Síť PEGAS I. – historie (revize 2023)

Historie digitální technologie Tetrapol se datuje do pozdních 80 let. V roce 1986 zadává francouzská vláda požadavek na náhradu stávající napůl analogové a napůl digitální komunikační sítě četnictva s názvem SAPHIR. Ta fungovala už od roku 1978, ale v té době již existovala její třetí generace, se kterou sice stážníci mohli například lustrovat vozidla pomocí radiové počítačové sítě, ale hlasové linky byly stále analogové. Nová síť měla umožnit jak hlasové spojení, tak datové do mobilních terminálů a to vše zabezpečenou formou. Zabezpečení mělo být jak na úrovni spojení základnová stanice – terminál, tak i po samotných propojovacích (páteřních) linkách bez ohledu na to, zda budou použity radioreléové stanice nebo metalické telefonní či datové linky.

V roce 1987 přidalo požadavky na novou síť i francouzské ministerstvo obrany. To mimochodem již dva roky před tím navrhlo a testovalo digitální síť s názvem DIAMANT, ve které se měnily a distribuovaly šifrovací klíče k účastníkům každých 12 hodin a které tuto funkcionalitu navrhovalo implementovat (což se stalo a je to vlastně jednou ze základních bezpečnostních funkcí sítě dodnes).

V roce 1988 byla podepsána smlouva na vybudování úplně nové digitální komunikační sítě. Výstavbu této sítě dostalo na starosti konsorcium firem MATRA (Mécanique Aviation TRAction) a NORTEL (Kanadská společnost). Divize spojená v těchto dvou firmách s názvem Matra Nortel Communication představila systém s názvem Matracom 9600. Nová síť již měla být vytvořena dle standarních komunikačních a bezpečnostních požadavků ETSI. Jelikož ale firma MATRA NC v roce 1992 vystoupila z ETSI, a vznikl tak standard TETRAPOL (Terestrial Radio POlice), který v sobě spojoval na tehdejší dobu maximální možnou úroveň zabezpečení proti odposlechu, autorizace terminálů a jejich dálkovou správu. (ETSI později speficikovala nový telekomunikační standard s názvem TETRA).

V roce 1991 byla spuštěna první digitální síť pro francouzské četnictvo s oficiálním názvem RUBIS v pásmu 73-74 a 76-77 MHz. V následujích letech byla postupně budována i v pásmu 390 MHz. Tato síť funguje dodnes a jedná se tedy v současné podobě o dvoupásmovou síť. Výstavba této sítě byla dokončena v červnu roku 2000. V letech 2008-2009 došlo k přechodu UHF sítě na inovovaný systém TETRAPOL IP.

V roce 1996 začala být realizována na území Francie další síť typu TETRAPOL, tentokrát pro francouzskou národní policii s názvem ACROPOL. Tato síť byla již od začátku budována v pásmu 400 MHz. V roce 2005 byly do sítě zapojeny i další bezpečnostní a záchranné složky státu a vznikla tak síť s názvem ANTARES. Národní síť ANTARES společně s dalšími TETRAPOL sítěmi na území Francie (vlastní síť měla například civilní obrana, armáda a další služby) dostaly jednotný název INPT.

První síť typu TETRAPOL, která byla vybudována mimo Francii vznikla v roce 1996 v Kosově s názvem RENABENC pro misi KFOR a jednalo již o standardizovanou síť v pásmu 390 MHz. V rámci Evropy a severní Ameriky začaly postupem času vznikat jak místní regionální sítě pro lokální služby (např. Letiště Frankfurt, Berlín apod.), tak celostátní pro bezpečnostní a záchranné složky (například síť POLYCOM švýcarské policie, SIRDEE – Španělsko, SITNO – Slovensko, PHOENIX – Rumunsko, ale třeba i v Mexiku síť IRIS).

Firma Matra-Nortel Telecommunication se znaží v druhé polovině 90 let o opětovné zařazení systému TETRAPOL mezi standardizované komunikační sítě v Evropě. V roce 1999 se otvírá portál TETRAPOL PAS (Public Available Specification), kde jsou k dispozici dokumentace sítě pro výrobce a vývojáře této technologie. Ani tento krok ovšem nepomohl a systém TETRAPOL nebyl ETSI uznán jako oficiální evropský systém, jelikož již v této době byl pro tyto účely určen v Evropě systém TETRA.

V roce 2000 přechází firma Matra-Nortel Telecommunication pod konsorcium firem EADS, pod jejíž obchodní hlavičkou Connexity jsou dodávány terminály systému Tetrapol druhé a třetí generace. V roce 2011 přebírá tuto komunikační sekci nově vzniknuvší odnož EADS s názvem Cassidian, která pokračovala v dodávkách poslední řady terminálů pod svou značkou. Během roku 2014 došlo k další změně a v rámci EADS přešla tato část pod oficiální název AIRBUS Defence and Space a pod touto značkou naleznete terminály technologie TETRAPOL nejnovějších řad.

Co se týká Francie, síť INPT společně se sítí RUBIS jsou sice stále v provozu, ale v roce 2024-2025 by mělo dojít k migraci uživatelů všech sítí TETRAPOL na novou síť typu LTE PPDR (Public Protection and Disaster Relief) v rámci projektu RRF (Résau Radio de Futur). Do konce roku 2025 by tak měly všechny sítě typu TETRAPOL na území Francie ukončit provoz.

Česká republika

V roce 1993 zadala vláda usnesením č. 243/1993 ministru vnitra úkol vypracovat návrh technického řešení propojení komunikačních prostředků složek integrovaného záchranného systému a ministerstva vnitra. Do té doby každá z těchto složek používala jiné frekvenční pásmo a jinou radiovou síť. Jen pro představu:

• PČR – pásmo 76+80 MHz (radiostanice TESLA) utajení hovorů pomocí analogových maskovačů
• RZS/RLP – pásmo 74 MHz (radiostanice TESLA) sdílené kanály, bez utajovačů
• HZS – pásmo 169 MHz (radiostanice TESLA, Motorola a různé) sdílené kanály, bez utajovačů
• BIS – pásmo 150 MHz (radiostanice COUGAR) originální digitální maskovače COUGAR
• OÚČ – pásmo 400 MHz (radiostanice Motorola) digitální maskovače DES
• ARMY – pásma 40-400 MHz (radiostanice Tesla, Motorola, různé) bez maskovačů, analogové

Na podzim téhož roku bylo rozhodnutím Parlamentu ČR na tento cíl vyčleněno přes půl miliardy korun, z nichž 240 milionů mělo být použito pro vybudování páteřní sítě Policie ČR na stávajících lokalitách MV.

Rok 1994 byl ve znamení výběrového řízení na novou radiokomunikační síť. Byla ustanovena komise složená ze zástupců MV, HZS, MZ, AČR, CO a ČTÚ. Do výběrového řízení se tehdy přihlásily 4 firmy: Matra Nortel Communications , Ericsson, Ascom a Marconi. Do druhého kola výběrového řízení se dostaly už jen 3 firmy Matra, Ericsson a Marconi. Nakonec vyhrála francouzská firma Matra Nortel Communication s jejich digitálním standardem TETRAPOL.

Jedním z hlavních argumentů pro přijetí této nabídky byla úspěšná ukázka této technologie. V Praze na Strahově byl aktivován dočasný převaděč, který bez problémů pokryl polovinu Prahy. Na této technologii totiž firma Matra ve velkém budovala ve Francii síť RUBIS. Měla tedy funkční jak infrastrukturu, tak terminály. Ostatní konkurenční firmy by musely nový digitální systém teprve vyvíjet. V červnu téhož roku byla tedy podepsána smlouva mezi ministerstvem vnitra a firmou Pramacom Prague s.r.o. o dodávce technologie Matra-Nortel Telecommunications – systému Matracom 9600. Téhož roku byl také zvolen a registrován název sítě ministerstva vnitra „PEGAS“ (Pozor, neplést s názvem pozdější GSM sítě PAEGAS). V Roce 1995 vydává ČTÚ povolení pro vybudování radiové sítě v pásmu 390 MHz s výše jmenovaným označením a začíná (velmi) pozvolná realizace.

V roce 1997 byl vypracován první expertní posudek o stavu této sítě v Čechách a jeho výsledek nebyl příznivý. K dispozici bylo v té době jen cca 2200 naprogramovaných radiostanic, z nichž cca 1700 bylo u Policie (jen pro potřeby policie ČR bylo nutné zprovoznit zhruba 10x více radiostanic). Při projednávání tehdejší situace, se začalo uvažovat i o využití nově budovaných sítí GSM. Tato možnost byla ale později z bezpečnostních důvodů zavrhnuta, což je s odstupem času úsměvné, když si uvědomíte, že v dnešní době (odhadem) tak třetina důležitých služebních hovorů policie probíhá po této síti. Na projekt PEGAS se snášela silná kritika ze strany uživatelů a to z důvodů nedostatečného pokrytí signálem, výpadků v síti, problémy s přihlašováním stanic do sítě atd. V letech 1997 a 1998 bylo na budování sítě vynaloženo jen 60 milionů Kč, což samozřejmě výrazně prodlužovalo celou výstavbu.

Zajímavostí je, že v tuto dobu byla u našich Slovenských sousedů budována síť SITNO, na kterou si slovenské ministerstvo vnitra půjčilo rovnou 2,5 miliardy Sk, čímž celou výstavbu výrazně zrychlilo a plánovalo tak zprovoznění celé sítě do roku 2000. U nás visel nad budováním sítě velký otazník, protože se výstavba financovala z běžného rozpočtu ministerstva vnitra.

V roce 1999 bylo v provozu jen 21 základnových stanic rozdělených podle tehdejší koncepce na 3 regionální sítě. Cena za výstavbu sítě v letech 1994-1997, byla 800 milionů korun, reálný odhad realizace celé infrastruktury byl ale v té době cca 4 miliardy Kč. Další výstavba se z finančních důvodů v podstatě zastavila a impulsem pro její další budování bylo až blížící se zasedání Mezinárodního Měnového Fondu v roce 2000. MMF 2000 byla jedna velká zkouška dosavadní technologie a dodnes kolem fungování či nefungování sítě PEGAS kolují různé fámy. Pro zvládnutí zabezpečení MMF bylo potřeba okamžitě zprovoznit mnoho stanic pro mnoho různých složek. To se samozřejmě setkalo s některými dílčími problémy. Jedním z nich byla rychlá dodávka terminálů z Francie, u kterých se v rychlosti nahrávalo nastavení sítě PEGAS a občas se stalo, že u terminálu nebyl ani změněn název sítě. Objevovaly se tedy u nás terminály, na kterých zůstával na displeji matoucí název francouzské sítě ACROPOL. Druhým nemalým problémem byl lidský faktor. Narychlo školená obsluha nových terminálů způsobovala problémy a docházelo tak k situacím, kdy se nebyli schopni uživatelé v rámci sítě domluvit, nastavit správný hovorový kanál apod. Výsledkem byly fámy o výpadku sítě, či dokonce rušení sítě nějakými rušičkami ze stran protestujících proti zasedání MMF.

V roce 2000 vyšel z ministerstva vnitra požadavek na přebudování celé infrastruktury na druhou generaci sítě PEGAS a současně bylo rozhodnuto o dobudování sítě se smluvním závazkem na realizátora o funkčnosti celé technologie. Navíc bylo schváleno další financování projektu ve formě úvěru a to na částku necelých 5 miliard Kč. V této částce bylo zahrnuto dodání technologie infrastruktury, koncových zařízení, programovacích a kontrolních stanovišť. Současně bylo kompletně změněno rozdělení sítě na regionální části podle nových územně-správních celků. V tomtéž roce přechází policie ČR v Praze jako první na novou síť a opouští původní pásmo 76 MHz.

Rok 2001 znamenal přechod sítě na druhou generaci. To sebou přineslo bohužel kompletní vyřazení veškeré doposud používané technologie. Ve finále to znamenalo, že se stanice buď úplně likvidovaly a nebo se staly zdrojem náhradních dílů. Aby nedošlo ke zneužití starých vyřazených terminálů, byly kompletně změněny identifikační a šifrovací klíče a tím pádem nebylo možné použít starou technologii v nové síti. Jelikož vláda ustoupila od požadavku bezplatné změny hardwaru ze strany dodavatele technologie, kompletní změnu sítě zaplatili daňoví poplatníci.

V roce 2002 došlo k prodloužení termínu dokončení výstavby sítě a bylo rozhodnuto, že se celá infrastruktura bude skládat z 215 základnových stanic. Na podzim téhož roku byla dobudována regionální síť „střední Čechy“ a do konce roku jižní Morava a Vysočina. Dne 31.8 2003 byla oficiálně zprovozněna základní forma sítě a předána k provozu. Celkový účet – přes 6 miliard Kč. Oficiálním vlastníkem sítě PEGAS je ministerstvo vnitra a provozovatelem byl do roku 2015 ICT Services – odnož České pošty s.p.. V roce 2015 přebírá řízení sítě nově vzniknuvší vládní agentura NAKIT (Národní Agentura pro Komunikační a Infornační Technologie). Výhradním distributorem základní technologie Tetrapol zůstává ovšem firma Pramacom CZ.

Síť PEGAS I. generace (do r. 2001)

O síti PEGAS první generace toho bohužel není mnoho známo. Není tedy příliš jasné, jak moc byla vlastně využívána mimo zkoušek a testování k reálnému provozu. Jelikož se tato technika ve velkém likvidovala, když se přecházelo na síť druhé generace, k dispozici zůstaly jen kusé informace o nastavení sítě a plánovaných uživatelích. Parametry sítě byly následovné:

Regionální sítě (RN – Region number):

• RN 001 – západ
• RN 002 – střed
• RN 003 – východ

Kmitočtové pásmo:

• 392.250 – 394.9875 MHz – výstupy převaděčů, direktní kanály
• 382.250 – 384.9875 MHz – vstupy převaděčů
• 392.250 – Speciální kanál SOS (kanál 0)
• 392.2625 – Direktní kanál 1 a poté až 199 v rastru 12.5 kHz

Rozdělení skupin uživatelů (tzv. flotily):

• 1 – PČR (s působností po celé ČR)
• 2 – PČR (s okresní působností)
• 3 – Celní správa
• 4 – Městské policie, nestátní subjekty
• 5 – Hasičský záchranný sbor
• 6 – rezerva pro HZS
• 7 – Zdravotnická záchranná služba
• 8 – Armáda
• 9 – Bezpečnostní informační služba
• 0 – MV školy a servis sítě

Z výše uvedeného výpisu uživatelů ale reálně měly aktivní radiostanice jen složky PČR, MV, Armáda a pravděpodobně BIS. Ostatní plánovaní uživatelé se vzhledem k relativně malému počtu stanic v síti na provozu pravděpodobně nepodílely nebo jen vyjímečně. Jednou vyjímkou byly povodně roku 1998, kdy se terminály dostaly do ruky záchranným složkám typu HZS a CO. Civilní ochrana měla k dispozici jen 35 terminálů a na místě neštěstí byl zprovozněn nezávislý převaděč IDR, který nepotřebuje k provozu páteřní síť, která v postižené oblasti nebyla k dispozici.

Radiostanice (terminály) I. generace sítě PEGAS

O terminálech, používaných v první verzi sítě PEGAS je toho známo ovšem mnohem více. V principu se uživatelům dodávaly dvě verze radiostanic. Jednalo se o ruční terminály označením MC9600 (G1) a mobilní terminály s označením TR1001L. Každá z těchto stanic byla po technické stránce velmi zajímavá. Podívejme se tedy pod pokličku této, dnes již v podstatě historické technologie.

Ruční terminál MC9600 (G1)

Zatímco terminály sítě RUBIS v pásmu 70 MHz byly skutečně vyvinuté a vyrobené firmou MATRA, další generace radiostanic již byly vyráběny v kooperaci. Jednalo se tedy o upravené existující stanice jiných výrobců. Ruční terminál MC9600 (G1) tedy nebyl čistě výrobek firmy MATRA Communications. Jednalo se ve skutečnosti o upravenou ruční analogovou radiostanici Teleport 10 od firmy AEG. To přinášelo jednu zásadní výhodu a tou byla plná kompatibilita příslušenství. Akumulátory, nabíječky, mikrofony, audio sady apod. byly nakupovány jako příslušenství k Teleportům.

Terminály byly v dnešní terminologii řečeno „přebrandovány“, takže bylo změněno logo výrobce a případně i logo sítě, ale vnitřní část stanice byla v hlavních rysech podobná, nebo některé části dokonce úplně shodné se stanicí Teleport 10. Vzhledem k nedostatku mobilních terminálů v síti byla k těmto terminálům dodávána nabíjecí a „handsfree“ sada do auta. Jednalo se o speciální stojan, který umožňoval rychlé zasazení a vyjmutí radiostanice, automatické připojení externí antény, externího reproduktoru, mikrofonu a napájení stanice či dobíjení akumulátoru.

Ruční terminál G1 byl složen v základu ze čtyř bloků. Ovládací části (displej, klávesnice a reproduktor), analogové desky, ve které byly umístěny analogové obvody přijímače a vysílače, obvod VF koncového stupně a digitální deska, která ovládala celou stanici.

Analogová deska byla evidentně z dílny AEG. Jednalo se o poctivé obvody, kombinující SMD a THT součástky. Zajímavostí bylo odstínění jednotlivých částí stanice. VCO, mezifrekvence, vstupní část atd. byly od sebe odstíněny jen na desce a pak pomocí pokovené plastové vložky (není na fotce), která byla vyrobena ve tvaru stínících cest na desce. Pravděpodobně to bylo řešení pro snadnější servis stanice, ale jsem v tomto směru tak trochu na rozpacích. Čekal bych u profesionální stanice kvalitní stínění všech důležitých VF částí.

Koncový stupeň VF byl také velmi zajímavým kusem techniky. Jednak je na desce jasné o jakého výrobce se jedná a současně je zde vidět opět podivná kombinace profesionálně zpracované desky s úpravami na úrovni garážové firmy. Z desky totiž vystupují drátové propojky do hlavní sběrnice terminálu. Terminál měl výkon 1W a ten dodával koncový tranzistor firmy Motorola MRF 752.

Jediná, skutečně originální část terminálu od firmy Matra, byla ovládací digitální deska. Na této desce jste mohli najít mimo řídícího procesoru, EPROM a RAM paměti také speciální obvod, který pravděpodobně obsahoval hlasový kodek (RP-CELP) a také malou záložní baterii, která držela obsah paměti RAM. Pravděpodobně se jednalo o dočasné uložení informací a nastavení, když byl odpojený hlavní akumulátor.

Terminály MC9600 (G1) byly používány i v druhé generaci sítě PEGAS. Stanice byly ale po roce 2015 hromadně likvidovány, jelikož je již nebylo možné provozovat s novými funkcemi sítě. G1 byly postupně nahrazovány terminály MC9620 a později novější řadou stanic TPH.

Mobilní terminál TR1001 (TR1003)

Mnohem exotičtější bylo použití první generace mobilních terminálů v autech. Jednalo se o originální radiostanice z dílny firmy Matra, ale vzhledem k celkovému počtu stanic v síti jich mohlo být aktivních možná pár stovek. Tyto stanice byly ale velmi záhy likvidovány a měněny za mobilní stanice MC9610, které slouží i v druhé generaci sítě PEGAS dodnes.

Terminál TR1001 byl určen pouze na montáž do vozidel. Veškeré periferie se připojovaly a byly dokonce přímo dodávány s dlouhými prodlužovacími kabely. V autě u řidiče tak byl instalován držák a sluchátko, které designově odpovídalo ranným 90 letům a tehdejším mobilním telefonům. Sluchátko sloužilo nejen jako mikrofon, ale také jako ovládací panel a hlasitý příposlech. Tyto stanice od výrobce opět přicházely „brandované“ pro síť PEGAS. Samotné tělo stanice pak bylo zasazeno do speciálního držáku, který umožňoval snadné odpojení a vyjmutí za účelem občasného servisu či přeprogramování.

Digitální část terminálu skrývala opět množství, na svou dobu, špičkové elektroniky včetně vokodéru, ale také například DSP procesoru. Analogová část byla ale také velmi zajímavá. Zde již byl prostor na poctivé stínění VF obvodů. Tato část ovšem skrývala jednu velkou zajímavost a tou byl laděný duplexer. Stanice tedy byla připravena na plně duplexní telefonní hovory. Zda se jednalo o nerealizovaný záměr duplexní sítě, nebo zda mohla samotná stanice sloužit jako retranslační vysílač, není jasné. Tento filtr mohl ale také sloužit jen jako kvalitní vstupní filtr. Každopádně se jedná o velkou kuriozitu.

Stanice TR1001L byly velmi záhy z aut uživatelů demontovány a vyřazovány. V druhé verzi sítě již nebyly použity.