Pro krátkovlnné DXery, ale i profesionální armádní složky není WINRADIO potažmo firma RADIXON žádnou novinkou. Tato firma s kořeny na Slovensku vyrábí již mnoho let přijímače. První řady přijímačů byly klasické superhety ovládané počítačem, velmi záhy začala ale firma RADIXON produkovat přijímače na principu zpracování pásem ADC převodníky a DSP FPGA procesory. Mimo vyloženě profesionální řady přijímačů WINRADIO určené pro necivilní účely vyrobila firma také civilní zařízení za relativně dostupné ceny.
Zde na webu můžete nalézt pár let starou recenzi krátkovlnného SDR přijímače WINRADIO G31DDC „EXCALIBUR“ , což je v podstatě softwarově i hardwarově „očesaný“ bratříček v následující recenzi prezentovaném přijímači WINRADIO G33DDC „EXCALIBUR PRO“. Jak třicet jednička, tak třicet trojka jsou beze sporu špičkové přijímače s velmi podobnými vlastnostmi a téměř identickým ovládáním. V následujícím článku tedy budu trochu navazovat na recenzi G31 a budu se zaobírat rozdíly v ovládání a chování přijímače s ohledem na potřeby DXera.
Úvod
Přijímač Winradio Excalibur Pro je ve světě DXingu pojem. Na stole většiny věhlasných posluchačů i DX spolků toto zařízení bez pochyby naleznete. Tak jako byl ve své době zárukou skvělých parametrů analogový přijímač AOR AR7030, stejným pojmem je v době SDR digitálních přijímačů Winradio G33. Důkazem toho je i fakt, že jej téměř není možné koupit jinak, než jako nové zařízení z obchodu. V bazarech na internetu se v podstatě nedá sehnat. Já jsem po tomto přijímači pátral několik let až se mi poštěstilo. Shodou okolností jsem mohl ihned přijímač vyzkoušet na velké soustavě antén a tak jsem mohl ihned otestovat jako kvality.
Hardware
Jak již jsem naznačil, G33 se od levnější varianty liší hardwarově. Na první pohled to samozřejmě nepoznáte, jelikož se firma RADIXON drží svého osvědčeného designu hliníkových cihliček zavřených do plastových pouzder. Rozdíl je ovšem v interním osazení. Před pár lety jsem měl verzi G31 otevřenou a bylo mi ihned jasné, v čem se G31 a G33 liší. Deska plošných spojů byla osazena jen ze dvou třetin. To, co tam chybělo, byly vstupní filtry. G31 disponuje jen základními vstupními obvody pro ochranu ADC, ale mimo volitelné zádrže středních vln zde není žádný další filtr. Veškeré parametry jsou přímo závislé na kvalitě ADC převodníku. Pokud na vstup přijímače přivedete silné signály z různých pásem, přijímač si s tím buď poradí nebo ne, ale každopádně s tím nemáte šanci cokoliv příliš udělat (snad mimo aktivace útlumového článku, popřípadě již zmiňované SV zádrže). G33 má vstupní obvody osazené pásmový propustmi. Ty jsou kombinovatelné pomocí 34 miniaturních relátek. Jejich pomocí lze nakonfigurovat vstupní preselektor až na 119 kombinací pásmových filtrů a zádrží. Je zajímavé, že autoři implementovali do rádia klasická relátka a nikoliv pin diody, jak se to u moderních přijímačů používá. Pravděpodobně se tak chtěli vyhnout problémům, které by mohly vzniknout na nelineárních vstupních prvcích, pokud by se na vstupu přijímače objevil velmi silný signál. A něco na tom asi bude – ale o tom později.
Přijímač disponuje stejnými periferiemi jako verze G31 tj. napájení 12V pomocí souosého konektoru, atypický konektor USB pro připojení k PC, klasický nepochopitelný isostat pro zapínání napájení a zabijácká modrá LED dioda, kterou budete muset pro noční provoz zabarvit nebo zalepit páskou, aby vás neoslňovala.
Software
Tato stránka doznala proti verzi G31 také výrazných změn, které jsou ale dost podstatného rázu, nejsou to tedy jen kosmetické doplňky, jak to občas u profi softwarů bývá. Ačkoliv vypadá software téměř identicky s levnější verzí přijímače (každý přijímač má svůj ovládací software, není to univerzální program), je zde několik zásadních změn a odlišností. Zde jsou ty nejdůležitější:
Časový záznam spektra
Software pro G31DDC umožňuje záznam spektra (surová I/Q data), umožňuje jejich libovolné přehrávání i bez přijímače. V souboru ovšem nejsou zaznamenány důležité informace jaké jsou například informace o kmitočtovém pásmu, datum a čas nahrávky. Pokud si tedy uložíte data v tomto programu, musíte si někde uložit i informace o datu a času (to se dá doplnit do názvu souboru automaticky) ale i středový kmitočet (dle šířky nahrávaného pásma). U vyšší verze G33 je tento problém vyřešen. Veškeré informace jsou součástí souboru automaticky bez nutnosti vytvářet soubory s označením kdy a kde byla nahrávka pořízena. Když si uložíte „konzervu“ zde, můžete podle záznamu psát deník zachycených stanic, jelikož budete vědět na jakém kmitočtu a v kolik hodin jste stanici na vaší anténě slyšeli.
Grafické nastavení vodopádu
Základem spolehlivého nalezení slabých stanic ve spektru, je správné nastavení zobrazení vodopádu. U programu je potřeba dobře nastavit grafické rozlišení šumového pozadí oproti slabým signálům. Jak u verze programu pro G31, tak pro G33 je možné nastavit různý kontrast, různé barevné nastavení. Rozdíl je ovšem v komfortu a jednoduchosti ovládání. Zatímco u levnější verze přijímače musíte vše nastavovat pomocí pravého tlačítky myši v kombinaci s pozicí kurzoru na obrazovce, kterou vlastně trefujete tak trochu poslepu, u verze G33 už máte přehledná „šoupátka“ se kterými nastavíte zobrazení výrazně pohodlněji a rychleji.
Možnost volby vstupního preselektoru
Je funkce, která u G31 de facto neexistuje a je docela stěžejní pro kvalitu poslechu. Jako uživatelé si totiž můžete volit šířku pásma presektoru (v jistém omezeném rozsahu) a nebo veškeré filtry vypnout a provozovat přijímač stejně jako G31. Ovládání preselektoru bylo umístěno chytře přímo do dolního přehledu kompletního spektra. To má velkou výhodu, jelikož zde nejen volíte aktuální kmitočtový rozsah, ale také nastavení šířky filtru a ihned vidíte výsledky. Přepínáním filtrů navíc můžete v hlavním okně pozorovat, jak se vám mění šumové pozadí. Nastavení preselektoru má na úroveň šumu prázdného kanálu samozřejmě významný vliv, jelikož se šum mění mimo jiné podle toho, jak silné okolní stanice přijímají vstupní obvody. Když výrazné rušící stanice dokážete preselektorem potlačit, může vám úroveň šumu i poměrně výrazně klesnout. To pro vás může být podstatné, pokud chcete z pásma lovit velmi slabé stanice na úrovni šumu.
Streamování a vzdálená správa přijímače
Firma Radixon má funkce vzdálené správy přijímače opravdu skvěle zpracované. To je věc, kterou jsem kvitoval již u profesionálního přijímače G39. Kdo chce tuto možnost využívat, musí si za ni připlatit nějakých 200 USD. Provedení je ovšem stejně dobré jako u vyšších řad přijímačů. Jen pro připomenutí – na počítači, kde je připojen RX běží serverová verze ovládacího programu. Ten je identický s běžným ovládacím programem, jen u něj můžete aktivovat funkci vzdáleného připojení. Na vzdáleném PC pak běží klientská verze programu. Oba softwary pak spolu můžete propojit a vytvořit tak vlastně sezení u přijímače kdekoliv na světě. Kvalitu přenosu můžete buď nastavit ručně, nebo nechat programy, aby sami upravily rychlost dle aktuální rychlosti připojení.
Větší šířka zpracovávaného spektra
Tento rozdíl je asi ze všech výše jmenovaných nejméně podstatný. Zatímco G31 umí zpracovávat (tedy i nahrávat) spektrum o šířce 2 MHz, vyšší řada již umí až 4 MHz. Je nutno ale podoktnout, že při plné šířce pásma pak významně ztrácíte na možnosti rozlišení spektra. Je to tedy vhodné jen například pro nahrání konzervy a rychlé analýzy pásma bez lovení super slabých stanic nebo separace kmitočtově blízkých vysílačů. Ostatní užší rozsahy zpracovávaných pásem jsou identické s G31.
Praktický příjem
Popisovat přijímače v kategorii „top class“ je vždy velmi složité. Jedinou možností je připojit buď k extrémně neziskové anténě, sledovat citlivost přijímače vs. vlastní šum a zkusit z přijímače vytáhnout co nejslabší stanice. Druhý pól je připojení přijímače do velmi ziskové anténní soustavy nebo nedaleko silného vysílače a pozorovat, jak si s tím přijímač poradí po stránce odolnosti tj. zvyšování úrovně šumu a zrcadlových příjmů. To jsou totiž dvá základní neduhy současných SDR přijímačů. Základem je samozřejmě kvalitní ADC převodník (v dnešní době minimálně 14 bitový, ale nejlépe 16bitový), dostatečná samplovací rychlost (uvádí se minimálně dvojnásobek maximálního samplovaného kmitočtu) a ne nepodstatná stránka je také používaný software a jeho schopnost zpracování a vizualizace dat.
V případě G33 jsem měl to štěstí, že jsem mohl vyzkoušet přijímač na výborné anténní soustavě, která generovala jednak velmi slabé čisté signály, ale také velmi silné signály. Jednalo se o soustavu antén typu beverage (dlouhodrátové směrové antény). Na stůl jsem postavil dva špičkové přijímače – WINRADIO G33DDC a ICOM IC-R8600 (v režimu čistého SDR přijímače) a zkusil jsem, jak se s touto soustavou popasují.
Oba přijímače mají v základu plný 16bitový ADC, rozdíl je v samplovací rychlosti. ICOM používá ADC 16bit/130MSPS a WINRADIO používá 16bit/100MSPS. Rozdíl je ale také v tom, že ICOM v sobě má v pásmu KV jen 13 pásmových filtrů a Winradio jich může zkombinovat až 119. Selským rozumem tedy dojdete k tomu, že ICOM filtruje pásma po 1-2 MHz pomocí polovodičových přepínačů, kdyžto WR pomocí klasické relátkové „řehtačky“ kombinuje filtry v mnohem užším rozsahu.
Kdo se trochu zaobírá DX poslechem pásem pod 30 MHz ví moc dobře, že je nejinkriminovanější pásmo středních vln. Na kmitočtově relativně úzkém rozsahu jsou koncentrované velmi silné stanice, které v nočních hodinách mohou dosahovat sil signálu S9+50dB (i víc) bez problému. A to často způsobuje problémy v příjmu vyšších krátkovlnných pásem méně odolným přijímačům. Jelikož se momentálně (rok 2020) nacházíme v období slunečního minima, není poslech vyšších pásem příliš častý, ale až se za čas zase začnou horní pásma otevírat i v noci, můžete na problém středních vln velmi záhy narazit. Špičkové přijímače ale musí zvládnout nejen potlačení přeslechů mimo pásmo, ale také možnost hledání slabých stanic vedle silných.
První test, který mne zajímal, bylo porovnání citlivostí přijímačů a vizualizaci velmi slabých telegrafických signálů. Zde byl ideální cíl pásmo dlouhovlnných navigačních majáků NDB (300-500 KHz). Pro test jsem použil originální software pro WINRADIO a pro ICOMa výborný program SDR CONSOLE. Po rychlém proladění a vyhledání slabých signálů jsem se soustředil nejen na efektivitu v jejich nalezení, ale také kvalitu příjmu a kvalitu vizualizace. A rozdíl zde opravdu byl. U Excalibra jste bez problému našli slabý signál v šumu i v přeplněném pásmu jak NDB, tak NDB majáky uprostřed středovlnného pásma mezi rozhlasovými stanicemi. U SDR Console je to trochu složitější. Samotný program má podobně jednoduché ovládání jako WR, ale i když si delší dobu hrajete s nastavením zobrazení kontrastu a potlačení šumu ve vodopádu, stejně máte problém opravdu slabé stanice opticky zaregistrovat. Když začnete pásmo probírat velmi podrobně, nebo jdete po konkrétním seznamu stanic, jste schopni slabé signály detekovat. Při porovnání velmi slabých signálů je ovšem čitelnost jednoznačně na straně WR lepší. Velmi slabé signály byly na ucho podobně čitelné, ale ve vodopádu byly signály z ICOMa více zkreslené a překryté šumem.
Druhý test byla zkouška odolnosti. Jedna z antén beverage totiž směřovala do středních Čech, přímo na velký vysílač ČRo Liblice. Na této anténě tedy byla úroveň signálu kolem 639 kHz tak vysoká, že by to už mohlo způsobit aktivním prvkům na vstupu přijímačů značné problémy. A výsledek se dostavil. Pásmo středních vln již začalo být pro R8600 problematické. Zvednul se šum v pásmu, ačkoliv ADC převodník nesignalizoval zahlcení (symbol OVF). To znamenalo jen jediné. Polovodičové spínače na vstupu nebo nějaké omezovací prvky, začaly ovlivňovat vstupní parametry přijímače. Stačilo samozřejmě zařadit 10dB útlum a přijímač se okamžitě uklidnil. Bez attenuátoru to ovšem bylo špatné. A WINRADIO G33 nic. Chvíli jsem zkoušel, zda jsem někde něudělal chybu třeba špatným kabelovým připojením nebo přes anténní redukce, ale neudělal. EXCALIBUR normálně poslouchal v pásmu středních vln bez problému, zvýšený šum se objevil jen v těsné blízkosti kmitočtu 639 kHz, tedy dejme tomu 10 kHz nad a pod kmitočtem, ale dál od tohoto kmitočtu byl v pásmu klid, jako by tam vůbec super silný signál v pásmu nebyl. V této extrémní konfiguraci se projevila lepší koncepce klasických relátkových přepínačů filtrů a minimum nelineárních polovodičových prvků ve vstupní části přijímače, které by mohly způsobovat problémy.
Závěr
WINRADIO G33DDC EXCALIBUR bych zaváhání zařadil do kategorie špičkových přijímačů. Výborná citlivost i skvělá odolnost jsou jednoznačné devizy tohoto přijímače a pokud hledáte zařízení bez hardwarových kompromisů, tak zde ho máte. Nemusíte se vůbec obávat připojit k zařízení jak anténu na lovení velmi slabých, ale čistých signálů (například pro antény typu Beverage položené na zemi nebo pod zemí), tak antén umístěných v zarušeném poli blízkého vysílače.
Pokud vlastníte přijímač WR-G31DDC a zvažujete o upgradu na G33, je to velký otazník. Nemyslím si, že by jeho pořízení byl obrovským kvalitativním skokem. Drtivá většina rozdílů je především v softwaru, ve kterém jsou doplňené nebo upravené funkce. V příjmu na běžných anténách typu LOOP nebo kratších drátových anténách rozdíl určitě nepoznáte a jeho pořízení nemá valný význam. Rozdíl naleznete až v případě, kdy se krátkovlnným DXingem zaobíráte dnes a denně, máte na něj vhodné prostředí a vhodné antény. Jelikož jsou pořizovací náklady násobné proti jiným SDR přijímačům, je samozřejmě koupě na velkou zváženou, pokud se ale rozhodnete pro jeho pořízení, můžete si být jisti, že budete mít doma na stole naprostou špičku.