následovníky.

Přijímače EB110,150 a 200 pracují v velmi širokém rozsahu 9 kHz – 3000 MHz (samozřejmě bez mezer). Umí všechny základní druhy provozu a disponují pamětí na 1000 kmitočtů. Zajímavostí je paměť na 99 kmitočtů nebo rozsahů pro vynechání skenování při prohledávání pásem. Paměti jsou skenovány rychlostí cca 100 k/sec a případě aktivní funkce digitálního skeneru (viz dále) je rychlost prohledávání pásem cca 20 MHz/sek. Jednotlivé typy přijímačů řady EB se liší hardwarovým vybavením, ale základní parametry jsou stejné.

  • EB110 – přijímač určený jen jako „remote“ zařízení. Nemá tedy k dispozici ovládací panel a displej, ale je osazen LAN nebo RS232 modulem pro vzdálenou správu.
  • EB150 – je kompletní přijímač včetně ovládacího panelu, chybí mu ovšem možnost dálkové správy a v zadní části mu chybí SMA konektor pro připojení antény.
  • EB200 – je kompletní přijímač včetně osazeného LAN nebo RS232 modulu pro dálkové ovládání přijímače.

Přijímače řady EB mají příjemné malé rozměry kopírující velikost ICOMa R8600 nebo AR5000. Lze jej skutečně bez problému vložit do malého kufříku a vyrazit do terénu nebo na DX Camp. K přijímači se dodávala sada akumulátorů umístěných ve spodní části přijímače, ale připojených do zadní části zařízení. Jako základní doplněk bylo možné koupit sadu zaměřovacích smyčkových antén určených pro dohledání místních vysílačů a rušení přímo v terénu.

Přijímače EB zvládají velmi široký rozsah napájení 10 – 30 V. Znamená to tedy, že jej můžete připojit k libovolnému zdroji, jak našich běžných 12V, tak průmyslových 24V. Zajímavostí je, že i samotné akumulátory jsou pospojovány na napětí 24V.

Rohde & Schwarz používá u svých zařízení drtivou většinou typizované konektory. Pro napájení se používá klasických souosých konektorů 2,1/5,5mm a pro připojení periférií, vzdálené komunikace nebo výstupy audio signálů se používají klasické více-pinové D-SUB konektory. Připojení antény je možné buď předním konektorem typu N, nebo v případě EB110 / 200 zadním SMA konektorem, který si aktivujete v menu.

Interní zapojení přijímače a signálové cesty je poměrně komplikované, ale rozhodně zajímavé i na dnešní dobu.

Na vstupu přijímače je 6 pásmových filtrů. Přesněji od 0-20 MHz je zde jen dolní propust (neladěná) a nad 20 MHz je zde kmitočtově rozdělených pět laděných preselektorů. Poté vede signálová cesta do prvního směšování na první mezifrekvenci 3,5GHz. První lokální oscilátor (kombinovaný se vzorkovacím generátorem pro měření úrovně signálu) je přelaďován v rozsahu 3,4 – 6,6 GHz. Následuje první sada filtrů pro potlačení zrcadlových příjmů a odfiltrovává se součtový produkt směšování. Poté je signálová cesta opět filtrována a směšována na kmitočet druhé mezifrekvence 394,7 MHz. Poté po příslušné filtraci kmitočtu a potlačení součtového produktu dochází ke třetímu směšování, tentokrát již na klasických 10,7 MHz (o šířce pásma 5 MHz). Z této mezifrekvence je odbočka pro panoramatický modul a širokopásmový výstup MF (ideální pro zobrazení spektra, externí dekodéry typu ARD300 nebo externí demodulátory). Následují přepínané filtry o šířce pásma 150 a 20 kHz. Takto ofiltrovanou mezifrekvenci 10,7 MHz již zpracovává zajímavá kombinace 12bitového převodníku před kterým je ovšem 42dB regulátor úrovně signálu ovládaný signálem z 12bitového D/A převodníku. Před regulovaným zesilovačem je ještě snímání úrovně vstupní úrovně v rozsahu 80 dB vzorkované dalším 8bitovým převodníkem. Za hlavním A/D převodníkem je DDC jednotka s 20bitovým výstupem pro hlavní DSP procesor. Z něj je samozřejmě výstup na D/A převodník pro demodulovaný a zpracovaný signál. Když si vezmete v potaz, že se jedná o koncepci přijímače z druhé poloviny 90 let, nelze než smeknout. Do kompaktních rozměrů přijímače je tedy vměstnáno obrovské množství elektroniky.

Displej a ovládání přijímače

Základní vlastností většiny zařízení R&S je jejich spolehlivost. V praxi to znamená, že při každém zapnutí přijímače proběhne automatický test signálové cesty a všech elektronických bloků. Tento test lze kdykoliv stiskem extra dedikovaného tlačítka vyvolat. Po testu, jehož výsledek vidíte na displeji, již můžete přijímač ovládat, jak potřebujete.

Firma R&S má svůj specifický styl ovládání přijímačů. V jádru je ale vše postaveno na jednoduché obsluze a neustálé informaci o stavu zařízení. Přijímače řady EB mají vícebodový maticový displej, který je přesně rozdělen dle režimu zobrazení, stavu přijímače a aktivních funkcí.

Já osobně, jak známo, nemám rád klasické displeje podsvícené vyblitou bílou barvou, na kterých nic pořádně nepřečtete ve dne ani v noci. R&S používá u této řady něco podobného ale v trochu jiném provedení. Uživatel má totiž k dispozici nastavení plynulého kontrastu a několik stupňů podsvícení, a to až do celkem vysoké intenzity podsvícení. Těmito možnostmi lze vždy najít kombinaci nastavení displeje, která vám bude vyhovovat. K dispozici je navíc i možnost inverzního zobrazení displeje, která je výbornou volbou pro noční poslech při minimálním okolním světle nebo úplné tmě. Můžete tak mít v noci bez problémů nad sebou postavený ICOM R8600, který má inverzní typ zobrazení displeje v základu a EB200 v tomto režimu.

Informace na displeji můžete mít přepnuté ve několika režimech dle situace, použití přijímače a vlastní preference.

  • Základní režim – zde uvidíte všechny základní informace, velkým písmem aktuální kmitočet, pod kmitočtem „S-metr“ v dBµV a levé části indikátor středu naladění kmitočtu. Tento režim bude asi nejčastěji používán při klasickém poslechu.
  • Úrovňový režim – indikátor síly pole máte v tomto režimu na celou obrazovku pro co nejpřesnější sledování změny síly pole. To je režim, který se nejčastěji používá při použití přijímače v terénu a směrových antén.
  • Akustický úrovňový režim – v tomto režimu sledujete přesnou změnu (odchylku) úrovně signálu od nastaveného normálu a to i pomocí přimíchaného akustického signálu. Tato funkce by se dala přiblížit akustickému variometru kdy drobná změna vertikálního pohybu změní tón. To samé se děje i zde. Nastavíte si požadovanou úroveň a jakákoliv změna úrovně signálu od nastaveného normálu vám změní tón.
  • Frekvenční režim – je režim zobrazení, kdy máte přes celý displej nápis kmitočtu a ostatní informace jsou buď vynechány, anebo zobrazeny jen jako číselná hodnota.

Ovládání je tak jednoduché a intuitivní (alespoň z pohledu člověka, který už pochopil po letech i ovládání skenerů typu UNIDEN :)), že jej každý zvládne během chvíle. Stačí se trochu rozkoukat v menu, co kde najdete a ovládání zvládnete i bez českého návodu. Základní funkce, jakými jsou například změna kmitočtu, druhu provozu, aktivace skenování apod., je záležitostí dvou až třech rychlých stisků klávesnice.

Ovládací prvky jsou rozděleny na funkčně neměnné (přepínání druhu provozu a šířky pásma, či například aktivace AFC), aby je bylo možné tyto základní parametry kdykoliv měnit, a proměnlivé, které se řídí režimem přijímače či funkcí menu. Displej má (to je ostatně koncepce většiny přijímačů R&S) po okraji obrazovky řadu informačních „chlívků“, ve kterých vidíte jak aktuální nastavení přijímače, tak aktuální funkce proměnlivých tlačítek, jelikož jsou proměnlivá tlačítka umístěna logicky pod displejem. To je řešení podle mého názoru velmi efektivní a spolehlivé. Kdykoliv se podíváte na displej, ihned vidíte, v jakém stavu je přijímač a můžete jej ihned přeladit nebo změnit parametry.

Co se klávesnice týká, je sice gumová, ale slouží jen jako mechanické prodloužení stisku klasické mikrospínače, takže je její životnost výrazně delší než u membránových klávesnic. Reakce přijímače na stisk klávesy je okamžitý.

Zajímavé funkce a praktický příjem

Ačkoliv je z pohledu nás, zmlsaných posluchačů, softwarové vybavení chudé, jsou zde některé zajímavosti, kterými rozhodně přijímače EB konkurují civilním zařízením.

  1. Paměti – těch je sice 1000 programovatelných, ale není zde možnost jejich popisu. Ano v profesionální praxi vás popisy pamětí nebudou zajímat, ale na jakém kmitočtu byl provoz. Myslím, že se zde počítá, že stejně budete jen „točit“ omezený počet kmitočtů a sledovat na nich provoz. Zajímavé je, že přijímač paměti točí rychlostí určitě 100 kanálů/sek, ale displej to nestíhá zobrazovat.  V praxi to vypadá, jako kdyby EBčko skenovalo rychlostí Alinca z 90 let, ve skutečnosti, než se změní nápis na displeji, jsou všechny paměti protočeny již dvakrát. Co je ovšem obrovskou výhodou, kterou nedisponuje žádný civilní přijímač (snad mimo AOR AR5000), do paměti se totiž ukládají kmitočty i nastavením úrovně squelche. To znamená, že můžete zájmové kmitočty ukládat s různým nastavením dle vaší antény, úrovně rušení nebo úrovně šumu v každém pásmu. Kéž by tuto funkci měl ICOM R8600.
  1. AFC – Zatímco drtivá většina výrobců povoluje funkci AFC (automatické doladění kmitočtu) jen v módu FM, zde je tato funkce k dispozici i v AM režimu. To je obrovská pomůcka především u leteckých stanic, které používají kmitočtový offset nebo vysílají v novém rastru 8,33 kHz. Oproti civilním přijímačům je zde funkce AFC tak rychlá, že už při prvním zlomku vteřiny aktivace nosné se přijímač naladí na střed. Pokud tedy posloucháte leteckou komunikaci na kmitočtu s offsetem, přijímač se vám bude přelaďovat ihned na správnou frekvenci a to bez zkreslení signálu.
  2. Digitální skener – je softwarové funkce, která umožňuje plynule prohledávat definovaný rozsah pásma bez definovaného rastru a vyhledávat v něm vysokou rychlostí až 20 MHz/sek. To je funkce připomínající turbo skener v programu SDR Sharp. Zde ovšem nepotřebujete počítač ani externí SDR přijímač. Během 2 sekund máte proskenované celé pásmo VHF a na displeji máte zobrazený průběh signálu. Jednoduchým stiskem tlačítka pak přepínáte jednotlivé signály, které překonaly vámi stanovenou úroveň. Tato funkce má dokonce dvě varianty. Statickou pro detekci stabilních signálů (s trvalou nosnou) a dynamickou pro detekci impulsních vysílačů s krátkými periodami vysílání.

Z praktického hlediska opravdu tomuto přijímači nelze nic zásadního vytknout. Porovnával jsem příjem jak slabých stanic na úrovni šumu v nezarušeném pásmu, tak slabých stanic v silně zarušeném pásmu vedle velmi silných vysílačů s etalonem ICOM R8600 a výsledek byl pro mne potvrzením kvality výrobků firmy R&S. Nenašel jsem žádný zrcadlový příjem, pokud se v pásmu objevil velmi silný signál, stačilo aktivovat automatický atenuátor a přijímač si okamžitě srovnal úrovně tak, že jste na příjmu vůbec nic nepostřehli a A/D převodník se nezahlcoval. Vedle silných signálů můžete naprosto spolehlivě detekovat slabé signály, dokonce bych řekl i spolehlivěji než u ICOMa. Jedinou drobností je občasný výskyt nosných z interních oscilátorů (tzv. birdies) je jich ale v profesionálních pásmech jen několik a všechny lze jednoduše vyřadit ze skenování, takže o nich nebudete vědět.

Velmi mne zajímalo, jak si přijímač poradí se silnými signály na velké externí anténě ještě podepřené zesilovačem (i když nutno podoktnout, že řádně ofiltrované) a byl jsem velmi mile překvapen. Tedy žádné překvapení (negativní) se vlastně nekonalo.

Závěr

Přijímače řady EB, pokud se k nim dostanete, vás rozhodně nezklamou. Kombinace vysoké citlivosti, vysoké odolnosti, vysoké rychlosti skenování pásem a jednoduchého ovládání z tohoto zařízení dělá jak doplňkový, tak i primární přijímač.

Nevýhodou tohoto přijímače je občasný výskyt nosných z vlastních oscilátorů, ale není jich mnoho a lze je jednoduše vynechat ze skenování.

Audio přednes těchto přijímačů je posazen spíše do středů a výšek, což může být trochu problém při poslechu radioamatérských stanic, které mají dle libosti nastavenou úroveň modulace a zdvihu. Při poslechu profesionálních stanic nebo stanic leteckého pásma budete ovšem spokojeni. Takto nastavený přednes navíc pomáhá při sledování velmi slabých stanic, zatímco přijímače s tvrdým audio-filtrem srozumitelnost často zhoršují.

EB150 (200) sice nehýří funkcemi, ale to, co umí, umí dobře. Jsou to přijímače s efektivním a rychlým ovládáním, které je určeno pro efektivní prohledávání zájmových pásem, rychlou detekci signálů a jejich sledování, a to i na velkých anténách.

Přijímače těchto řad se bohužel špatně shání, objevují se na burzách jen vzácně a jejich cena často převyšuje i 50.000,-Kč.