V roce 2018 spatřila světlo světa nová řada radioskenerů známé značky UNIDEN s označením „SDS“. Firma UNIDEN se vydala touto řadou tak trochu na tenký led, neboť z části přepracovala hardware přijímačů a začala si zahrávat s SDR technologií. SDR technologie přináší obecně hodně zajímavé možnosti a velkou softwarovou variabilitu. Je zde ovšem předpoklad, že pracujete s velmi kvalitním A/D převodníkem a za něj posadíte výkonný DSP procesor nebo raději FPGA čip. Pokud se výrobce rozhodne jít cestou „all in one“ řešení ve formě zpracování fázově posunutých signálů I a Q signálů na poslední mezifrekvenci přijímači a slepě důvěřuje 8bitovým (v lepším případě 12bitovým) SDR jednoúčelovým obvodům, je na problém zaděláno.

Od firmy UNIDEN, jelikož již několikrát ukázala, že jde svou vlastní cestou netypických koncepcí jak hardwaru, tak softwarovým vybavením, jsem čekal nějaké zajímavé řešení, které spojí celkem košatý, ale použitelný software s novým hardwarem a vylepší tak pověst UNIDENů po stránce citlivosti a odolnosti. Ihned po vydání prvního skeneru nové řady s označením SDS100 se po počátečním nadšení zahraničních uživatelů, začaly objevovat velké výhrady. Problém nebyl ani tak po stránce ergonomické nebo softwarové, jelikož se z velké části jednalo o kopii softwaru předchozí úspěšné řady skenerů BCD436/536, problém byl především v hardwaru přijímače. Velkým problémem byla nepoměrně vysoká spotřeba elektrické energie z baterií a o něco vyšší citlivost byla vyrovnána zvýšením neodolnosti přijímače. O opětovné absenci integrovaného GPS přijímače (za účelem patentovaného GPS skenningu) nebudu ani mluvit.

V druhé polovině roku 2018 byla anoncována mobilní verze, nástupce BCD536 o značením SDS200. Mělo se jednat o kompletně redesignovanou verzi mobilního skeneru s novým typem přijímače na principu SDR technologie stejně jako SDS100. Oficiálně na trh se tento přijímač dostal až počátkem roku 2019. I přes to, že byla první várka těchto přijímačů v Americe ihned rozprodána. podařilo se několik kusů dostat i sem do Evropy. Jeden z těchto kusů mi tehdy „přistál“ na stole a tak jsem se rozhodl jej podrobit testům a pokusit se napsat nekomerční recenzi alespoň s aktuální verzí firmwaru.

Mechanická a ergonomická stránka

SDS200 je nepřehlédnutelný přijímač a to nejen na fotografiích, ale i ve skutečnosti. UNIDEN konečně rezignoval na to, že musí velikost přijímače stlačit do automobilového DIN rámečku. Tím byl vlastně nucen používat nevhodně malé bodové displeje se špatně čitelným jemným rastrováním a malými fonty, aby bylo možné zobrazit většinu informací. V tomto směru byla ruční řada skenerů vybavena mnohem lépe čitelným displejem. SDS200 již má rozměry 1,5xDIN a to je znát. Přijímač je vybaven výborně čitelným 3,5 palcovým barevným inverzním LCD displejem. Základní ovládací tlačítka a z mého pohledu nepochopitelně zaměněné prvky VOLUME a SQUELCH. Některé funkce, které byly u řady BCD536 pod hardwarovým tlačítkem jsou nyní zobrazovány jen pod funkčními klávesami na displeji. Samotný nápad umístit pod displej tlačítka s proměnlivými funkcemi není nová, ale zde se opravdu hodí a dostupnost některých funkcí opravdu zjednodušují.

V základní sadě je i klasický rámeček na uchycení k palubní desce, pokud ale nechcete přijímač napevno montovat do auta, tento rámeček nemusíte ani vybalovat, je úplně k ničemu. Jelikož je tělo přijímače tak velké, že můžete samotný přijímač sklopit o víc než jen o několik stupňů, komfort čitelnosti displeje se s originálním rámečkem nezlepší. Pokud chcete přijímač používat doma na stole, budete nuceni postavit jiný, vyšší držák. Velké tělo přináší i jednu výhodu a tou je vysoko umístěný anténní konektor, který vám nebude vadit ani, pokud si vyrobíte třeba vyšší nožičky a přední část přijímače tak zvednete výrazně nad desku stolu. Já jsem pro tento účel použil klasické magnety s distančními sloupky. V režimu „na stole“ musíte totiž přijímač vždy naklopit displejem výš, jelikož jsou některé nápisy v horní části obrazovky kvůli tomu, že je displej trochu utopený do panelu, hůř čitelné. Samotný displej není dotykový, takže musíte zařízení jen zabezpečit tak, aby se při ovládání tlačítky nepohyboval.

Přední panel byl celý modifikován a upraven i když ne vždy pochopitelně. Mimo slotu na MicroSD kartu zde naleznete jediný logicky umístěný programovací Micro USB konektor. Uživatel se tak může kdykoliv připojit a upravit paměti nebo nastavení přijímače jako u starých řad skenerů. Na předním panelu je ještě další konektor USB-A, který měl být pravděpodobně určen pro připojení externích disků nebo jiných zařízení, dodnes ale není po stránce firmwaru funkční. Je alespoň maskován gumovou krytkou a tak nepůsobí jako pěst na oko jak je tomu u LAN přípojky, umístěné také na předním panelu pod nastavením SQUELCHe.

Naproti tomu zadní strana přijímače zeje prázdnotou. Mimo anténního konektoru a externího reproduktoru je zde malý telefonní konektor na připojení GPS přijímače a druhý Micro USB konektor, který nemá dodnes, stejně jako přední USB-A slot, žádné využití. Trochu je mi líto GPS konektoru, který mohl klidně zůstat stejný (typu CAN9) jako u předchozích modelů. Zrovna tak nechápu, proč UNIDEN změnit typ připojení GPS přijímače z původního klasického rozhraní RS-232 na 3,3V TTL linku. V praxi to asi znamená, že si musíte koupit jen originální GPS přijímač. Naštěstí se dá na E-bay koupit čínská GPSka s požadovanými vlastnostmi výrazně levnější a RJ11 si lze jednoduše nalisovat.

Jednoznačným plusem SDS200 je výborně čitelný displej, u kterého si můžete volit uživatelem definované 3 stupně podsvětlení. Jak již jsem zmínil, je trochu utopený do těla přijímače a nedotykový, takže veškeré proměnné funkce obstarají dolní tři univerzální tlačítka pod displejem po vzoru moderních radiostanic. Samotná klávesnice a prvek DIAL jsou také lehce podsvětlené, takže v úplné tmě vidíte, co ovládáte. Když vyřadíte podsvětlení displeje úplně, tlačítka mohou zůstat svítit, ale i toto podsvětlení může uživatel vyřadit. To, že přijímač pracuje, můžete chytře indikovat pomocí LED kontrolky nad DIAL prvkem. Pokud je přijímač v chodu, LEDka občas blikne.

Ovládací klávesnice není plastová, ale gumová a tak mám trochu obavu o její životnost. UNIDENy předchozích řad HP hodně trpěly na otření nápisů z tlačítek a to především u ručních verzí (436 i 3600). Samotný stisk kláves je ovšem dobrý a reakce přijímače je okamžitá. U ruční verze SDS100, která má na sobě přídavnou gumovou vrstvu, tlačítka vyžadují větší sílu stisku, je tedy skoro nemyslitelné ovládat skener třeba v držáku na mobilní telefon v autě. Zde to není problém a pro stisk kláves je bezproblémový. Hlavní prvek DIAL (řehtačka) má velmi příjemný běh, který vás nebude rušit hlasitými zvuky. To se samé se týká i ovládačů hlasitosti a šumové brány i když ty většinou ovládat nebudete, až na občasný vstup do menu.

Přijímač jako takový svým designem padne jak do auta, tak se spolehlivě hodí i domů na stůl, musíte si ovšem vyrobit alternativní nožičky pro vhodné naklopení přední části.

Ovládání a software

Ovládání přijímače odpovídá standardům firmy UNIDEN. Pokud vlastníte nějaký skener ze starších řad UBC, budete se muset naučit nové názvosloví a rozhlédnout se v menu, co je kde ukryto. Pokud ale vlastníte některý z modelů řady Home Patrol (UBCD3600, BCD436,BCD536) najdete drtivou většinu funkcí tam, kde je znáte a budete jen trochu pátrat po drobných rozdílech v umístění funkce. Pokud vlastníte skener řady HP, máte jednu velkou výhodu. Používáte stejný programovací software a stačí tak jen změnit cílový model a všechny paměti vám z předchozí verze zůstávají, jen se aktivují některé funkce, které staré řady skenerů nemají. Pokud máte starší verzi přijímačů nebo vůbec žádnou, máte na výběr ze dvou programovacích softwarů.

UNIDEN přímo nabízí originální software SENTINEL, který je univerzální pro celou řadu HP, jen se mění typ přijímače. Současně slouží jako aktualizační program, který vám automaticky stáhne a nakopíruje do přijímače nový firmware. Druhou alternativou je program ARC536 od firmy BuTel. Tento software je placený, ale můžete si jej omezeně vyzkoušet. Každý software má svoje klady i zápory a má tedy svoje zastánce i odpůrce. Obecně lze ale říct, že ARC je graficky lépe zpracovaný, správa pamětí je tak mnohem jednodušší. Na druhou stranu v ARC bývají velmi často chyby, které BuTel ošetřuje jen velmi pozvolna a nespolehlivě. Může se Vám tedy stát, že se Vám do přijímače zapíší špatné informace, protože UNIDEN změnil nějaké drobnosti v zápisu do paměti přijímače. Druhá nevýhoda je, že tímto programem nemůžete samozřejmě aktualizovat firmware SDS200. Samotný SENTINEL je o něco krkolomnější co se programování týká, ale když se v něm rozkoukáte, dokážete přijímač nastavit přesně, tak jak chcete. Je totiž přesně funkčně napasován na zařízení, musíte ale přetrpět některé zbytečné otevírání oken, potvrzování zápisů apod. Každopádně oba programy akceptují Excel tabulky, takže pokud máte například seznam frekvencí, který chcete zapsat do přijímače, v Excelové tabulce, jednoduchým CTRL+C a CTRL+V je vložíte do obou programů a (mimo názvů s diakritikou) je uložíte i s popisy do přijímače.

POZOR !!! – Hodně uživatelů začátečníků narazilo na jeden problém s programem SENTINEL. Pokud si jej nainstalujete, je nutné změnit ve Windows (v lokálním nastavení) desetinný oddělovač z desetinné čárky na desetinnou tečku. Software je totiž přizpůsobený pro americké prostředí a program pak neumí zpracovat korektně čísla. To se samé platí i u evropských přijímačů. Bez této úpravy nelze program korektně spustit !!! Bohužel to samé platí i pro Excel tabulky, v nich musíte používat v kmitočtu také desetinný oddělovač „tečku“. V MS Excel stačí jen v nastavení jedním klikem vypnout vazbu na místní prostředí a pokud používáte LibreOffice, musíte změnit jazykovou oblast na USA (nikoliv prostředí).

První věc, kterou budete u SDS200 řešit, je kompletní konfigurace displeje. Jelikož přijímač umožňuje (konečně) konfigurovat nejen barvy, ale především typ a místo zobrazované funkce. V praxi to znamená, že budete sedět tak 2 až 3 dny jen u toho, aby jste si změnili nápisy na displeji pro všechny režimy obrazovky, jednoduché i detailní zobrazení. Některé nápisy na displeji nejsou od výrobce přepisovatelné, nebo jen na definované položky, ale i tak je to velkým skokem kupředu, protože můžete konečně trvale zobrazit některé informace, které u předchozích řad během provozu mizely. Trocha trpělivosti se rozhodně vyplatí, protože si opravdu můžete přijímač nakonfigurovat k obrazu svému. Co se barevného schématu týká, výrobce v základu zvolil decentní barvy a vy si je můžete libovolně změnit, ale myslím si, že nakonec stejně jako já zjistíte, že je nejkontrastnější varianta tmavého pozadí a světlých nápisů, shodná barva ovládacích tlačítek s příslušným řádkem displeje a spousta zobrazovaných informací je zde úplně zbytečná, čímž polovinu obrazovky „vyčistíte“. Ideální stav je barevně oddělit základní informace (kmitočet, druh provozu, název) a dekódované informace (CTCSS/DMR podrobnosti apod.).

Základní funkce jinak zůstávají stejné jako u předchozí řady HP, tj.:

  • SEARCH AND STORE již neexistuje, nahrazena funkcí DISCOVERY (analogové i DMR)
  • Řazení pamětí je možné až do 3 úrovní „FAVORITE LIST“->“SYSTEM“->“DEPARTMENT“-> „paměť“
  • Každá úroveň má možnost přímé volby QUICK KEY 0-99
  • Každá paměť může mít vlastní přímou volbu pomocí TAG NUMBER 0-99 na všech úrovních
  • Možnost řazení pamětí a skupin DMR do konkrétních služeb a jejich filtrace
  • Dekódování CTCSS/DCS
  • Detekce blízkých signálů CLOSE CALL
  • Funkce L/O (LOCK OUT) přejmenována na AVOID
  • Okamžité zobrazení u DMR systémů COLOR CODE, TG, RID a SLOTu.
  • Nová funkce ANALYZE pro automatické nastavení systému DMR CAPACITY+
  • Identifikace a blokace šifrovaného DMR provozu ENCRY
  • Ovládání přijímače a streamování zvuku po LAN (internetu)
  • Ukládání veškerého zachycené provozu na paměťovou kartu včetně dekódovaných detailů

Zajímavá funkce je dálkové ovládání a streamování zvuku po síti. SDS200 má v menu nastavení speciální sekci pro nastavení dálkového připojení do sítě. V praxi se lze připojit k přijímači dvěma způsoby. Buď máte aplikaci SIREN (pro iOS), která fungovala i pro starší řady skenerů jako dálkové ovládání přes mobil nebo tablet, nebo použijete program Proscan na PC. Obě možnosti vám zpřístupní na dálku ovládání přijímače a pomocí RTSP protokolu můžete ve velmi dobré kvalitě poslouchat zvuk. Pokud vás zajímá jen příposlech, stačí vám vlastně jen program VLC player, kterému zadáte IP adresu vašeho přijímače a můžete poslouchat. (rtsp://xxx.xxx.x.xxx/au:scanner.au). Jako ovládání slouží sériové rozhraní 115kBit na portu 50536.

Praktický příjem

Tato stránka doznala asi největší změny. Toho, čeho jsem se trochu obával, se bohužel naplnilo a firma UNIDEN šla cestou levného „all in one“ SDR procesoru pro zpracování I/Q signálů na poslední mezifrekvenci. Jen pro připomenutí uvedu několik efektů způsobených nevhodným SDR přijímačem.

V jádru je podle mne použit něco jako 8 bitový SDR přijímač, který sampluje pásmo cca 2,5 MHz. Jakákoliv silná stanice (signál o úrovni -45dBm a více) vám způsobí to, že je informace z S-METRu naprosto nevěrohodná, jelikož vám při zaklíčování silné stanice buď signál úrovní spadne, nebo naopak uvidíte plnou výchylku. Za to může špatně nastavené AVC, které za každou cenu chrání vstup A/D převodníku a zabraňuje limitaci. Tím se ale běžně stává, že vám silná stanice pomocí AVC (automatické vyrovnávání citlivosti) stáhne signál poslouchané stanice a tak během hovoru padá pod úroveň Squelche. Dalším velkým problémem je promodulovávání silných kmitočtově blízkých stanic do přijímaných a sada zrcadlových příjmů těchto silných vysílačů v pravidelných kmitočtových rozestupech.

UNIDEN SDS200 je na tom co se odolnosti týká velmi podobně. Na rozdíl od konkurence se UNIDEN alespoň snažil SDR přijímač umravnit pomocí úprav firmwaru, vytvářením softwarových filtrů apod. Účinnost ale téměř nebyla znatelná. Použitá koncepce SDR přijímače ovšem nepřinesla jen samá negativa.

Velkým problémem starých řad Unidenů byla jednoznačně mimo slabé odolnosti (proti top přijímačům typu AOR nebo ICOM) i menší citlivost. Běžnou praxí byla situace, kdy jste na přijímači ICOM bez problému slyšeli slabou stanici se srozumitelnou modulací a na Unidenu byl jen zvýšený šum, anebo nesrozumitelná modulace utopená v šumu. Nová řada skenerů, která s trochu jiným hardwarem přijímače, má citlivost výrazně vyšší a to platí jak pro slabé analogové stanice, tak digitální DMR. Při porovnání BCD536 s SDS200 na stejnou anténu jsem velmi často zaznamenal situace, kdy 536ka sice otevřela squelch, ale nedekódovala DMR, nebo jí trvalo nějakou chvíli, než se do digitálního režimu přepnula. Stejný signál SDSka okamžitě správně určila jako DMR a začala dekódovat hlas i s validními čísly TG (Talk Group – hovorová skupina) i RID (Radio ID – číslo radiostanice). To se samé se týká i analogových stanic. Slabé stanice na hranici šumu dokážete přečíst jak na velkém ICOMu, tak SDS200. Unideny obecně dokázaly dekódovat CTCSS subtóny i u velmi slabých a zarušených stanic a SDS200 na tom rozhodně není hůř.

Já mám bohužel nevýhodu v tom, že mým primárním zájmem je letecké pásmo a navíc mám k dispozici srovnávací přijímač ICOM R8600, což je zařízení pro sledování leteckého provozu naprostá špička. A právě s AM provozem má SDS200 největší problém. Když se navíc k tomu přidá i celá anténní soustava, která je právě navržena tak, aby měla maximální zisk v leteckých pásmech, je na problémy s SDS200 zaděláno. Pokud budete chtít používat SDS100 nebo SDS200 na poslech leteckého provozu, rozhodně k nim musíte mít srovnávací přijímač. První letecké pásmo je totiž výrazně napadáno promodulováním silných stanic do příjmu slabých. V druhém vojenském leteckém pásmu problémy nejsou díky velké šířce pásma a malému provozu. Bohužel na VHF je mnoho silných stanic moc blízko sebe a použitý SDR přijímač tím stále hodně trpí. V profesionálních pásmech s FM provozem jsem zatím po softwarové úpravě (doplnění volitelných filtrů) ani na velké anténě mnoho problémů nezaznamenal.

U starší řady skenerů UNIDEN bylo nutné adekvátně zatlumit vstup přijímače, aby rušivé vysílače v okolí už nezahltily vstup a ještě byly slabší stanice slyšitelné. Stačilo tedy naladit nějaký „cvičný“ kmitočet a otáčet tak dlouho nastavitelným attenuátorem, až zmizelo rušení a ozval a užitečný signál. Přijímač pak poslouchal celé pásmo. Jelikož jste tím ale ztratili některé slabé stanice, byli jste více odkázáni na zlepšené podmínky, ale kupodivu to celkem fungovalo. U SDS200 je to trochu jinak. Přijímač v podstatě nebývá výrazně zahlcen blízkými vysílači, protože pokud jsou mimo rozsah SDR přijímače (dál než 3 MHz od přijímaného kmitočtu), skoro neovlivňují příjem. Problém máte s kmitočtově blízkými stanicemi, tam vám ale attenuátor příliš nepomůže. Vy musíte vlastně jen srazit nejsilnější signál v pásmu pod nějakých -45dBm a pak máte klid. Pokud rušivý signál znáte a je neměnný, stačí jej odlaďovacím článkem vhodně potlačit a nemusíte attenuátor v podstatě používat vůbec a můžete tak využít výrazně vyšší citlivost SDS200.

ZÁVĚR

UNIDEN SDS200 je tak trochu rozporuplné zařízení. Na jednu stranu je zde mnoho zajímavých novinek, které ocení mnoho posluchačů začátečníků i dlouholetých uživatelů skenerů UNIDEN. Začátečníci mohou využít libovolné konfigurovatelnosti paměťového prostoru, mohou využít „hloupého“ VFO režimu, který jim ukáže veškeré možné informace o stanici a jednoduchými operacemi je možné ji uložit. Software je k dispozici v placené i neplacené verzi, ale oba umí ovládat zařízení velmi spolehlivě a celkem přehledně tak lze vytvářet v paměti celé databáze kmitočtů a stanic, jelikož nejste nijak omezeni jejich počtem (kvůli MicroSD kartě). Zařízení je zase o trochu více přizpůsobeno pro autonomní provoz bez nutné přítomnosti uživatele.  Zcela jednoznačně oceníte kvalitu a čitelnost displeje, jeho konfigurovatelnost a volby s ním související.

Na druhou stranu byl použit nevhodný SDR přijímač, který má velké problémy s vysoko-ziskovými anténními soustavami. U nich je potřeba vhodně upravit vstupní úrovně blízkých stanic, jinak vám budou rušit příjem užitečných signálů. V této souvislosti zapomeňte na funkce zobrazení úrovně signálu, chybovosti digitálních signálů apod. tyto informace jsou závislé na rušení a nemají tedy prakticky žádnou informační hodnotu, jen, že je na přijímaném kanálu „nějaký“ signál.

Pokud chcete přijímač používat v autě na magnetickou anténu nebo na základnové anténě nepodepřené zesilovačem, nebudete mít s SDS200 žádný zýsadní problém, pokud nebude v okolí nějaký velmi silný vysílač. Testy v terénu zatím prokázaly, že pro běžné použití na cestách je tento přijímač celkem vhodný. Pokud na něm chcete točit zájmové kmitočty nebo analyzovat provoz DMR, je SDS200 stejně jako předchozí řada HP jednoznačně vhodným nástrojem.

Velkým otazníkem zůstává poměr cena / výkon. V současnosti je SDS200 nejdražším skenerem tohoto výrobce. Když si srovnáte funkce předchozí řady skenerů, které se dají sehnat o cca 5-7 tisíc levněji a mají 95 procent stejných funkcí, není nákup SDS200 příliš velké terno. Ano předchozí řada měla méně citlivý přijímač, horší přednes stanic v DMR režimu, ale vstupní část netrpěl tolik na zrcadla silných vysílačů.

Pokud jste tedy majitelé starších řad UNIDENů (řady UBC, BC, BCT) je koupě SDS200 zajímavou alternativou, jedná se totiž opravdu o slušný technologický krok vpřed. Pokud ale vlastníte předchozí řadu HP (BCD536) myslím, že nákup, pokud proto nemáte nějaké podstatné důvody, nebo nemusíte řešit peníze a chcete si 200ku koupit jen tak, nemá valný smysl, protože SDS200 po stránce softwarové výbavy není oproti předchozí řadě žádným zásadním rozdílem. Tedy ne na úrovni třetinového finančního rozdílu.